Rozchod Nadera a Simin

Rozchod Nadera a Simin má tak skvěle napsaný scénář, že v mých očích lehce trumfuje 90 % veškeré Hollywoodské produkce z roku 2011, s níž jsem setkal. Příběh se odehrává v současném Íránu, což se na zápletce v některých místech dost projevilo, ale jinak je nesmírně aktuální bez ohledu na místo a čas. Bez přehánění ve všech ohledech vynikající drama. O tom, jak marná je hrdost a čest či jak složité je žít (v muslimském světě), a samozřejmě je také příjemné vidět nějaký Íránský film - naposledy to byl Orion v Karlových Varech, ale to bylo už v roce 2010. (10.02.2012)

Na jedné straně slyším, jak film nabourává předsudky vůči islámské společnosti a na té druhé řeči o tom, že takhle by si ty ženské v Íránu nemohly nikdy otevírat hubu, takže je to samozřejmě nereálná propaganda. Těm prvním bych doporučil, aby se na film podívali ještě jednou a pořádně a těm druhým zběžné prostudování toho, jak to v Íránu chodí. Z mého pohledu se jedná o solidní drama o dvou vzájemně se protínajících linkách. Ta první, která se věnovala rozchodu manželské dvojice, na mě neudělala příliš velký dojem, pokud nepočítám emotivní konec. Druhá měla ovšem něco do sebe. Sekvence před soudním úředníkem, který řešil z mého pohledu poněkud absurdní případ, byly výtečné a i když obyčejně nemám rád ukřičené výjevy, tak tady mě to vzájemné slovní napadání bavilo. Podle mě se tady nedá říct, že by měl film nějakou vypovídající hodnotu íránské společnosti, ale jako lehká dramatická sondáž funguje celkem slušně. 65% (19.03.2018)

Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 24 - Írán. Film, jenž atakoval moje vedoucí Rumunsko, ale zůstává zatím těsně druhý. Rozchod Nadera a Simin dokazuje, že i film, v němž nejsou akční scény, násilí a sex, dokáže strhnout neuvěřitelným způsobem a během 120 minut vůbec nenudí. Všichni tady v ČR v teple našich domovů víme úplné hovno, jak to v Íránu chodí, takže já se rozhodně zdržuji výkřiků do tmy typu, že je v Íránu takové a takové právo, takové a takové zvyky, a že ve filmu bylo něco přiklášenou, upraveno, cenzurováno. Jsem imunní vůči mediální masáži, že je Írán nebezpečný a ohrožující světový mír atd. Mně se to jako film moc líbilo, je velmi podnětné a obohacující sledovat očima Středoevropana konflikt dvou manželských párů, který neustále graduje a přemýšlet, jak by se takový konflikt odehrál v ČR, Německu, Francii. Nejsilnější stránka filmu alespoň pro mě tkví v tom, že jsem vnitřně nepovažoval ani jednu postavu za vyloženě kladnou ani za vyloženě zápornou, což je nanejvýš realistické, protože nikdo z nás není ani anděl ani ďábel. V jednu chvíli jsem soucítil a fandil jedné postavě, v jiné situaci se moje preference obrátily. Proto jsem taky rád, že na Berlinale rovným dílem ocenili všechny čtyři hlavní protagonisty. Pokud se nemýlím, je to asi druhý íránský film, jejž jsem v životě viděl a z obou filmů mám velmi dobrý pocit. (24.04.2015)

Oscar pre najlepší zahraničný film je nepochybne v správnych rukách. Irán sa z filmu zdá byť pre našinca prekvapivo civilizovaná krajina, narozdiel od vojnovej zóny v Iraku. Tvorcovia mali v rukách výborný scenár a to je vždy polovica úspechu. Napriek tomu, že film je výlučne konverzačný, nebolo potrebné dej nijako umelo dramatizovať. Herci a situácie, do akých sa dostali to zdramatizovali až-až. Zvedavosť a napätie z toho ako to skončí, svedčí o správnom prístupe a práve takto kvalitné filmy potrebujeme ako alternatívu k väčšine(nie všetkým) filmom made in USA. Záver mnohí označujú za výborný a ja sa musím pridať. Je vážne skvelý. Môj prvý Iránsky film a hneď takáto bomba. Nemám, čo by som vytkol.100%. (23.01.2013)

Vrchol varského festivalu režiséra Asghara Farhadiho se dokáže dotknout lidského srdce. V příběhu hraje hlavní roli víra v pravdu, náboženské přesvědčení, tradice a vnímání hodnot po íránsku. Drama sleduje dva odlišné páry, které spojuje stejný problém. Páry, jenž se liší svou stabilitou a rovností mezi mužem a ženou. Tragická situace graduje, aniž by se autor odklonil od objektivního hlediska. Režisér nemoralizuje, nepředkládá východisko, nehodnotí, pouze sleduje život a jeho problémy z povzdálí. Zlatý medvěd byl v Berlíně udělen do těch pravých rukou, jen škoda, že velký sál v Thermalu byl poloprázdný. (09.07.2011)