Zvedá se vítr

Je to celkom dobrá animovaná životopisná dráma od Hayao Miyazakiho. Má dosť dobrý príbeh o mladíkovi, ktorý sní len o lietadlách, ale keďže nemá dobrý zrak, pilotom byť nemôže a tak sa túži stať ich konštruktérom, pričom vzorom mu je samotný Caproni. Časom sa mu to aj darí, keďže neustále preukazuje svoje výnimočné znalosti a talent a tak sa dostáva do spoločnosti Mitsubishi a učí sa od najlepších. Na jeho sne vytvoriť skvelé lietadlo nemení nič ani blížiaca sa vojna a navyše je zamilovaný do svojej lásky, ktorú spoznal už v detstve. Spracovanie je celkom slušné, už na začatok musím pochváliť tento nápad natočiť anime ako životopisnú drámu a dokonca práve o leteckom konštruktérovi, čo mi teda nepríde vôbec bežné. Aj vďaka tomu ma hlavne prvá polovica veľmi bavila, keďže tých zaujímavých udalostí je tu plno, hlavne zemetrasenie, ale aj práca u spoločností, keďže ma až prekvapilo, ako je tu letecká tématika výborne zvládnutá. V druhej polovici som už síce mal pocit, že sa tu toho ani moc dôležitého nedeje, ale film si stále zachová také príjemné čaro a navyše som bol zvedavý, ako dopadne romantická línia a tak sa na to dobre pozerá až do konca. Jedine som mal dosť problém sa vo filme orientovať z časového hľadiska, vôbec som netušil, ako dlho trvali jednotlivé etapy alebo vývoje a tak rozdiely medzi rokmi a mesiacmi sa u mňa stratili, ale nad to sa dokážem povzniesť. Čo sa týka akcie, určite ma mrzí, že sa tu toho moc nenájde, keďže priestor tu na to bol, ale zase tých pár scén sa nadmieru vydarilo, hlavne skvelo zvládnuté zemetrasenie, ale aj tých pár trochu akčnejších sekvencií s lietadlami. Postavy sú úplne ideálne, sympatický hlavný hrdina, jeho priateľka a viacero zaujímavých vedľajších postáv, tu mi nikto neprekážal. Animácia a celková atmosféra sú očakávane presne v Miyazakiho štýle takže tu tiež nemám problém. A sadla mi aj hudba. Škoda, že Miyazaki už týmto filmom pravdepodobne končí a síce má viacero lepších filmov, ale aj tak je Wind rises rozhodne dôstojná rozlúčka. 71% (22.06.2014)

Fajn, ale to je tak celé. Od posledného Miyazakiho filmu by som čakal skôr WOW! Nestalo sa a vo Wind Rises opúšťa od svojej fantasy tvorby a sústredí sa na mierne prikrášlený životopis konštruktéra lietadiel. A ono to je presne také zábavné ako to aj znie. Pre milovníkov lietadiel asi pútavý animák, pre ostatných skôr len trocha rozťahaná, trocha sentimentálna story. Miyazaki vyslovene zlý film natočiť nemôže (nemohol), takže sa v podstate dôstojne rozlúčil, ale dojem vo mne tento krát nezanechal vôbec žiaden. Dopozerané čisto len „z povinnosti“, ale o nejakej zábave tento krát nemôže byť veľmi reč. (01.08.2014)

Snami popretkávaný príbeh leteckého konštruktéra medzivojnovej éry. Do jeho života zasiahnu obe svetové vojny i lokálne japonské zemetrasenia. Prvé zo zemetrasení, ktoré zažije cestou na univerzitu, vo vlaku, v dôsledkoch zatrasie i jeho citovým životom. Tentokrát sú jemné kúzla a čary skryté hlbšie v, na prvý pohľad, realisticky podanom príbehu. Keď zašumí lístie a dvihne sa vietor, je, napriek smutným dôsledkom nášho konania i tragédiám v citovom živote, stále dôvod prečo žiť. realita života, napriek zdanlivej prevládajúcej tragike, nemusí sa tak prejavovať v každodennom utrápenom bezvýchodiskovom žití. Mijazaki ponúka nádej navzdory protivenstvám. (11.12.2020)

Mijazaki nezklamal (jako ostatně nikdy) a natočil nejlepší animovaný biografický film, který jsem měl tu čest vidět. V kontrastu s většinou jeho předchozí tvorby je zde navíc krásně vidět, že zásadním kamenem jeho děl není a nikdy nebyla jeho pověstná, nekonečně nádherná fantazie, ale ta nejkrásnější forma humanismu: schopnost vidět krásu lidí a jejich životů, zachytit jejich poetiku s citem největších básnických velikánů, přitom bez velkých gest a patosu. Velkou část filmu jsem tiše přemítal nad tím, jak moc mi tohle dílo připomíná (tématicky, dobově, příběhově) Remarquovy Tři kamarády, což byl první seriózní román, který jsem (někdy ve svým dvanácti letech) četl. Možná i proto mi během projekce tu a tam ukápla slza. 100% (04.12.2014)

Velmi zajímavě zpracované proplétání jednoho tvořivého života s pádem Japonska do války. Viděl jsem z produkce Ghibli skoro všechno, musím uznat, že Kaze tachinu je v jejich nejlepší tradici realistického zobrazení cesty za snem. Z komentářů jiných jsem čekal něco velmi podobného Porcovi, ale sám nejvíc společného nacházím s Tonari no Totoro, mým nejoblíbenějším filmem. Pojetí reality na pomezí snu, romantizovaná, "čistá" realita staršího, relativně chudého a prostého Japonska... K ději samotnému. Jiro měl pět dětí :). Předvedení člověka, který stál za nejničivější japonskou zbraní a nejvyráběnější stíhačkou všech dob, jako anděla v lidské podobě a velkého dítěte, je přes jeho celkem dobrou povahu přeci jen trochu na hraně únosnosti. Spousta postav je pochopitelně příliš černobílá, nicméně, pokud má být onen německý "turista", jak se domnívám, Sorge, je to geniální (je uváděn jako Castorp dle Mannova Kouzelného vrchu, ale stejně...). (26.05.2014)