The Quiet Earth

Vcelku poutavé komorní sci-fi drama, reflektující strachy studené války. Líbilo se mi, jak drama tu a tam přecházelo do komedie a ukazovalo různé stránky chování jedinců v určitých situacích a zajímavé bezpochyby je i nastiňování mezilidských vztahů na základě stereotypů a individuality, včetně feministických otázek. A v neposlední řadě... tyhle kudrnaté zrzky... (19.08.2021)

„Nezbylo ni koťátko, zcvoknu z toho zakrátko.“ Kde asi udělali soudruzi z Nového Zélandu chybu? Začátek s plešounem, zoufalstvím a starým známým „happiness only when shared“, ten měl koule. A tím nemyslím ty zapařené v kožených kalhotách (© JASON_X). Škoda. Mohlo to být zajímavé postapo, okořeněné smrtelnou úzkostí ze samoty i milostným trojúhelníkem. S tragickým vyústěním a konstatováním, že lidstvo je ztracené, páč i poslední tři lidi na Zemi si najdou důvod se povraždit. POSTAPO OKÉNKO: [][] Co má udělat poslední chlap na světě, potká-li zrzku s trvalou? ֍ Čapnout ji za ty nakadeřené vlasy a odtáhnout do jeskyně! ֍ Zahrnout ji květinami, básněmi a cynickou romantikou: „Miláčku, jsi pro mě jediná na světě!“ ֍ Věnovat jí klíčky, rovnou od několika aut i baráků (v postapo světě hračka). ֍ Znejistět a dohodit jí radši divocha, Maora s náušnicí z drápu varana. [][] Njn, místo fyzického či psychologického souboje o samici jsem dostal jen suchopárnou agitku: „Vědci, nehrajte si na Boha! A nestrkejte vidličku do elektrické zásuvky!“ (09.08.2023)

Jestli nenocujete někde uprostřed Sahary, tak vás určitě nemůže potkat to samé, co vědce Zaca ze snímku The Quiet Earth, který se jednoho dne probudí a zjistí, že se zřejmě stal posledním zástupcem lidské rasy na Zemi. Je tedy logické, že prakticky celý film stojí na jediném herci a pokřivené psychologii jeho postavy, ale tak kdo z nás by se neprohlásil prezidentem celé planety? (což je mimochodem parádní scéna a nesmím zapomenout na hledání Boha za pomoci brokovnice v kostele). Pak přicházejí na scénu další přeživší a člověk začíná kroutit hlavou nad jejich chováním. The Quiet Earth je zajímavý snímek se slušnými hereckými výkony a řadou zajímavých scén, ale i přes svoji délku (zhruba 90 minut) je až moc rozvleklý. (26.03.2008)

The Quiet Earth je svým námětem ve velké míře podobný staršímu snímku Kam zmizeli všichni lidé? The Quiet Earth je velmi zvláštní film s tou správnou, post-apokalyptickou atmosférou vylidněných, pustých a tichých měst. Rovněž je také velmi inspirativním návodem, co vše by v podobné situaci mohl jedinec dělat:) Občas jsem byla lehce zaražena bizarním či podivným chováním postav a několika scénáristickými a dějovými nelogičnostmi a nesrovnalostmi, které mě téměř podnítily k nižšímu hodnocení. Zejména scéna, kdy Zac Hobson začne dělat různé blbosti z očividné radosti spojené s nadcházejícím stadiem šílenství z toho, že je na Zemi sám a nabízí se mu tak neomezené možnosti, jak trávit volný čas. Jedna z jeho blbostí vypadá tak, že několik dní chodí po venku oblečený v dámské košilce. Chápu, že kdybychom se nacházeli v podobné situaci, nejspíš bychom klidně mohli jednat, zrovna tak, jako on, ale zkrátka i tak mi to přišlo nevěrohodné a podivné. Vzbudilo to ve mně myšlenku na to, co by asi dělal Norman Bates. Jakou radost by měl, kdyby mohl v matčiných šatech chodit i venku:) Nakonec mě však doba vzniku, celková atmosféra, zvláštnost díla i jeho závěr (nebudu jistě spoilerovat, když odkážu na plakát, který ve velkém spoileruje právě onen konec filmu:) přesvědčili, že si zaslouží čtyři hvězdičky. Sice ne čisté, ale přesto. (25.11.2012)

Úvod mě docela vylekal, přeci jenom začít film záběrem na zcela nahého rozvaleného muže na posteli je hodně nezvyklé. Netrvalo ale dlouho, aby si mě ten film získal a to i přesto, že první třetinu na mě působil jako remake slavného pilotního dílu Twilight Zone, předvádějící absurditu, děsivost, trpkou úzkost i zábavu během neotřelé situace jediného pozůstalého člověka na Zemi tentokrát ve výrazně modernějším a divočejším hávu. Najednou jsem zjistil, že se navzdory některým hodně bizarním prvkům skvěle bavím a že si do jisté míry vychutnávám i to podivné znepokojení. Samotný námět tu spěje oproti svému televiznímu předchůdci postupně k zcela jiné pointě, děj mě nejednou dokázal i překvapit, zaujmout dalšími povedenými scénami a udržet si mou pozornost až do konce. Nicméně po dvou zásadních zvratech už si většinou nedokázal plně udržet tu svou osobitost a originální styl oproti začátku a to i navzdory zdařilému vypointování. Závěr celý film uzemňujícím způsobem uzavře, avšak zůstává v něčem i otevřený a v rámci vysvětlení svého mysteriózního děje (doslova) mezi nebem a zemí ponechává i kousek fantazie pro diváka... což se mi na tom i líbí. POZOR, SPOILER S MÝM VYSVĚTLENÍM! Já celý příběh pochopil jako dění odehrávající se po sebevraždě v jakémsi „mezisvětě“, který si sice zachoval všechny reálie tohoto světa, avšak mimo pár čerstvých mrtvol a tří živých lidí je zcela vylidněn. Muž jménem Zac se do tohoto mezisvěta dostal vlivem selhání techniky v rámci vědeckého experimentu, na němž sám pracoval, a může tu aktuálně potkat jen lidi, kteří se ocitli v tváří v tvář s tragickou smrtí v úplně stejnou dobu jako on.... a teprve další Zacova tragická smrt, která však musí být neúmyslná, ho může z tohoto mezisvěta vysvobodit a přenést na ten „druhý“ (nadpozemský) svět. Otázkou visicí ve vzduchu zůstává, nakolik je tohle vysvobození šťastné, když se Zac prozatím na oném světě nachází opět zcela sám. KONEC MÉHO POCHOPENÍ FILMU * * * * Celkově za mě zdařilý mysteriózní sci-fi kousek, z něhož si zvláště náladově pestrou první půlhodinu s několika neotřele silnými výjevy (rozstřelení sochy Ježíše Krista) + úplný závěr budu určitě pamatovat a ačkoliv mě v rámci těchto postap s jednou přeživší postavou v centru dění nedostal tolik jako The Last Man on Earth (1964) nebo nezávislý The Noah (1975), za zhlédnutí mi určitě stál. [75%] (29.01.2022)