Představ si

Od rezisera Jakymowskeho som videl zatial len Solidarita, Solidarita a tento Ymagine je moj v poradi druhy Jakymowsky. Sympaticky film o slepote a slepcoch a krasna tema o tom, ze kazdy krok je tuna krokom do neznama. Film je zaroven aj o tom, ako si ludia nevazia to, co maju /dobry zrak, dobre srdce, klby ... etc .. etc/ a ako to povazuju za samozrejmost, no ale ono to az take samozrejme nie je. Ako mylovnik europskej kinematografie dam vysokych 75 % (03.02.2015)

Vůbec si nedokážu představit, že by tohle silné a zároveň tak citlivé téma natočil někdo v ho(bo)llywoodu. Vznikla by nejspíše sladkobolně-slzopudná sračka, která by mě sloužila jako varování, že se na podobné filmy už nemám nikdy více dívat. To však v tomhle případě nehrozí ani náhodou. Andrzej pojal tenhle film naprosto jinak. Lehce, jednoduše a hlavně s velkým přehledem. Ukázal nám vidícím, že bychom si měli vážit, pro nás tak samozřejmého faktu, jakým je zrak. Zároveň nám dal aspoň trošku nahlédnout, jaké to je, ponořit se do světa, kde vládne jen samá tma. Světa plného zvuků, dotyků a jiných vjemů, které si jen těžko dokážeme normálně vybavit. Ale i tak se dá vést normální, mnohdy i plnohodnotný život. Chce to je vůli a trpělivost a výsledek ten se po čase určitě dostaví. A kdo ví, třeba se dočkáte i té své vytoužené lodě. (10.06.2015)

Andrzej Jakimowski mě zaujal na festivalu 3Kino svým filmem Fígle natolik, že jsem se začal zajímat o jeho další kousek. Po diskuzi s kolegyní Emmou53 jsem si vybral Imagine a rozhodně nelituju jediný minuty pohledu na tenhle biják. Andrzej předvádí hotový režisérský mistrovství co záběr to balada. Herce tady natáčení taky zastihlo v neuvěřitelný formě, hlavně Edward Hogg tady vysloveně válí, všechny ty pohyby a gesta jsou tak věrohodný, že jsem mu věřil že je skutečný slepec, co nepotřebuje hůl. Film dává příjemnou náladu a chce naše empatie a pokud se budeš řídit učetnickou větou má dáti / dal, tak po skončení závěrečných titulků budeš hodně spokojeně vrnět. (02.11.2014)

Skvostný film, velmi minimalistický a duchem spřízněný s nevidomými. Obdivuhodná kamera dokáže zůstat slepá k prostoru, zároveň se neomezovat jenom záběry obličejů a být nádherná. Postava inovativního mentora byla pozoruhodná, a to i zásluhou režijní hry na hledání pravdy, kdy je Ian stejnou měrou zpochybňován (není nevidomý, protože nepoužívá hůl; není tak schopný, protože používá echolokátor) jako se z temnoty noří pravda. Po zvukové stránce inspirativní pro každého, zvlášť moderní dobu se sluchátky v uších. (15.09.2013)

Už od úvodního pomalu zaostřovaného záběru se nás autor snaží přenést do světa svých slepých hrdinů. Na to jsou výborné i scény, ve kterých slepí žáci se slepým učitelem diskutují o tom, co se podle jejich sluchu děje na dvoře před nimi. A stejně jako oni, ani divák to nevidí. Mezinárodní koprodukce s Angličanem a Němkou v hlavních rolích ovšem zaujme i jako neobvyklá love story v prosluněné atmosféře Lisabonu. Ovšem cesty slepců městem či přístavem působí napínavěji než ledajaký thriller (90%). (06.07.2017)