Alpy

Každý se dá nahradit nebo alespoň zahrát. Tedy pokud je prokazatelně mrtvý (a není něčím unikátním, viz např. jedním z vrcholků Alp). Lanthimos si hraje s herectvím (loutkoherectvím), identitou, černým humorem, tragikou všednosti a nepředvídatelné dělá nepředvídatelnějším. Absurditu běžných událostí / rozhovorů dohání stejně jako mezní a tragické události až do krajnosti a minimálně nabízí otázku do jaké míry jsme schopni rozpoznat vážné od povrchního, zbytné od nezbytného a filmovou realitu od mystifikace. Hra na city... │70% (17.05.2015)

Tak tohle úplně nevyšlo. Znám kariéru Yorgose Lanthimose doma i za oceánem. Jeho řecké tvůrčí období představuje zejména incestní Špičák, v Americe už stihl čtyři snímky s jednoznačným vrcholem v podobě oceňovaných Chudáčků. Pokaždé dokázal tenkou hranici mezi bizárem a zajímavostí tak nějak ukočírovat ve prospěch diváckého zážitku, Alpy mě ale v mnohém minuly. Jeho postavy se i tentokrát bez odmlouvání podřizují na první pohled absurdním pravidlům a v prvních desítkách minut je opravdu těžké se v ději/motivacích orientovat. Podivínství na druhou. Nepodmanivé, divácky nepřístupné! (24.02.2024)

Na jednej strane bola tá zdravotná sestra vynaliezavá a pracovitá, na strane druhej ale urobila veľkú chybu, keď z pracovného prípadu urobila fušku. Lanthimosov rukopis je tu úplne zjavný a nechýba tu ani jeho dvorná herečka Papoulia. Kopec bizarných udalostí, zvláštnych situácií, divných ľudí, chladné, odťažité ... ale tentokrát ma príbeh až tak nenadchol. Nebolo to šialené ako môj obľúbený Kynodontas. (25.01.2016)

Alpy jsou nejspíše nejméně divácky přístupným snímkem z dílny Yorgose Langhimose a mně také trvalo, než jsem se ponořil do děje. Spousta zvláštních scén, bizarní chování všech postav a nejasné vazby působí maximálně zmatečně. Opět mi to nedá a musím ocenit a vyzdvihnout jedinečnou originalitu a nápaditost. (29.04.2019)

Když jsem se na festivalu v Karlových Varech seznámila s řeckou kinematografií, nečekala jsem, že se slibná tvorba bude pohybovat zběsile rychlým tempem kupředu. Řecký režisér Yorgos Lanthimos ve Vídni představil svůj nejnovější film Alpeis, který je dvojčetem jeho předchozího snímku Špičák. V obou se zdařile pracuje s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (mladá gymnastka, její kouč, doktor a nemocniční sestra), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavému, poněkud zvrácenému vedlejšáku (nebudu prozrazovat, neboť tato zvrácenost se postupem času ve filmu odkryje sama). Skupina, která si začně říkat Alps je herecky skvěle obsazená. Lanthimos má dar jako Felliny, umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vyfárat neuvěřitelně moc. Na tvorbě mladého Řeka je nejlepší originalita, nejsou filmy, které by byly podobné těm jeho bizárům. S něčím takovým se divák jen tak nesetká. Viennale 2011 (23.10.2011)