Smrt samuraje

Dost odvazny film, ktory ukazuje, ze cela ta filozofia samurajov zalozena na cti ma tiez svoje chyby a ked neprebieha vojna, tak su vlastne samurajovia uplne zbytocny a kvôli cti aj neschopny zaradit sa do nejakej inej oblasti. Myslienka sa mi pacila, ale prevedenie mi uz pripadalo slabsie. Film je zalozeny osudnom strete filozofii dvoch stran. Na jednej strane klan samurajov, ktory dodrziavaju svoj zastaraly a neprakticky spôsob zivota, ale opravnene sa brania podvodnikom a na druhej strane mladik, ktory je tragickymi udalostami donuteny k podvodu, aby zachranil svoje dieta. Lenze tvrdo narazi. Prvu polhodinu sledujeme tieto udalosti z pohladu klanu a mne tato cast pripadala najsilnejsia a vrcholom je samotne Hara-Kiri s bambusovym mecom, co je neskutocne silna scena napriek absentujucej brutalite. V strednej casti ale pride svokor mladika a neskutocne zdlhavo nam vylici pribeh z pohladu mladikovej strany. No a tu je hlavny problem. Asi to malo byt tak dojimave, ze by divak bol ochotny akceptovat jeho dôvody napriek tomu, ze prave on sa dopustil precinu voci pravidlam. Ale jeho pribeh je tak extremne tragicky, ze mi to zacalo pripadat nudne a s pribudajucimi umrtiami v jeho rodine dokonca az trapne. Zomru mu vsetci vratane kocura. To uz som sa smial na plnu hubu. Tato stredna cast bola natolko nevydarena, ze mi pokazila aj zaver v ktorom prisiel dat lekciu samurajom aj mladikov svokor. A aj ked jeho spôsob lekcie bol znova dobre vymysleny, tak po tom prehnanom martyriu mladikovej rodiny som uz voci nemu nic necitil a prial som si, aby utrpenie svokra tiez co najskôr ukoncili. Zacinam lutovat, ze som si nepustil original. Ale co najskôr to napravim. Mam pocit, ze tento remake je horsi ako original aj bez znalosti originalu. Vysledkom je film so skvelou myslienkou ale nevydarenym prevedenim. 6/10. (30.09.2016)

Dôstojný remake slávneho Seppuku (1962) od Kobajašiho. Aj keď ide o krajší a oku lahodiaci vizuál, oproti pôvodnej verzii tu bolo viacero zmien, ktoré podľa mňa skôr filmu uškodili ako pomohli. Tiež tu chýbal famózny Tacuja Nakadai, ktorému sa Ičikawa ani náhodou nevyrovnal (aj keď nebol zlý). Hĺbka podstaty krásnej myšlienky filmu síce ostala zachovaná, ale ten spôsob prezentácie už nebol taký dobrý. 79/100 (28.04.2014)

Osobne nie som veľký fanúšik remakov. Vždy som mal radšej originál a len v malých prípadoch som uchvátený novším spracovaním, alebo spracovaním z iného štátu(Ameriky). Kobayashi bol ale básnik svojho obdobia. Dotýkajúci sa silných sociálnych tém a ľudských osudov. Je to po Kurosawovi môj najobľúbenejší režisér obdobia 60 rokov. Miike je zručný režisér a rozprávač. Jeho príbeh má svoje čaro aj napriek tomu, že je atmosférou niekde úplne inde ako jeho predchodca. A nebyť originálu bolo by to rozhodne výborné dielko. A má svoje kvality. Silné herecké výkony a pekne budovaný príbeh spejúci nie do krvavého, ale myšlienkovo silného finále. A to sa mi na tom páčilo. (08.01.2014)

Pokud na to jdete kvůli nálepce "3D" v očekávání, že dostanete něco podobného 13 zabijákům, tam můžete být příjemně i nepříjemně překvapeni. Miike podává vynikající drama, pomalu odvyprávěné, ale s každou další minutou napínavější a vyhrocenější. Pochopitelně vstává otázka proč vůbec něco podobného sledujete s 3D brýlemi na nose. Neberu to jako výtku, rozhodně mi to nijak nevadilo a filmu to dle mého ani nijak neuškodilo, ale úplně přesně mi nedochází, proč se vůbec u podobnému filmu otravovat s konverzí, když je výsledný efekt naprosto nulový. 80% (Febiofest - 2012) (26.03.2012)

Japonské filmy já hodně rád, ale většinou jen ty moderní; staromilské samurajské psychologizující eposy mě nikdy neoslovovaly, jejich extrémně expresivní, exaltovaný styl mi nesedí. A ani tenhle Miikeho remake není výjimkou. Námět má dobrý, jeho zpracování je ale na mě příliš zdlouhavé a jako obvykle i příliš melodramatické. Nebavilo mě to, mám rád filmovou pomalost jiného druhu. Ze všeho nejvíc se mi na filmu líbila jeho hudba, a pak na mě ještě zapůsobily detaily na obličej umírajícího nemluvněte, Klingona, nebo Keygena, nebo jak... to byla fakt síla. (01.10.2014)