Babycall

Já měl štěstí v tom, že jsem od začátku nepočítal s hororem, ačkoliv by jím to někomu mohlo lehce zavánět. Tohle je hlavně drama (tak trochu narušené matce hrozí od sociálky odebrání osmiletého synka) s mysteriózním nádechem, nic totiž není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. To nejdůležitější si film nechává až na posledních cca 15 minut, což mnohé odradí, ale Sletauneho esem v rukávu budiž herecké obsazení dvou osamělých lidí v podání Noomi Rapace z trilogie Millenium a Kristoffera Jonera (režisérův předchozí Naboer nebo děsivý Villmark). Babycall rozhodně nebude vonět každému: nestaví na napětí, krvi a už vůbec né na lekačkách, ale mě si svým zvláštním způsobem získal. (24.02.2012)

[SCANDI 2014] Spoilery. Najväčším úskalím filmov s psychicky narušenými hrdinami je naša neschopnosť vžiť sa do ich situácie. Pri záverečnom rozuzlení žánrových filmov na túto tému je preto častým verdiktom divákov "to bola ale blbosť". Babycall uznávaného režiséra Påla Sletaune pritom nemožno tak ľahko zaškatuľkovať a odhodiť, pretože, i keď nehýri originalitou, dokonale sa výrazovými prostriedkami identifikuje s ťažiskovými motívmi filmu. Postavu paranoidnej matky na úteku pred domácim násilím dopĺňa výrazné precítené herectvo Noomi Rapace, ruka v ruke s ľahkými hororovými prvkami v podobe desivých zvukov z vysielačky a neodlíšiteľnosti reality a halucinácií idú majstrovská práca so zvukom/postsynchrónmi (ktoré vťahujú do deja už počas úvodných titulkov) a vynikajúca výprava/vizuálna stránka. Film však trpí narastajúcim vrstvením preludov a nezrovnalostí v Anninom subjektívnom vnímaní reality (spomienka na Memento, Insomniu a ďalšie), ktoré síce možno ľahko odôvodniť spúšťačom v podobe detskej vysielačky, avšak divákovi pripravuje zmätočné finále, ktoré sa pokúša zabiť príliš veľa dejových múch jednou ranou. Navyše je zmena tónu v závere príliš strmá oproti pomalému budovaniu atmosféry naprieč filmom a preto pôsobí neohrabane. Ako večerná/nočná jednohubka však postačí. 60% (18.01.2015)

Snímek "Babycall" má jeden zásadní silný prvek, pro který stojí za to sena něj podívat. Tím prvkem není nikdo jiný než Noomi Rapace, která v hlavní roli opět odvádí skvělou práci a dává tak mírně zaniknout skutečnosti, že snímek vlastně nemá tolik co říct a o horor se snaží spíše jen okrajově. To je velká škoda, protože napětí se vytrácí rychle. (27.06.2016)

Koukám, že když se řekne Babycall, všem, kteří ho viděli, se vybaví ten šíleně na nervy lezoucí, ale přesto dobře zahraný výraz jako " za chvíli se nejspíš zhroutím." Noomi to zahrála velice obstojně, až moc, řekla bych. A co se příběhu týče, bylo to všechno dost spletité a v některých konečných momentech tak trochu zašmodrchané. Nejsem typ člověka, kterému vždy hned pointa bleskne a tak mi dá někdy trochu práci zpracovat to, co se mi rejža snaží říct. No, nechám si to ještě projít hlavou, jestli mi to dojde až do detailů. :-D Každopádně mě Babycall docela potěšil. Ale koukám, že většinu tady ne. Myslím, že je tento film možná maličko podceňovaný, ale to je každého věc. Tři lepší hvězdy si to zaslouží. (29.12.2012)

Mám ráda zmatený děj - takový, který vše jednoznačně neservíruje na zlatém podnosu, nýbrž nutí diváka k neustálé pozornosti a nechává prostor vlastní představivosti. Mám ráda skandinávské filmy. Mám ráda Noomi Rapace. Tenhle film měl být trefou do černého. Nebyl. Sice nenudí ani na okamžik, ale výsledek je tak rozpačitý a nelogický, že přemýšlím, jestli se nejedná o pilot k norské verzi seriálu American Horror Story... /Videotéka O2TV, sekce Skandinávské filmy/ (03.03.2015)