fenek

Malick si vybral snad to nejtěžší možné téma a způsobil tím v mělkých vodách mých filmových znalostí menší revoluci. Nikdy bych si nedokázal představit, že je možno hlavním motivem filmu učinit Boha a ještě tak smysluplným a citlivým způsobem. Vypravěči si pokládají mnoho otázek a Malick se na ně naštěstí nesnaži za každou cenu odpovědět. Bůh tak zůstává i po dvou a čtvrt hodině, které mi v žádném případě nepřišly dlouhé, naprosto abstraktním a rozumem nevysvětlitelným pojmem. Troufám si říct, že Strom života je tou nejsilnější a nejosobnější výpovědí, kterou nám Malick kdy může o svém životě říct. Tím se pro mne stává také nejlepším Malickovým dílem a upřímně si nedovedu představit, že by bylo někdy překonáno, i když samozřejmě chápu, že mnoho lidí se mnou bude důrazně nesouhlasit. Někdo tu psal, že během filmu čtvrtina lidí odešla - v brněnské Scale, kde jsem film shlédl já, se nikdo v sále nezvedl před koncem závěrečných titulků. Kdyby v rohu nervózně nepostával uvaděč, možná tam sedím a přemýšlím doteď...

Je mi opravdu záhadou, proč Ben Affleck tráví tolik času hraním v béčkových komediích, když by mohl obohacovat svět kinematografie i doopravdy a bez uvozovek. Vždyť to všechno umí výborně, tak v čem je háček? Některý ze zdejších uživatelů kritizoval nekozistentnost děje, gradace, tam kde nemají být, prázdná místa, kde mají být gradace apod. Já to naopak hodnotím jako velké plus, díky tomuto vymanění z klasického schématu na mě tento snímek působil velice svěžě a originálně, a i když jsem se, jak už je mým zvykem, snažil děj předvídat, vždycky jsem šlápl vedle. Jako jedinou vadu na kráse vnímám zázračně rychlé napravení feťačky Helene a občas až moc klišoidně dojemně-podlézavou hudbu (ano, to je pravda, že v místech, kde to bylo dle mého docela zbytečné). Jinak mi tento film zbořil prakticky všechny předsudky k Benu Affleckovi. Ukazuje se, že úspěch Willa Huntinga nebyla pouze bílá vrána, nýbrž vlaštovka zvěstující pomalu přicházející léto. Affleck to s psychologií postav prostě umí, i když se na to moc netváří. Tento film putuje do mých oblíbených, chystám se na Město a těším se, co Affleck předvede příště.

Když jsem tento film viděl poprvé, můj dojem by se dal popsat slovy efektní forma, nulový obsah, docela dobrý. Z hlavy jsem ale Nortona s Pittem dostat nedokázal, od té doby jsem o filmu pořád přemýšlel, snažil se na něj nahlížet ze všech možných úhlů pohledu. Po měsíci jsem se na něj podíval znova, a v tu chvíli mi to konečně začalo dávat smysl. Fincher umí výborně navodit pocit zastřeného, depresivního světa, jak ho vnímá náš vypravěč, a ještě to stíhá okořenit výbornými režijními nápady. Scény what kind of dining set defines me as a person? a you met me at a very strange time i my life patří nyní mezi mé nejoblíbenější, stejne jako celý film. Spolu se Se7en jednoznačně nejlepší Fincher, nemohu jinak než 5*.

Přátelé, tak tohle jsem opravdu nečekal. Tak krásný, originální a uveřitelný film, který byl navíc natočen v Německu? Je to vůbec možné? Každý záběr má své místo, film ani chvilinku nenudí, tu a tam pobaví, sem tam zarmoutí, většinu času dojímá. K tomu přičtěme výbornou kameru, režii, famózní soundtrack a vynikající Tatjanu Trieb v roli malé Lary. Škoda, že se po ní po tomto filmu slehla zem, ta by mě u obrazovky udržela pěkně dlouho. Za hranicí ticha je snímek citlivý, dojemný, ale ne přeslazený. Jediný náznak klišé jsem viděl na úplném konci, ale to vzhledem k nádherným a s neuvěřitelným citem a pečlivostí k sobě poskládáným 100 minutám předtím ho s radostí prominu. Tenhle karamel vám pusu neslepí.

Po shlédnutí jsem znovu konfrontován s otázkou, zda-li pro mě existuje nějaký nejlepší film. I když ji jako vždy odsunu do ústraní a řeknu si, že bych neměl vyvozovat závěry na základě krátkodobého nadšení, na velikosti a intenzitě tohoto krátkodobého nadšení to nic nemění. L.A. - Přísně tajné je jedním slovem vynikající. Skoro všechny postavy mají neuvěřitelné charisma, ke každému charakteru člověk nějakým způsobem přilne, rozumí jim, usměje se jejich pohnutkám, věří jim, i když občas nemají daleko až ke grotesknosti. Všechno je přesně nalinkováno, není tu jediná zbytečná postava, jediná zbytečná scéna, každý charakter je naprosto specifický a má v ději své místo. Nechybí mi tu nic, výborná zápletka, skvělí hrdinové a jejich různé pohledy na otázku jak být správným policistou, spory, intriky, motačka, na konci akční přestřelka, atmosféra, která by se dala krájet, a hlavně spousta jazzu. Všechno to končí krásně ironicky, jak to mám rád. Jednoduše jeden z nejlepších filmů s detektivní zápletkou (pokud ne úplně nejlepší), které jsem kdy viděl.

Předpokládám, že mezi námi filmovými nadšenci není mnoho z těch, kteří by v Íránu opravdu byli a dokázali posoudit, zda-li tento film alespoň vzdáleně reflektuje současnou íránskou společnost. V každém případě si však troufám tvrdit, že pokud se v Íránu budou točit filmy jako tenhle, blýská se na lepší časy. Výborné psychologické drama, jehož hlavní výpovědí je svědectví o důležitosti úcty, naslouchání a umění kompromisu mezi manžely, je věc velmi přínosná, ať už je natočeno kdekoli. Ovšem to, že bylo natočeno zrovna v Íránu, považuji za malý zázrak. Když je navíc natočeno takhle strhujícím a inteligentním způsobem, považoval bych za velkou křivdu, kdyby Oscara dostal někdo jiný. Nepochybně jeden z nejlepších filmů, které jsem v poslední době viděl (a pravděpodobně i z těch, které v blízké době uvidím).