Reklama

Reklama

Nazí v sauně

(festivalový název)
Finsko / Švédsko, 2010, 81 min

Hudba:

Jonas Bohlin

Hrají:

Timo Aalto, Pekka Ahonen, Aarne Aksila, Mauno Alasuutari, Arto Blomqvist, Benjamin Dianof, Pentti Grönlund, Marko Haapaniemi, Esko Haikara, Veikko Hakasaari (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Sauny po celém Finsku mají (i když neúmyslně) jedno společné, otevírají mužská srdce a duše. Muži všech společenských postavení vyprávějí přímo od srdce své dojemné příběhy o lásce, smrti, narození či přátelství, zkrátka o životě. Stávají se z nich čisté bytosti nejen po fyzické, ale i duševní stránce. Tento emocionální film je doplněn o jedinečné záběry finské přírody. (Svetlusacek)

(více)

Recenze (10)

POMO 

všechny recenze uživatele

Marná snaha priblížiť sa Jarmuschovym či Kaurismakiho konverzačkám. Zhluk krátkych epizódiek rôznej stopáže: obyčajní ľudia vedú v saunách obyčajné dialógy o živote. Až príliš obyčajné a mdlé na to, aby mohli zaujať či už samostatne, alebo tematicky čoby celok. V jednotlivostiach chýba scenáristický náboj a vypointovaná súhra postáv, a spojujúca myšlienka “Fínski chlapi to majú ťažké” tak vyznieva iba v žalostnú sebaľútosť. ()

Hank 

všechny recenze uživatele

Na finský dokument o saunařích plný sál? Je to možné:-) Někteří Finové jsou zvláštní už sami o sobě, což teprve potom když jsou v sauně? Saunařská výpověď mužů z různých koutů Finska - osudy, příběhy, trápení. Sauna je prostě jistá forma terapie, někdo jde do hospody, jiný do lesa a třetí do sauny. A ta sauna je třeba ve starém karavanu, v telefonní budce nebo v práci. Trápení se ženami, trápení s životem...témata se po čase opakují, tlustí Finové pláčou...film krásně pomalý a seversky melancholický. ()

Reklama

Pafl 

všechny recenze uživatele

Okouzlující dokument o Finech a jejich saunách. Finští muži sedí nazí v sauně a mluví - ne všichni, jenom někteří - o svém životě, o svých problémech, o vzpomínkách. Smutek a stesk se střídají se smíchem a pocitem podivnosti. Je tu muž, kterému rodina zakázala stýkat se s dcerou, dalšího zase opustila žena. Je tu otec rodiny, kterému zemřelo dítě. A je tu taky párek bezdomovců, kteří vysedávají v sauně, ačkoliv nemají, kam by šli. Je tu chlapík, který si postavil saunu v autě zaparkovaném uprostřed pole. A jakýsi kutil, který si saunu udělal z veřejné telefonní budky u silnice. To všechno je ještě jaksi únosné. Co si ale počnout, když na scénu vpochoduje muž, který se rád saunuje se svým nejlepším přítelem - a jeho nejlepší přítel je medvěd? Medvěd je navíc nešika, protože je přece jenom medvěd, a na co sáhne, to rozbije. Scéna, kdy zrovna demoluje plastový zahradní stolek a jeho nejlepší kámoš vedle něj v županu konstatuje, že "tohle je tenhle měsíc už několikátý" je jakýmsi nepopsatelným způsobem povznášející. ()

Yoplait.Bj 

všechny recenze uživatele

predne tedy nechapu, proc je festivalovy nazev "nazi v saune", uz to je dost zavadejici oproti originalnimi finskemu nazvu ci anglicke verzi. tento film je urcite nutne chapat v danem kulturnim kontextu. pro finy je sauna jakymsi posvatnym mistem. drive zeny v saune rodily, a kdyz clovek zemrel, jeho telo bylo ulozeno nejdrive v saune. sauna je take mistem, kde se clovek nejvice otevre, zvlaste finove, kteri jsou obvykle velmi uzavreni. dokument mozna i poukazuje na paradox, kdy finove sdili velmi osobni zalezitosti ve stavu, kdy jsou nazi (v saune), tedy v naprostem protikladu k ostatnim evropskym kulturam.faktem ale je, ze film je zdlouhavy a poenta je v zasade jasna od prvnich minut. i tak je to ale vcelku zajimavy pocin. ()

daduza 

všechny recenze uživatele

Cinema Mundi 2011 - Připadá mi zvláštní, proč jsou Finové tak propadlí saunování, když v nich probouzí tolik melancholie a smutku. Jejich tvořivost nezná mezí, sauny vznikají i ze starých aut, vyřazených přívěsů a snad i v kombajnu lze roztopit kamínka, polít kameny vodou a vyprávět. Moc mě potěšil starý muž, který s láskou vypráví o sirotkovi, o něhož se stará a který zlobí a neposlouchá. V dalším záběru nakoukne do kamery statný medvěd a po chvíli již ničí zahradní stolek, čemuž stařík jen s klidem přihlíží s výrazem: "Já jsem to přece říkal". Jenže po nějaké době už mi příběhy začaly splývat jeden s druhým, možná by neuškodilo trochu zkrátit stopáž dokumentu. ()

Galerie (22)

Reklama

Reklama