Kazatel zla

„Bůh je všemocný. Je-li ve mně Satan, je to vůle boží.“ Argumentace jak (mešní) víno aneb s některými religiózními psychopaty zkrátka nejde rozumně diskutovat.. Poldové vypadající jako členové motorkářského gangu, traumata, metal, emo, rodinné tragédie, prýštící krev. Seven light říznutý undergroundem Antalova Kontroll, to vše zalité chladnou vodou tisíce jezer, která tentokrát svým bezobsažným sdělením jen proteče a vsákne se do půdy zapomnění. Spása byla na dosah.. (16.04.2012)

Deprese, otupělost, zmar, bolest, samota. Aneb kriminálka na finský způsob. Kinematografii z krajiny tisíce jezer znám výhradně skrz díla Akiho Kaurismakiho, a i když jsou jeho filmy vesměs mlčenlivé, smutné, občas drsné a tvrdé, přesto nepostrádají jistou poetiku a radost ze života. Nic takového se tady nekoná, Kněz zla je syrová jízda ze země která jakoby vypadla z black metalové písničky. Lidé jsou tu agresivní, krutí jak k sobě tak k ostatním, a policajti vypadají jako několikanásobní vrazi a skuteční vrazi jsou ještě horší. V tomto světě žije Timo, elitní detektiv který po násilné smrti své dcery upadl do vleklé krize. Rozpadá se mu manželství, přestává zvládat práci, a jediné na co dokáže myslet je pomsta. Režisér je nemilosrdný, nechává diváka projít Timovým peklem a nepoleví od začátku do konce. Děj zvolna plyne a postupně zahušťuje už tak hutnou atmosféru, závěr je skoro hororový a vyždímal ze mě poslední zbytky emocí. Kněz zla určitě nesedne každému, ale milovníci severských dramat si přijdou na své. (06.01.2012)

Skvela krimi. Takova ktera stoji za trosku casu nez se postesti ji nalezt. Tradicni skandinavsky , ale neokoukany mix detektivky a rodinneho dramatu s koreny hluboko v minulosti. Nadmiru spokojen podotykam, ze je to nejen dejove velmi zajimava "hricka", ale tez po umelecke strance a samozrejme(jak je u skandinavskych filmu zvykem) technicke velmi zdarila zalezitost. (06.05.2011)

Nevím, jestli jsem někdy viděl normální film z Finska. Asi ne. Ale na druhou stranu pokaždé zaujmou. Kazatel zla má v sobě masového vraha v metru, do toho zní finský metal, který je někdy tvrdší, jindy mírnější, občas zazní i finské nadávky, ale co bylo nejhorší, že film jako takový prolítnul snad milionem filtrů, aby asi navodil hustější atmosféru a prostě aby byl hrozně celej cool a ve výsledku mu to snad pohoršilo, protože ke konci už jsem všech těch efektů měl akorát tak plný zuby. Každopádně to mělo něco do sebe. Nejlepší byla hláška "Pokud jsem Satan, tak je to vůle boží" :-D (16.07.2012)

Severská kinematografie nám nabízí čím dál více koukatelné snímky. I tento, laděný jako psychologické krimi, má velmi poutavou většinu stopáže a to i díky výborně nastříhaným sekvencím, doprovázenou tomu přizpůsobenou "dusně laděnou" hudbou. To vše je navíc podpořeno neokoukanými tvářemi, kdy především skvěle vyznívá hlavní postava kriminalisty Tima, který trpí depresivními myšlenkami po tragické ztrátě dcery. Bohužel v další části se děj více přesune na postavu sériového vraha, z kterého se vyklube psychopat se "spasitelskými" sklony a nejednoznačnou vírou v Boha a jeho "příběh" trochu bortí původní dějovou linii. Konec je pak zbytečně až hollywoodsky akční (opět scéna,kdy hromada zakuklených policistů vtrhne do domu a náhle všichni někde "zmiznou"-ach jo). I tak,pokud máte náladu na takový film, si jej užijete. (18.01.2012)