Legendární parta

Jsou filmy pro děti a filmy zkrátka jenom dětinské. Legendární parta je naštěstí ten první případ a vedle dětské verze Justice League, kterou místo Supermana, Batmana nebo Wonder Woman tvoří Děda mráz, Velikonoční zajíc nebo víla Zuběnka, nabízí humor, který ocení i dospělí. Nejsem si na druhou stranu jistá, jak budou menší děti reagovat na temnotu, která tu má celkem ostré zoubky (stínoví koně jsou opravdu hororoví), a taky na to, že Zubnička, Sandman i hlavní hrdina Jacka Frost jsou v českém prostředí neznámí. Přesto je to kouzelnější film než poslední pokusy Pixaru a na tváři se mi při sledování usadil hovězí úsměv. (29.06.2014)

Jelikož je Legendární parta zaměřena spíše pro mladší publikum, velice mě zajímá, jakým způsobem bude přijat u nás, kde nevyšla kniha Williama Joyce, a kde především ani nejsou příliš zažité postavy Jacka Frosta, Sandmana a de facto ani Víly Zuběnky. Film samotný je v na animáky průměrném 3D, nechybí mu moc dobré momenty ani emoce, přesto se občas potopí do vln patosu, což se samozřejmě dalo čekat. Bavil jsem se sice méně než u Raubíře Ralfa, ale pořád patří Legendární parta mezi nejlepší animáky letoška. (20.11.2012)

Za rok 2012 asi ten nejnudnější animák, který jsem viděla. Dabing parádní, animace též, ale ten příběh byl tak nezajímavý, že jsem ho poslední půlhodinku doslova prozívala a bylo mi šumák, jak dopadne. Velká škoda, protože naopak 3D: ***** je u tohohle animáku společně s Na Vlásku to nejlepší, jakého se mi zatím dostalo. Výborné efekty i pestrost od začátku do konce! (19.03.2013)

Bylo to příjemné zpestření večera. Film má celkem fajn příběh, i když celou dobu tušíte, jak se bude vyvíjet a přesto, že to tak nemusí vypadat, postavy jsou jasně rozdělené na hodné a zlé. Pak je tu i několik poučení a zvlášť chytré dialogy také nečekejte. Hodně filmu přidala animace a akce, která dokázala i zaujmout. 7/10 (29.12.2016)

Legendární partu si dokážu představit úplně jinou, ale chápu, že je tenhle animovaný příběh zaměřen na dětské publikum. Mě neurazil a ani nenadchnul. Nekoukalo se na to špatně. Byl tu moment, který mi připomenul legendární Nekonečný příběh. Kouzlení s mrazem bylo celkem pěkné a "zhmotňování" dětských snů také. Vypadalo trošku jako Potterovic patroni. Nejsympatičtější postavou ze všech zúčastněných mi přišel Sandman, nositel dětských snů. Netušila jsem, že taková postavička vůbec existuje. Přece jenom u nás máme poněkud jiné pohádkové postavy, které nás doprovázejí dětstvím. (27.03.2013)