Obsahy(1)
Mladá žena se vrací do rodné severoarménské vesničky, aby zachránila prarodiče před válkou, která otřásá celým regionem. Po návratu ke svým kořenům si uvědomí, že v její vsi plyne život téměř magicky, ve vší své kráse a smutku, navzdory narůstající hrozbě války. Jakmile zjistí, že před válkou není úniku, začínají se jí vynořovat až bolestně krásné vzpomínky z dětství. Právě tehdy pochopí, že řešením možná není odchod. (Filmový festival ÍRÁN:CI)
(více)Recenze (5)
Lyrické střepy života arménské horské vsi sužované válkou a zároveň osobní odyseje hlavní hrdinky. V recenzích padají jména Tarkovského a Kusturici (mě napadl spíš takový Kaplanoglu), ale Marija Sahakjan je žena, a svá - "Maják" netíhne k abstraktnímu rozjímání ani k hektickému etnograndguignolu, nýbrž nabízí svébytnou srostlici až dokumentárního realismu se staromistrovsky potemnělým impresionismem (jestlipak má paleta omezená na tóny půdy a mlhy s ojedinělým zášlehem krve něco z obrazů režisérčina otce Sergeje ?), v níž krajiny, interiéry a tváře někdy zasahují mocnou, archaickou silou. Hezký hudební doprovod, v roli tety Kasjany Sofiko Čiaureli, druhdy stálice Sergeje Paradžanova. Text doprovázející britské DVD vykládá symboliku titulního motivu : keramický svícen ve tvaru majáku - pro hlavní hrdinku symbol dětství, tepla a bezpečí domova ; svíčka je tu i protikladem petroleje - symbolu závislosti na cizí ekonomice - a připomínkou staroarménského kultu ohně. Také potřeba a hledání vnitřního "majáku" postav i tvůrců filmu. Nakonec i symbol moci, koloniálních výbojů, potažmo ruského imperialismu. ()
Tento návrat domů není lehký. Bezpočet pocitů, ona tresť domů, sice v Leně přetrvává, ale samotná domovina, hmatatelná, představovaná aktuálním rozpoložením jejích obyvatel a kroucená pazourami války, nemůže být s Leniným domů kompatibilní. Jen vzdáleně tušíme, jak se v ní sváří léty zvnitřnělá chuť domova s hořkou realitou tady a teď. A podobně těžko ona sama nazírá proměněná, znejistěná nitra blízkých, jakož oni její. Každý je uvnitř dezorientován, zoufale rozkročen nad sebou samým, v sobě samém ztracen, navigován jen stínem faty morgány majáku. Světlo někdejšího domů zesláblo, ale nevytratilo se nadobro. Lena jej nakonec detekuje tam, kde jedině, a pro ni nejprokazatelněji, může žít a bytnět. // Člověk si uvědomí, jak často leccos pokládal za banálně samozřejmé, aby o pár chvil později zjistil, jaký div to byl. Sám sebe proto nabádám k obezřetnosti, abych ani vznik a sledování filmů nebral jako samozřejmost, a tetelivou radost z nich jakbysmet. Předpoklady vzniku filmů i radosti z nich nejsou samozřejmé, a uvědomit si to už ve chvíli „banální samozřejmosti“ je ještě vzácnější; myslím, že i díky Majáku mi to v hemisférách zas jednou nafest docvaklo. ()
Hrdinka filmu, mladá dívka Lena, se navrací do vesnice svého dětství kdesi v arménských horách. Země je již druhým rokem zmítána válkou a lidé jsou zoufalí, někteří opouští své domovy a utíkají pryč, jiní až zarputile zůstávají. Strach ze smrti je všudypřítomný. Pasáže nádherných obrazů kavkazské přírody střídají Leniny rozhovory s blízkými a známými lidmi z vesnice plné nejistoty z budoucnosti. Název Maják odkazuje k malé lampě ve tvaru majáku, kterou Lena najde v opuštěném domě svých rodičů. Scénář: Givi Shavgulidze ()
Hudba: Kimmo Pohjonen. Na zacatku jsem si rikal, ze ta harmonika, co pri ni Armeni tanci, zni uzasne, ale docvaklo az pri titulcich. ()
Zajímavé obrazy z Kavkazu. Zajímavě zachycené momenty, které by ale mohly stát samy o sobě, v podstatě jako krátké filmy, vše je spíš volně propojeno. Na druhou stranu nečekejme nic výrazně hlubokého. Ale rozhodně ty výhledy na kavkazskou krajiny za to stály. ()
Galerie (11)
Photo © Andreevsky Flag Film Company / Kino Bez Granits
Zajímavosti (1)
- Ještě před začátkem natáčení filmu, Robert Eggers věděl, že film musí být černobílý, což zmínil i na první straně scénáře před tím, než ho začal psát. (ALIENka_)
Reklama