Michael

Rakušanka Natascha Kampusch, 1998 unesena, 2006 utekla, věznitel Wolfgang Priklopil spáchal sebevraždu. Rakušanka Elisabeth Fritzl, od roku 1984 vězněná, věznitel-otec Josef Fritzl skončil v roce 2008 v poutech. Dostal doživotí. Michael a Wolfgang. A za kamerou celovečerně debutující režisér, Rakušan Markus Schleinzer. „Tohle je můj nůž, tohle je můj pták. Co mám do tebe zapíchnout?“ – „Nůž.“ Úctyhodné množství tematických náznaků a trefných filmařských „poznámek“ plně slouží k tomu, jak soužití mezi na první pohled spořádaným pojišťovacím agentem (prostě ničím vybočující chlapík od vedle, jen ty rolety by nemusel pořád stahovat a neohlášené návštěvy by měl naopak vřeleji vítat) a desetiletým hochem vypadá. I přes ožehavé téma má velmi civilní tón, nechce šokovat, i když je aktuálnější víc, než by si veřejnost přála. Podobný závěr jsem čekal, za oceánem by zřejmě matka zabouchla dveře a celou věc raději ututlala. Tady je na nás, jaký závěr si vybereme. Divák je tu nicméně už od začátku vtlačený coby pozorovatel hry s nefér pravidly, které pevně drží v ruce režisér a scénárista v jedné osobě. Ten si vybral výtečné herce a volí převážně chladné statické záběry, které sdělují jen to, co máme vidět. Zdrženlivý, soustředěný, přemýšlivý, alarmující a v každé době aktuální snímek. 80% a těsně pod vrcholem.. (06.10.2013)

Po skončení filmů mi bývá různě. Někdy se směju, někdy pláču, jak to bylo hloupé a někdy ve mě film zanechá opravdu silný dojem. Tady mi k tomu silnému dojmu bylo ještě velmi těžko. Ne zdravotně, ale u srdce. Takové případy jsou sice vyjímečné, ale o to na člověka víc zapůsobí, když je vidí ve filmu, nebo si o nich přečte v novinách. Doufám, že tenhle byl můj poslední v životě. To bych si opravdu moc přál. (01.12.2014)

Asi jsem čekal poněkud jiné zpracování tématu, který není ve filmech vzácností, než jsem dostal. Po herecké stránce nemám co vytknout a samozřejmě motiv únosu je stále aktuální, tudíž je dobře, že ho kinematografie zohledňuje. Jenže pomalé tempo, jež pro mne postrádalo napětí, a naprosto otřesný vizuál evokující mi české TV inscenace 80. let mě otrávily. Ano, film tak připomíná spíše hraný dokument, ale ty mě v tomhle případě nebaví. Pár děsivějších momentů se našlo - cesta do lékárny, kopání jámy či lov mezi diváky, ale to pro mě bylo málo. Jakási civilnost dává filmu sílu, ale pokud máte nakoukáno, nijak vás to neohromí. Pokud se zde zmiňuje Haneke, tak ano, měl jsem podobné pocity jako z jeho Funny Games (oba filmy), co mě, na rozdíl třeba od Pianistky, rovněž nebavily. Závěr připomene, možný spoiler, Schrödingerovu kočku a nevadil mi. (23.06.2023)

Rakousko je vážně plné úchylů – tam bych bydlet ani vychovávat svoje děcka nechtěl. Jeden větší magor než druhý a to to začalo už u Hitlera…Filmy na podobné můžou být sebevíce lépe natočené, ale moje parketa nikdy nebudou. Ač nejsem žádná „cíťa“ tak příběhy s pedofilní tématikou se mi hnusí a je úplně jedno zda je to podle skutečné události, nebo smyšlené – jestli to získalo tolik a tolik mezinárodních ocenění, prostě je to hnus, který si opravdu vychutnat nedokážu, ať se jako divák můžu snažit sebevíc. Mělo to pár dramatických chvil, herecké výkony obou hlavních představitelů byli slušné, mělo to i pár nevkusných hlášek, které možná někoho pobaví, inu já tohle prostě nějak výrazně ocenit nedokážu. Ten závěr byl proto pedofilní prase hodně milostivý… (20.02.2022)

Neutrálne a odtažité pozorovanie plné vnútorného napätia, hrôzy a zvrátenosti. Nie je to analýza človeka, ktorý si z dieťaťa urobil domáce zvieratko, ale iba jeho portrét. Ďalší rakúsky znepokojivý obraz toho, čo všetko sa môže diať za zatvorenými dverami zdanlivo sporiadaných domácností a človeka, ktorý je prázdny (a z prázdnoty sa rodí zlo)  človeka, čo nemá naozajstný život a preto ho musí brať iným. ___ Rakúsky festivalový film je kinematografiou sebatrýznenia, ktorá nesporne musí vychádzať z národných dejín. Naši susedia nepochybne majú traumu zo zvrhlých prípadov Fritzlových a Natasche Kampusch, ktorú ventilujú v naozaj hrozných filmoch... - ale rakúske filmy také boli už aj predtým. Je to reflexia obyčajnosti krutosti, ktorú tak strašným spôsobom predviedli nacisti ? Aj antihrdina MICHAELA je taký - absolútny suchár, nudné zlo, zlo o to horšie, fascinujúcejšie. Otázkou je, čo vychádza z čoho, čo na čo tu reaguje... Stále neviem, či sa mám hnusiť Rakušanov alebo práve naopak, považovať si ich za to, že aspoň oni odhaľujú niečo, čo je všade inde skryté, neodhalené a tabu... (02.07.2023)