Hmyz

Asi takhle. Ty zcizující brechtovské prvky mi nevadily, přece jen divadlo se hraje i s těmito zcizujícími technikami. Některé scény jsou docela kouzelné a napínavé a dobře zahrané - třeba zabití cvrčkové při zalévání. Nějak jsem nepochopil ty monology páně Lábusovy postavy. Avšak filmu by hodně pomohlo, kdyby byl o hodně kratší. Celková délka jej sráží s každou přibývající minutou, některé scény a myšlenky už se jen opakují, prostě ten námět neutáhne celý film. Je fajn, že se tady pan Švankmajer krotí ohledně animace a perverzit, ale přece jen to nemá takovou sílu výpovědi nebo nějakého přesahu, pro které by stálo za to sledovat film celý, a ne raději po kouskách (jak tu někdo psal, jako úvod seriálu by to možná bylo dobré), nebo které by divákovi něco zajímavého, neotřelého a třebas i poučného daly. Víte, podle mne by film měl být buď čistou zábavou pro oddech, nebo se snažit říct nějakou myšlenku (někdy jen poetickou a náladovou), ale to mi tady chybí. Jaké vlastně je ústřední téma tohoto filmu, co chce tak vehementně říct? Třeba u Tarkovského Nostalgie je to jasné, u Blade Runnera taky, dokonce i takové československé Plavení hříbat má zcela jasné téma a poselství. Ale tohle nevím, fakt ne. Hra pro hru, umění pro umění, zcizení pro zcizení. (06.09.2019)

Kamarád mi kdysi líčil příhodu z dob vysokoškolského studia. U státnic byl přítomen i nestor univerzity, na kterém si vyžádal svou smutnou daň pan Alzheimer. Nikdo se neodvážil zpochybnit intelektuální výkon pana profesora, byť senilita byla zjevně patrná. Zjišťuji, že tak ohleduplný či sentimentální nejsem. Švankmajer provázel mé filmové zrání a znamenal pro mě mnohé, ale už jeho předchozí kousek mi přišel vyčpělý a tady se onen pocit ještě znásobil. S ohledem na způsob financování opravdu zamrzí konečný výsledek. Být jedním z fanoušků, kteří se na projekt skládali, považoval bych tuhle investici za ukázkově vyhozené peníze. Starému pánovi nevyčítám jeho chuť si ještě naposledy pohrát s filmovým materiálem, ale důstojné filmové rozloučení vypadá jinak. Těm, co chtějí zmapovat Švankmajerovu tvorbu, doporučím, aby se jeho posledním dvěma snímkům vyhnuli a skončili s Šílenými. Z úcty a ke starým zásluhám Švankmajera nechávám 30 % celkového dojmu. (05.06.2019)

Hledal jsem (marně) na všeznalecké síti (co na ní není, to neexistuje), jaký je finanční poměr (nejlépe v dolarech) nákladů dosud investovaných do vyhubení hmyzu (i když se to dnes už nedělá plošeně, ale selektivně) a na vyhubení lidí (to se dělalo selektivně vždycky). Ani jedno se dosud nepodařilo, a pokud se to podaří, tak to určitě nebude na straně třetihorního hmyzu. Co jen jsme se netápili s "americkým broukem", a stále ho nalézám na zahradě ve společnosti berušek (i když brambory nepěstuji) a dívám se na lidi sbírající ho na svém malém políčku.. Zřejmě poslední opus Jana Švankmajera se rozhodně vyhýbá senilně erotickým vizím, jako třeba jeho kolegové Menzl či Jakubisko. Jeho feérie čapkovského "(Ze života) hmyzu je příjemným rozptýlením po práci na zahradě. Rozdělení "hmyzích rolí" (tedy divadelnách) je sice dost podezřelé a jejich interakce dost svérázné, a možná ani překvapení není vždy na divácké rovině. Švankmajer to vysvětluje či omlouvá "automatickým psaním", tedy činností svéráznou a podezřelou, která ve mně vždycky budila pochyby. (I tento text píšu "automaticky", nemám nic připraveno, navíc tak píšu vždycky.) Něco, co se zhmotní do myšlenky či slov, či dokonce písma, ztrácí svoji bezprostřední autenticitu. (Sysifos, Klub českých skeptiků to hodnotí takto: "Při automatickém psaní je text nebo kresba řízena podvědomými impulsy, které ovlivňují svalstvo ruky bez plného vědomí pisatele nebo kreslíře. Jde v podstatě o tzv. ideomotorický pohyb, jaký se uplatňuje při proutkaření. Jako prostředek k relaxaci a odstranění stresů je to jistě metoda vhodná." Nedávno zesnulý surrealista Milan Nápravník mě za to proklel jako heretika, protože tím napadám samou podstatu učení, přestože JEHO automatické psaní považuji za velmi dobrou literaturu. (05.09.2019)

Švankmajer se loučí s filmovou tvorbou – dílem, v němž zůstává jako vždy svébytný a věrný svému stylu, avšak zároveň jsem se nemohl zbavit dojmu, že už šlape jen na půl plynu. Hmyz na mě působil jako experiment snažící se mj. nechat splynout několik umění... a tak se Čapkova hra zkouší nejdříve u stolu za mikrofony, kdy jsem měl pocit, že točí rozhlasovou hru, posléze už na divadelním jevišti a zároveň u toho je přítomen filmový režisér (sám Švankmajer), který z děje hry točí film. Svou výstavbou mi však film připadal samoúčelně zmatený, zejména zařazením některých pasážích ze zákulisí výroby filmu, které připomínají bonusový materiál, ale zde jsou vloženy uprostřed snímku a celek za mě spíše rozmělňují. Objevují se i Švankmajerovy typické animace, ač v tak nevýrazné míře, že jejich přítomnost vyvolá spíš jen nostalgické vzpomínky na to, co pan režisér celý život točil. Hmyz je možná především režisérovým dárkem pro jeho skalní fanoušky a možná ani nelze očekávat víc. Já si Švankmajera hodně cením, ale tento film si spíše zařadím k těm, které mě oslovily méně, přestože jedna z myšlenek spočívající v tom, že dokonalý počin či umění se skládá z drobných, dokonale provedených maličkostí, je rozhodně podnětná. Bohužel označit tento film za dokonalý už nedokážu, když mám skoro na všech frontách výhrady. Celý absurdně laděný proces zkoušení mě tu často bavilo sledovat, přestože některé „kreace“ postav extrémně neschopných herců už pro mě byly hůře strávitelné. Vyzdvihnout si určitě zaslouží Jaromír Dulava, který skvěle dominoval celému ansámblu a možná by i výsledku prospělo, kdyby se film ještě více soustředil na jeho herecké sólo v roli režiséra. [65%] (15.12.2022)

Švankmajerovu surrealistickou komedii jsem bohužel neviděl v kině. V lecčem je to esence prvků známých z jeho dřívějších filmů, ale navíc to máme včetně filmu o filmu a autorské předmluvy. Bratři Čapkové by se asi podivili, a dobře jim tak! U té předmluvy jsem ještě tápal, ale pak už jsem se vlastně bavil nepředvídatelností filmu. U posledního filmu bych si mohl dovolit i zabilancovat: Švankmajerovy filmy sice mám rád, ale z těch celovečerních to u mne vlastně žádný na nejvyšší hodnocení nedotáhl. Nechtěl by Mistr přidat ještě aspoň nějaký kraťas? (06.09.2019)