Ve jménu krále 2

Ha ha ha. Je to sice neuvěřitelné, ale jak jsem na první díl jen bezmocně a blbě zíral, tady jsem se dokonce celou první polovinu bavil. Je sice pravda, že In the Name of the King 2 je ještě větší pitomost než In the Name of the King 1 - a to samo o sobě už je dost umění - ale zároveň je to něco tak absurdního, že až v první polovině i zábavného. No uznejte sami: hláškující a sarkastický Dolph Lundgren, čekali byste něco takového? Celé kouzlo první poloviny je pravděpodobně částečně nechtěné (o to víc, jak chtěně se chvílemi snaží vypadat), ale... je. (Ovšem pouze pro fanoušky sebezvrhlosti - seriózní filmový divák ať pokládá hodnocení za 1 až 0 hvězdiček.) (20.02.2013)

První díl měl, i když minimálně, aspoň trochu něco do sebe. Tohle? Týpek se dostane do minulosti, samozřejmě v klidu, protože tohle se přece stává každý den. A pak se tu řeší jedna kravina za druhou, nudná výprava odehrávající se v nemastných neslaných lesích, pár nudných soubojů a nulová chemie, která by měla mezi určitými postavami panovat. A ten drak na konci? Byl jsem zděšen stejně, jako všichni ve filmu. Ale já z důvodu, jak strašně byl zpracovaný. Prostě děs, děs, fantasy leda tak s kapkou fantazie o ničem. (10.01.2015)

V diali sa ozýva Svätá Matka Božia, načiaha ku mne ruku a milým hlasom hovorí: „Pošlem mydlové bubliny, nezničiteľné mydlové bubliny....“ Plače pritom, ja som v pomykove, bubliny vcucnú človeka – jedno akého v emočnej, fyzickej, psychickej rovine – a ten tam môže robiť čo chce. Zúriť, meditovať, uvažovať nad Dolphom. Švédom, ktorý pri prechode časom v hypotékou zaťaženom dome bojuje proti kráľovi zo stredoveku (??) aby na nás nezoslal mor. Utieklo mnoho bizónov, srnky už jedia poľovníkov, púpava rozosieva rádioaktívny izotop. Ty čítaš knihu, ktorú odporučili v Playboyi, ale nejde to a nepomáhaš im. Zakázané strany nechutia, držíš v ruke meč a netušíš, či to „zviera“ je katalyzátor z automobilového sveta. Ak nechceme odísť z tohto sveta nezaopatrený v milostnej rovine zásadne využívame nemotorné drevo z budúcnosti. (videné 15.05.2015,JOJ archív) (15.05.2015)

Tak oproti prvnímu dílu, kde bůhvíjak Boll sehnal rozpočet 60 mil. USD, tak na dvojku už jak jde vidět má rozpočet asi 20x nižší, takže celý film se odehrává v domě od Lundgrena (chudák spadnul do Bollovy filmografie už i on) a pak ve Vancouverských lesích, kde je malá papundeklová pevnost a na břehu toho samého jezera se odehrají asi 3 scény, které by dle vyprávění měly patrně být každá někde jinde :-D. No a nakonec přiletí nepovedený digitální drak. Pak menší náznak pokračování a hurá na titulky. A je to opravdu tak špatné, jak se předpokládá. (13.09.2012)

Sorry. Ne. Fakt ne. Promiňte, nedalo se to. Jako jedničku jsem ještě zmáknul, ale ta hudba mi drala uši. Tady to nebyla hudba, co mi dralo uši, ale ten scénář. Ježišmarja. Dolph je super cool válečnej veterán, kterej v boji ztratil kámoše a každoročně je zapíjí skleničkou čehosi, a přesně v to výročí se ocitne ve fantasy světě, kde panujou divný zákonitosti a logika tam nejspíš dala všem vale. Sorry, fakt ne. Nejde to zkousnout, nejde to dodívat. Víš, jak to skončí, herci jsou kamenní (nejsou to herci vůbec, jsou to roboti) a dialogy jsou k utrpení. Fakt ne, sorry. Vůbec se na to nekoukej, jestli si chceš uchovat duševní zdraví. Nebo u toho hodně pij. Nebo si dej žbré. Nebo já nevím. (06.01.2012)