poster

Osamělost prvočísel

  • Itálie

    La solitudine dei numeri primi

  • Německo

    Die Einsamkeit der Primzahlen

  • Francie

    La solitude des nombres premiers

  • anglický

    The Solitude of Prime Numbers

  • Slovensko

    Osamelosť prvočísiel

Drama

Itálie / Německo / Francie, 2010, 118 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • eLeR
    *****

    Dalo by sa povedať, že som pri sledovaní bola vo výhode, nakoľko som čítala Giordanovu výbornú knihu. Nemyslím si. Film, aj napriek tomu, že sa tam striedali časové roviny a človek sa mohol strácať, bol veľmi čitateľný. Príbeh dvoch osamelých prvočísel, ktoré si navzájom boli spriaznenými dušami. Príbeh, z ktorého vám chvíľkami bude smutno ... hádam sa to raz všetko na dobré obráti.(29.5.2016)

  • Crawler-D

    Antidepresiva s sebou.(5.9.2011)

  • Vignette
    *****

    Úplně nechápu to nízké hodnocení, pro mě osobně dost silný zážitek...(12.7.2011)

  • evulienka3
    ****

    Pri tomto filme mám pocit, že ma jeho tvorcovia čímsi ochudobnili. Mala som miestami pocit, akoby som čítala (pozerala) slohovú prácu školáka, ktorý dostal za úlohu napísať o čom bola prečítaná kniha. Teda čitateľský denník vo filmovej podobe. Pre tých, ktorý knihu poznajú je čitateľným či dokonca výstižným, pre tých ktorý ju nečítali je však skratkovitým podaním holých obrysov. Nakoľko ja patrím k divákom nepoznajúcim knižnú predlohu, mám pocit, že som bola o niečo ochudobnená, na druhej strane však zároveň netuším či kniha ponúka uspokojujúce odpovede na moje mierne rozpačité pocity z tohto filmu. Film sa mi páčil, dá sa povedať, že ma nalákal ku knižnej predlohe. Zároveň však mám pocit, že by to celé šlo spracovať inak a lepšie. Takže 4*, ale len s odratými ušami.(8.8.2016)

  • Eodeon
    *****

    svým způsobem až stereotypní film! nebo ne? není přeci nijakou výjimkou ten senzualistický styl patrný v kompilování detailů a velkých detailů zejména na tváře a výseče jiných částí lidských těl, ve zdůrazňování jejich očividných nedokonalostí a přeneseně tím i těch neviditelných vnitřních vad, jako i nezjevných textur, nezvyklých úhlů, v objevování neobjeveného spektra možností, jaké emoce lze filmovým vyjádřením přenést a přitom i jak. v kontextu současného evropského autorského filmu, zejména pokud vezmu v úvahu kinematografie francouzskou a italskou, nepřekvapí ani opojné experimentování s délkou záběru, ostré kontrasty tempa v jejich střídání, a smělé pokusy s krásnou, okatou hudbou, prudké střídání (v dobrém i zlém smyslu slova) primitivního popu s libozvučnou krajní hudební avantgardou, poslepu tápající pokusy připomínající věčné přešlapování postav samotných. neučesanost a záměrná ledabylost postřehnutelná na spojích záběrů střihy, znepokojující vyhýbání se rutinním postupům rozeznívání a doznívání záběrů, kdy přesto přese všechno neztrácí film na osobitém rytmu a jakési harmonii v následnosti obrazů a rytmech samotných scén i delších úseků - kapitol. nedbalé ostření kamery, která jedná, jako kdyby byla nikoliv mechanickým reprodukováním podle příručky technických postupů, ale živým smyslem, druhým zrakem diváka s vlastními nedokonalostmi, ale i vlastními, tj. neopakovatelnými vjemy odhalujícími novou dimenzi barev, jejich kompozic a tonality, místy křiklavě hojné a syté, jindy mrazivě tlumené a prázdné. /// svým způsobem až geniální film, protože vlastně vůbec nezáleží, v kolika současných filmech lze vystopovat ty stejné inklinace, jako spíše jde (a ono vždy nakonec jde jen) o odpověď na otázku, zda ty které použité prostředky plní nějakou úlohu, dávají smysl, nebo zůstávají nenaplněným výstřelkem, pokusem o imitaci trendu (cyničtěji řečeno: experimentem v experimentování). ale to není ani tak otázka pro rozum diváka, jako pak neméně pro jeho cit. tím nemluvím o laciném dojímání se nad bolestnými životy nebohých postav, ale o citu ve smyslu talentu k vycítění krásy vlastní obrazu, třeba výtvarnému, třeba kinematografickému, především ale jednoduše krásnému, o citu k detailu, k subtilním formám vyjádření a neopakovatelným emocím ukrytým v těchto nejnepostřehnutelnějších drobnůstkách uměleckého zpracování. nejen proto předpovídám filmu, ač nerad, jelikož se mi líbil, úděl snímku mnohými nepochopeného a zkraje odvrhovaného díla. nestačí jen bedlivě sledovat a neméně pozorně napínat uši, je totiž třeba také odvyknout všem klišé a jiným schématům zažitým ze špatných, ale líbivých filmů, jakých je mnoho. Osamělost prvočísel musí být zklamáním pro intelektuály a jiné snoby, "povznesené" kritiky a vůbec všechny diváky uvyklé na vpravdě stereotypní "alternativní" klubové vztahovky, kdy v posledku film ani žádná jeho část nemá hlubší význam, než má vývoj zjednodušených snah o vystižení lidského nitra a jeho vazeb na druhého člověka. kdo s kým co a jak to dopadne. kvalita Osamělosti leží právě v tom, že neredukuje - proti vůli a očekávání drtivé většiny diváků, bez pochyb - linii lidského života na osud, jeho jednání na jednu dvě ambice a motivace, jeho vztahy k ostatním na tradiční repertoár kategorií od milence, kamaráda, známosti a soka v lásce, neredukuje život na řadu náhod, přítomnost na kontinuální pokračování minulosti, nebo člověka na cokoliv méně neprobádaného a fascinujícího, než je člověk. tvůrčí přiznání a ještě lépe důraz, že člověk se může v sobě samém ztratit, nejistý a nesamostatný, to samo o sobě je přeci v kinematografii vzácností. všechny postavy všech filmů, na které vzpomínám a které mi přicházejí na mysl, jsou jasné, jednoduché a neživotné (tedy jinak než na papíře nebo pásu celuloidu). vystihne je jedna věta nebo třeba i jen slovo. nejneuvěřitelnější věcí nakonec bývá, jak o sobě každá z nich ví, kdo je, odkud pochází a kam jde. přitom kdo to opravdu ví? zbývá snad pouze povzdechnutí, že banální a nevěrohodná motivace obvykle stačí divákům ke spokojenosti, postačuje k pocítění dojmu tak řečené psychologické hloubky, že sama informace, "jak to dopadlo" postačuje dát smysl celému uměleckému dílu, nebo její absence naopak takovýto smysl vyrušit, a že tak docela všechen divácký důvtip obvykle vezme za své, jakmile se tvůrce rozhodne projednou nepodřídit hollywoodské představě o výstavbě syžetu a exponování osobností postav. /// o Osamělosti prvočísel nikdo nemůže jinak než s ironií napsat, že by se jednalo o stereotypní film, neboť přese všechny ne neobvyklé stylistické postupy se snímku zdařilo vyhnout stereotypům a klišé daleko fundamentálnějším. je požehnáním pro náročnějšího diváka, že se film v nápaditém kontrastu ke svém názvu vyhnul tomuto kalkulu a matematizování s životy svých postav, a tak je mohl zpodobnit lidštější. životnější film aby citlivý divák pohledal.(30.12.2011)

  • - V oficiálním textu distributora je hrubá matematická chyba logického charakteru. Úvodní věta: "Prvočíslo je ze své podstaty osamělá věc: dá se dělit jen samo sebou nebo jedničkou a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu," je z matematického pohledu zcela chybná. Správně by mohlo být uvedeno například: "Prvočíslo ze své podstaty není osamělá věc: dá se beze zbytku dělit právě dvěma různými děliteli samo sebou a jedničkou (a nehodí se k žádnému jinému prvočíslu)." (Frajer42)

  • - Alba Rohrbacher kvůli anorexii své filmové postavy zhubla o přibližně 10 kg, Luca Marinelli naopak 15 kg přibral. (lehkoživka)

  • - Natočeno podle knižního bestselleru Paola Giordana se stejnojmenným názvem, který v letech 2009 a 2010 figuroval na předních příčkách prodejnosti knih v ČR. [Zdroj: Aerofilms] (Jeremy.jk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace