Do naha!

Jak jen to ti Britové dělají? Jak to, že se jim povede natočit tak prostý příběh způsobem, který vás osloví na mnoha místech a zapůsobí na vás nesrovnatelně víc než jiné "velké a emotivní" filmy? Jak to, že "Do naha!" není komedie v klasickém slova smyslu, ale je to film o skutečném životě? Jak to, že nám jsou tyhle britské filmy tak blízké? Jak to, že dávám pět hvězdiček? Jak to, že...? Nabízí se okamžitě jedna odpověď - "Do naha!" má srdce... (16.11.2005)

Na britských filmech se mi často líbí, že ukazují běžné lidi z nižších vrstev, kteří to rozhodně nemají ve své zemi jednoduché. Jako velké plus beru to, že si z toho tvůrci jsou posléze schopní udělat slušnou srandu a celou záležitost divákovi vtipně podat. Ne, že bych se v tom vyžíval, ale vidět striptýz několika dělnických řízků je opravdu zážitek. 85% (30.12.2016)

Taneční film obracený vzhůru nohama. Robert Cattaneo nenatočil další produkt vyumělkované společnosti, kdy jsou všichni krásní, bohatí a úžasní, ale naopak vložil tuto zdánlivě lechtivou komedii do sociálně slabého prostředí a nutno podotknout, že mu to vyšlo na jedničku. Britský humor řízlý špetkou nadsázky funguje dokonale a nakonec ani ta choreografie nebyla nijak zlá. Na tenhle striptýz se klidně podívám i opakovaně. (27.11.2007)

Britská kinematografie sice dokázala tradičně přicházet s pozoruhodnými filmy, které bodovaly u kritiky i diváků, nicméně na to, pouštět se do křížku s produkcí velkých amerických studií, nemohla už vzhledem k odlišnému finančnímu zázemí ani pomyslet. Britskému žebříčku návštěvnosti dlouhodobě kralovaly americké velkofilmy. První vlaštovkou byl Trainspotting, ale teprve komedie Do naha přišla s ideálním obchodním produktem, který na trhu stoprocentně zabral a stal se vzorem pro mnohé napodobeniny. Byl to v Británii nejnavštěvovanější snímek roku a slušně zabodoval i na americkém trhu, kde to mají evropské filmy tradičně těžké. Charakterově pestré, protikladné a náležitě přitažlivé herecké obsazení, pestrá paleta témat, kde se skloubí erotické prvky se sociálním podtextem a to celé je zabalené do komediální formy. Humor nikdy neklesá pod hranici laciné podbízivosti a scénář je opravdu vyvážený, navíc má snímek přiměřenou stopáž. Celkový dojem 90 %. (16.01.2008)

Film, který nestárne. Příběh vystavěný na vtipných, inteligetních dialozích a scénách – například výběrové řízení na tanečníky nebo přípravy doma u jednoho z hrdinů. Fanoušky Flashdance jistě potěší zařazení ukázky z filmu a narážka na Alexino počínání: "Doufám, že umí líp tančit než svářet. Má tam blbý plyn.“ A dokonalá je souhra při čekání ve frontě na pracovním úřadu, kdy nezaměstnaná parta uslyší známou píseň a bezděčně začnou podupávat do rytmu. (11.01.2010)