Rozchod Nadera a Simin

Co dodat... Írán opět nezklamal... Jít až na dřeň... To chce prostě režisérskou odvahu a pevnou ruku... Příběh mě nenechal ani na chvíli vydechnout... Zvraty jsou občas dost nečekané, takže film neztrácí od začátku do konce na dynamice, přičemž nechává vše na divákově úsudku... Navíc je to opět krásná sonda do života íránské společnosti, jež se nám sice může zdát nábožensky rigidní, na druhou stranu však přisáhat na Korán znamená v té zemi mnohem více, než jen přísahu na Bibli kdekoliv jinde. Člověk si může sám sobě nalhávat do kapsy, ale před božím zrakem zůstane vždy odhalený až nahý... (18.02.2012)

FOOL AWARDS 1: Pôvodný scenár. (21.02.2012)

Ak by ste si chceli pozrieť čistokrvnú drámu, práve iránska kinematografia ňou disponuje. Tým, že je táto krajina pomerne chudobná, točia sa tam filmy s rodinnou problematikou a určite nebudú siahať na vysoko rozpočtové filmy/žánre. Rozchod Nadera a Simin je vo svojej podstate jednoduchý film o rozvode dvoch rodičov. Asghar Farhadi sa očividne radšej pohybuje v súdnom prostredí, na rozdiel od druhého iránskeho režiséra Majida Majidiho, ktorý viacej rozumie detským problémom a ponúka vám úplne inú perspektívu. Oporným bodom filmu je scenár, ktorý je napísaný presvedčivo a hltáte každé slovo, každej postavy. Farhadi vám ponúkne dve strany, ktoré sú v hlavnom konflikte, avšak tie nadväzujú na ďalšie problémy a diváka napáda beznádej. Neviete, ktorú postavu ľutovať, a ktorú odsúdiť, keďže vám to film priamo nepovie. Týmto nie je prekvapivé, že bol film nominovaný na Oscara za najlepší scenár, a vyhral cenu v kategórií najlepší cudzojazyčný film. Moje percentuálne hodnotenie sa zhoduje s Metacritics.com, kde film získal 95% (21.06.2022)

Asi se stanu velkým fanouškem asijské kinematografie. Ta, na rozdíl od žblebtů z US není TAK DĚSIVĚ monotónní. OKURIBITO, ZÁMEK V OBLACÍCH, PRINCEZNA MONONOKE, a teď THE SEPARATION. Jedince nejdříve dráždí ty černý nesmysli, co tamní kočky nosí. Ale pak mu nezbývá, než si říct, že celá íránská (potažmo arabská) společnost je prostě divná. Íránci mají strašlivý neduh - jsou rozeřvaný, jak český cigoši v metru. Také výskyt PERŠTINY byl skvělým návratem ke klice. Definitivně doporučuji všem milovníkům NEamerických filmů. 89% (13.06.2012)

Vhled do jiné kultury, ve kterém „drobné rozdíly“ s naprostou samozřejmostí prorůstají každou scénou, aniž by se o nich žvanilo nebo se hnaly do prvoplánově žalujících extrémů (byť i tak si u konzervativní části íránské kritiky vysloužil nálepku سیاه‌نمایی). O to srozumitelnější je z pohledu Evropana výsledný obraz, o to snáz navozuje představy, jaké by bylo žít mezi těmito lidmi jako jeden z nich. A na tomhle hřišti se hraje antihollywoodsky komplikované, dospělé drama, které neustále převrací role zdánlivých hrdinů a padouchů (aby nakonec dospělo k soucitu se všemi) a přitom mj. díky lehce detektivní zápletce, přirozenému herectví a nenápadně cílevědomé režii nemá nejmenší problém s nečitelností či nezáživností, naopak, chytí a nepustí. — Haló, poradna? Mám náboženský problém. (10.03.2018)

Film režiséra Asghara Farhadiho je nominovaný na Zlatý glóbus v kategórii Najlepší cudzojazyčný film a očakáva sa, že v rovnakej kategórii ho 24. januára nominujú aj na Oscara. Takže, čo k tomu dodať. Asi nič, len sadnúť a pozrieť si tento film. (02.01.2012)

Nuda! (08.01.2012)

Co víc říct než... je to vážně síla. (08.03.2013)

Podceňovaná íránská kinematografie vrací úder - zvláště v dnešní, politicky vypjaté celosvětové situaci, je pro Íránce takto veleúspěšný snímek velkým zadostiučiněním (nedělám si iluze, ač nemá s politikou film nic společného, že tamní propaganda jistě těchto oslavných vavřínů využila). Bez politického náhledu je Rozchod vlastně hrozně malým, nehřejivým dílkem, které diváka dostane vyrovnanými charaktery. Nepotřebuje nelineární vyprávění, za něž se schovává třeba Alejandro González Iñárritu, nepotřebuje přehnaně afektované herecké projevy či dravý vizuál. Rozchod Nadira a Simir je více než syrový, je ohlodaný na kost o filmařské kudrlinky a nekonvenční postupy. Tento překvapivě výborně fungující prvek na divákovi zanechá nejvíce. 80 % (10.04.2012)

Vlastne mám rád typ filmov, ktoré ukazujú divákom život v krajine, ktorej nerozumejú. Konkrétne ide o pomerne priamočiaru drámu, recenzovanú ako rodinný konflikt demonštrujúci rozkol medzi spoločenskými vrstvami v súčasnom Iráne. V celom filme nenájdeme negatívne postavy, len zúfalcov, ktorí si neúmyselne ubližujú tým, že sa pokúšajú žiť ako najlepšie vedia. Tým sa podobá staršiemu filmu Vadima Perelmana "House of Sand and Fog" (2003). Ten však nie je až taký sparťanský. (05.07.2012)

(141/2015) / Na takom malom priestore a na takmer triviálnom konflikte vytrieskať takú porciu emócií je skutočné majstrovstvo. Paradoxne, výborne pre tento účel slúžia prirodzené, až civilné herecké výkony. Priznávam ale, že ma tentokrát trošku ubíjalo to pomalšie tempo. A aj keď to bolo filmovo silné, ťažko som veril tomu, že by 12 ročné dieťa malo riešiť také morálne dilemy ako Termeh. (8/10) (27.11.2015)

veľmi citlivo a prirodzene natočené, mal som pocit ako keby som sa pozeral na nejakú real-life situáciu...a ak to takto v Iráne naozaj chodí tak potom som rád že som sa narodil kde som sa narodil...odporúčam keď viete prekusnúť hatlaninu :) (07.01.2012)

3. MFF Cinema Mundi Brno (03.03.2012)

Perfektní scénář, režie, herci, navíc v atypické zemi, která se však (narozdíl od zažitých předsudků) téměř vůbec neliší od ostatních civilizovaných a vyspělých států. Celý film se točí kolem viny a neviny a úzkou hranicí, která se pro určování viny stává měřítkem. Toto měřítko ještě více napomáhá k rozpadu vztahu mezi Naderem a Simin a jejich jedenáctiletá dcera se tak musí rozhodnout pouze pro jednoho z rodičů... Víc prozrazovat nebudu, jen podotknu, že jsem byl velmi mile překvapen - Oscar pro neanglicky mluvený film byl tedy letos jasný, a ještě teď obdivuji profesionalitu všech zde hrajících herců - Irán ničí Hollywood! (08.09.2012)

Íránské vtělení.¬         Íránský snímek ze života současné íránské společnosti Rozchod Nadera a Simin neváhám zařadit mezi nejlepší světovou filmovou tvorbu.¬                 Jde takřka o dokumentární snímek. Není zde sebemenší stopy po "umělosti", popisovaný příběh mohl by býti skutečností do všech podrobností. Příběh je promítán na plátno prost i drobných příznaků básnických, které jsou přítomny i ve snímcích velkých filmových realistů, jakými byli F. Fellini či O. Welles. (Touto svou "syrovostí" jej lze připodobnit k výjimečnému snímku "Bratři Karamazovi" režiséra B. Zelenky.) Předlohou pro scénář mohlo býti s přehledem dílo nějakého íránského Dostojevského. Scénář, produkce a režie: Asghar Farhádí (kostrbatý přepis arabského písma).¬                 Bezchybně pracující živá kamera, zrovna útočící přesně na místo vyžadované dějem, aby jej pak jako neodbytná vosa sledovala, dokud není na místě střih a další vosa. Herecké úlohy jsou hrány tak dokonale přesvědčivě snad právě proto, že jde o příběh ze života; ale týká se to i dětských rolí (zahraných tak, že by nějaký "Frodo" mohl jen zblednout závistí). Ve 117 minutách promítání není jediné jakkoli krátké hluché místo, výplň, oddychnutí. I na statických záběrech je patrný pohyb, dějové napětí a jsou nabity významem. Snímek nemá kromě posledních dvou minut závěrečných titulků žádné hudební podbarvení a je natolik výmluvný, že je nepostrádá.¬                 Pozadí příběhu o rozchodu nedává byť pouze jedinou odpověď, za to je plné otazníků palčivých jako známé červené papričky; otazníků kolem víry a moderní doby s automatickými myčkami nádobí a školami pro ženy: otazníků kolem budoucnosti íránské společnosti a vlastně celé muslimské kultury. Příběh však není určen nám, Evropanům: vznikl ze žahavé potřeby společnosti nám vzdálené, o níž vesměs nevíme nic, než co si přečteme leckdy snad jen v titulcích povrchních novinových článků... (13.01.2016)

Skvělý začátek a úvodní polovinu bohužel střídá trochu nudná a monotónní druhá polovina z jejíž letargie mě opět vytrhlo až posledních 10 minut. Možná jsem měl až příliš vysoká očekávání vzhledem k mnoha oceněním. Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdami ale a ke čtyřem to převáží neobvyklé prostředí a skvělý scénář ve kterém se nevyskytují snad žádné nelogičnosti a nesmysly které já tak s oblibou vyhledávám. (03.03.2012)

Nechtěla bych být tím soudcem, vždyť ani jako divák mající všechny indicie nevím, kde je vina. Velmi citlivý a chytrý film. (03.01.2013)

Vedel alebo nevedel, sotil alebo nesotil... Dráma aj kriminálka v jednom, kde riešenie nepoznáme, lebo v priebehu filmu sú nám dômyselne zapreté podstatné udalosti. Nie je zobrazené, ako by som očakával, upieranie ľudských práv ženám v arabskom svete, ale skôr naopak ich emancipácia a kam môže viesť. To by sa dalo chápať aj ako kritika emancipácie a jej neblahých následkov pre iránsku spoločnosť. Netuším ani, či ženy v Iráne majú právo požiadať o rozvod, ale asi to nebude také jednoduché, ako vo filme, ktorý v tomto smere môže byť aj silnou propagandou smerom k západnému svetu. Napriek všetkému emócie, ktoré z filmu sršia od prvých sekúnd až po (znovu) nie celkom uzavretý koniec, ma presvedčili. Nestáva sa často, že by sa mi televízor chcel automaticky vypnúť po dvoch hodinách bez dotyku ovládača a tento film je tretí prípad za pár rokov, čo hovorí za plné hodnotenie. –––– Haló, mám náboženský problém. Chcem vedieť, či to bude hriech, keď... (17.12.2013)

Skvělý film, který vám o Íránu, jeho kultuře a lidech řekne víc, než stovka televizních reportáží. Přesto velmi divácky přívětivé. (22.01.2014)

Scénáře jsou něco, co může být napsáno zcela jednoduše. Nemusí jít o hluboké dílo nebo nijak průlomové, ale i přesto si při správném zpracování může užívat úspěch. Poté jsou scénáře, které mohou být sofistikované. Nemusí být plné zvratů nebo překvapení, ale jen dobře zpracované a silně promyšlené. A občas to někdo nedocení, někdy je to prostě mistrovské dílo do očí bijící. A to je podle mě ten druhý případ právě teď. Napsat něco, aby to bylo zajímavé a dávalo to zcela logický smysl je velmi cenné. Musíte mít několik postav, které na sebe musí souviset, aby mezi nimi bylo reálné pouto. A to zde funguje jasně. Každá postava má svou motivaci ve velké hře, kde se několik vztahových situací splynulo v konflikt, který umí být napínavý a eskalovat. Zajímavé je, že film ani není tolik o rozchodu jako spíše o jiné sociální situaci mezi dvěma lidmi. Ale ten rozvod je v pozadí. To celé dělá tento film, který někomu může připadat nudný. Ale mě to jenom utvrzuje v tom, že sociální dramata podceňuji a přitom podvědomě vím, že jde o jedny z nejsilnějších témat. Ale musí být promyšlené. Musejí dávat smysl. Musí to být život. A to byl přesně tento nádherný případ. (03.10.2019)