Post Tenebras Lux

Mexičania milujú deti, sex, prírodu, čiže sú takí istí, ako všetci ostatní. Len s tými psami je to zložitejšie, my sa s nimi hráme, oni do nich kopú. Aký je rozdiel medzi pseudoartom a jasným umením, čo je to symbol a metafora a čo iba obsahovo vyprázdnený obraz, to skutočne záleží iba na optike toho- ktorého diváka, ale najmä by to mal vedieť samotný režisér a sprostredkovať to tak, aby divák vedel, že keď bude jeho dielo rozoberať, tak na niečo zaujímavé príde. Post tenebras lux je exemplárny prípad na rozdelenie divákov do dvoch skupín. Mám pocit, že aj keby ten subjektívny pohľad bol skutočne satanov a vo filme by som rozšifroval všetky náboženské symboly, tak emocionálne by som nebol o moc viac pohnutý, ako teraz. Takže výsledok označujem za zaujímavý experiment. (26.03.2014)

Po temnotě budiž světlo. Carlos Reygadas je výjimečný, jeho filmová optika se dotýká nebe, ať už vizuální optikou, tak duchovním obsahem a kruté výpovědi. Skutečně Reygadas posouvá optiku dál, než byla doposud. Připravte se na jedinečnost. V jeho dílech je to s odstupem času, čím déle se nacházíte po filmu, tím se k němu v myšlenkách vracíte a je pro vás stále důležitější a vtahující, tím i jedinečná opening scéna v Post Tenebras Lux - Reygadas vyčkává na bouřku a zachytává, jako v Tichém světle pomalý a jedinečný přesun přírody ke spánku. Doporučuji nejlepší zvukovou stopu. Zlo za hranicí temnoty, kde ostatní tvůrci se ani nepřiblíží. (16.02.2016)

Reygadas není Tarkovsky. Vyprázdněné pozérské nic, slepenec sic vizuálně podmanivých záběrů, kterých spousta přebývá nebo naopak chybí. Nejsilnější z celého snímku je úvodní scéna, kterou lze považovat jako slušnou poctu právě Tarkovskému, ale zbytek filmu je natolik jak obsahově tak vizuálně odlišný od koncepce toho, jak k filmu přistupoval Tarkovsky, že o nějakém srovnávání nemůže být řeč. Jestli jsou Tarkovského filmy spirituální zážitek a člověk je musí prožít, zde jsem nic podobného nepociťoval a spíš jsem se celou dobu nudil. Stopáž potom zbytečně přepálená. Snímek toho chtěl říct mnoho, ale neřekl vůbec nic. (15.04.2013)

Konceptualistické, formalistické, poetické, pornografické, psychologické, surrealistické, elitářské, art-art-housové a hlavně BIBLICKÉ z kousků poskládané cosi, co ZARUČENĚ osloví členy jakékoliv evropské filmové poroty, zaryté intelektuály a citlivé duše, ale mne již podobné pokusy o vytvoření vysokého filmového umění jaksi neberou. Režisérovi bych poradila, aby si nehrál na Tarkovského a normálně a lidsky pověděl, co mu leží na srdci. Takto tu vidím jen zbytečně zkomplikovaný a naschvál zumělečtěný slepenec osobních vzpomínek za 500 000 EURO, a to mu prosím přispěla do rozpočtu půlka Evropy. Reygadasovi sice nelze upřít jednotlivé zajímavé nápady, scény a záběry, ale jako "celek" to je zoufale zastaralé a příliš to připomíná zašlé 20. století. Jednoduše Mexiko a zřejmě i celá latinská Amerika zaostává za vývojem, což je vidět i podle toho, že jejích elita ještě pořád cituje Dostojevského, kdežto západ již dávno vyznává praktickou upřímnost Gordona Gekka. Ne že by myšlenky Dostojevského nebyly nadčasové, ale kdo dnes ještě věří tomu, že krása spasí svět, a navíc takto se předvádět v dobře situované společnosti hodující u bohatě prostřeného stolu je věru snobské. (19.10.2013)

Originálně koncipovaný poetický artový film, který pro svou bizarnost skutečně není pro každého. Vyniká sice brilantní kamerou s mimořádnou mizanscénou a vůbec tvorbou obrazové stránky, ale výsledný dojem je pro běžného diváka velmi rozpačitý až nudný a určitě pro mě není na víc než jedno zhlédnutí... 60 % (04.09.2017)