Davidovy narozeniny
-
Il compleanno
-
David's Birthday
Drama
Itálie, 2009, 106 min
Režie:
Marco FilibertiObsah
-
Tři manželské páry spojuje dávné přátelství, spokojený zabezpečený život a touha strávit společně léto v překrásném domě u moře. Nenadálý příjezd Sharyna a Diegova dospívajícího syna Davida probudí v úspěšném psychologovi Matteovi nečekaně silnou touhu, které není s to se přes všechnu svou racionalitu ubránit. Manželka Francesca, děti i ostatní přítomná společnost cítí stupňující se napětí, jehož původ jim zatím uniká. Smyslný mladík, vědom si výjimečnosti svého zjevu, si s Matteem zahrává a nevyhnutelná katastrofa je na spadení.
Italský režisér Marco Filiberti vypráví i ve svém druhém celovečerním filmu podmanivý příběh o latentní homosexualitě, v němž nadnáší palčivé otázky o svobodné volbě a důsledcích lidského konání. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (9)
-
igi B.
Estetico e bella musica... - - - - - (Poprvé viděno 3.12.2011 na >homoestetickém prostoru< , hodnocení 6., komentář zde jako první - 4.12.2011)(4.12.2011)
-
Phobia
Na konverzační psychodrama o bukvicích to tady má podezřele vysoká procenta, ale přiznávám, že jsem film neviděla celý, takže hodnocení nechám na povolanějších jedincích:-). A úplně nezajímavé "Davidovy narozeniny" nebyly, vždyť mě docela štve neznalost závěru... Zašustili si spolu a ručku v ručce s povislým zápěstím odkráčeli do hřejivého západu slunce, nebo to vyústilo v pořádně krvavou katastrofu? Asi ten konec budu muset někdy omrknout, ovšem ani by mě nehnulo sledovat to celé:-/.(5.12.2011)
-
Marthos
Neuvěřitelně silná záležitost. Současná italská kinematografie je bohužel jednou z těch, které se do veřejného povědomí nedostávají příliš často a příliš lehce a když, pak v ikonografických exemplářích různých artových kin nebo festivalů, ale ani tam nemívá primární zájem. Je to škoda, protože sledovat vývoj evropského filmu by konkrétně domácímu prostředí velmi výrazně pomohlo ke změnám k lepšímu. Ale zpět k filmu. Osobně se rozplývám nad invencí autorů, jimž důmyslná aktualizace slavného Viscontiho hitu Morte a Venezia prostě a jednoduše vyšla a rozhodně to není pouhá kopie slavného předchůdce, i když základní fabule zůstává prakticky totožná. Onen dramatický osten nepřekonatelného pnutí a zadržovaných vášní je v tomto případě dotvořen hrdinovým manželským svazkem, který se hroutí stejně rychle jako veškeré ideály kdysi vyrovnaného a úspěšného psychoterapeuta. Superlativy náležejí vynikající práci s kamerou, která si doslova hraje s atmosférou, hudebnímu komponentu i samotným hereckým představitelům (Massimo Poggio v titulní roli je maximálně přesvědčivý a maximálně přitažlivý). Kdo nepochopil, o čem je řeč, bude si muset dát repete, kdo ano, už teď ví, že se na slunné italské pobřeží znovu vrátí.(19.12.2011)
-
Disk
Výborná záležitost. Neokazalé, nepatetické, perfektní konec.(4.12.2011)
-
tomeš
Krásně italské se vším všudy - pomalé, silné, výbušné, patetické.(6.12.2011)
-
danliofer
Velmi zdařilá novodobá verze na Mannovu Smrt v Benátkách...(11.12.2011)
-
Galahad
Podbarvit film s homosexuální tématikou Wagnerovým Tristanem, to už vyžaduje notnou dávku odvahy. Film mě velice příjemně překvapil, skvěle stupňované napětí a famózní závěr.(5.12.2011)
-
TroiMae
Smrt v Benátkách po 40 letech? :) Nemůžu se trochu zbavit divného dojmu… no přesto tu jistý vývoj je… zatímco dříve za stejnopohlavní přitažlivost zaplatili ve filmech životem dotyční muži… Ale ani dnes se to evidentně bez tragédie neobejde :) Jen detail – Matteo není „psycholog“, ale psychiatr (psychoterapeut… psychoanalytik – jako by nějaký filmový terapeut byl jiné školy), což je přece jen trochu rozdíl… Nějak mi to připomíná Synův pokoj (http://www.csfd.cz/film/71096-synuv-pokoj/).(11.12.2011)
-
Nataraja
nebyt toho patetismu, dal bych o hvezdu vic ;) ale italska kinematografie opet nezklamala...(17.1.2012)