Alpy

Narozdiel od iných Lanthimosových filmov ťažšie uchopiteľný snímok, neviem... tú jeho hlavnú pointu som moc nepobral, alebo mi len prišla až príliš absurdná na to, aby sa ma to nejak výraznejšie dotklo. To vynahrádzanie mŕtvych...no, riadne strelené a koniec sa dal tiež čakať. Ale svoje svetlé momenty to má a páčila sa mi nosná myšlienka filmu. Priemer. 60/100 (16.07.2018)

Špičák mi připadal příliš hanekeovský, ale Alpy už jsou naprosto svébytným a nezaměnitelným dílem. Jo, není to příjemný film, ale ten chlad a zlo, které z něj čiší jsou tak sugestivní, že se tomu nedá po čase nepodlehnout. Navíc tak brutálně černý humor jsem snad ještě nikde neviděl. Není to humor absurdní, groteskní ani surreálný - prostě jenom černý a suchý jako uhel. Lanthimos tady má opět tolik úžasných a originálních (ale rozhodně ne "hezkých", spíše těžce psychopatologických) nápadů, že by jinému režisérovi vystačily na pět filmů a jsem opravdu zvědavý na jeho další snímek, protože s takovým množstvím originality na jeden film se milý Giorgos musí brzo umělecky vyčerpat :). Ale budu jenom rád, když mě vyvede z omylu. No a abych nechválil jenom režiséra, herečka Aggeliki Papoulia je fantastická. "It feels like paradise."- "Heaven." (11.09.2013)

Nemá to ani hlavu, ba ani pätu, a predovšetkým ide o najslabší film gréckeho režiséra Yorgosa Lanthimosa, u ktorého som sa nevedel dočkať konca, pretože je to taká hlúposť, až to normálne bolí ! Tento film sa dá veľmi dobre pochopiť, ale všetko, čo sa v ňom nachádza, vyšumí do prázdna, a navždy sa stratí. Nekonečná zbytočnosť ! Chcel som vidieť snímky, ktoré sú ešte v jeho materinskom jazyku, a ak by som to mal na záver zhrnúť, radšej by som zvolil kontroverznú záležitosť z roku 2009, kde si taktiež zahrala herečka ANGELIKI PAPOULIA, ako o dva roky neskôr pozorovať týchto čudných DEBILOV, ktorí sa pomenovali podľa najvyššieho pohoria Európy, a jeho tzv. VRCHOLOV. Absolútna KRAVINA kravín ! (29.12.2017)

Ja si myslím, že Yorgos Lanthimos tu chcel uvažovať nad tým, či sa človek dá nahradiť iným človekom. Nie v zmysle napríklad pracovného miesta, ale konkrétnej osoby, ku ktorej boli prechovávané city a ktorej zvyky sme poznali. Robí to ale len strašne náznakovo a načrtne postupne toľko motívov, že s pribúdajúcou stopážou sa dej neobjasňuje, ale skôr zahmlieva počtom možných vyústení. No istú sugestívnosť to, ako každý jeho film, podľa mňa má. A tiež ďalšie znaky režisérovho rukopisu, ktoré však vnímam väčšinou negatívne, ako úmyselne strojený verbálny prejav postáv, ale iné výrazové prostriedky naopak impulzívne - fyzické násilie. (16.02.2016)

Když jsem se na festivalu v Karlových Varech seznámila s řeckou kinematografií, nečekala jsem, že se slibná tvorba bude pohybovat zběsile rychlým tempem kupředu. Řecký režisér Yorgos Lanthimos ve Vídni představil svůj nejnovější film Alpeis, který je dvojčetem jeho předchozího snímku Špičák. V obou se zdařile pracuje s ústřední myšlenkou, gradujícím dějem, postupným odhalením a tím nejčernějším humorem. Opět je v centru příběhu vyšinutá skupinka lidí (mladá gymnastka, její kouč, doktor a nemocniční sestra), kteří se mimo své povolání věnují i zajímavému, poněkud zvrácenému vedlejšáku (nebudu prozrazovat, neboť tato zvrácenost se postupem času ve filmu odkryje sama). Skupina, která si začně říkat Alps je herecky skvěle obsazená. Lanthimos má dar jako Felliny, umí do svých filmů obsadit velmi podivná individua a z mála vyfárat neuvěřitelně moc. Na tvorbě mladého Řeka je nejlepší originalita, nejsou filmy, které by byly podobné těm jeho bizárům. S něčím takovým se divák jen tak nesetká. Viennale 2011 (23.10.2011)