Hmyz

"Vstávej a krop!" Asi ne rozlučka, jakou by si přál zarytý Švankmajerův fanoušek, ale taková, jaká vyčnívá nad jeho posledními filmy. Animace je poskrovnu a typická práce se zvukem a obrazotvorností je záměrně narušována zcizovacími vsuvkami "filmu o filmu". Právě tehdy však vzniká něco "navíc", nemluvě o tom, že je to velmi vtipné. (18.02.2018)

Symptomatické je, že Švankmajer na začátku vysvětluje, že scénář psal na jeden zátah, popírá, že by měl nějaký smysl a sám netuší, o čem to vlastně celé je. Výsledkem je úžasné cvičení ve vypravěčské podvratnosti se záměrně trapně hrajícími herci, časovou i střihovou nenávazností a častými vsuvkami, v nichž Švankmajer režíruje a komanduje štáb, nebo v nich herci mluví o tom, jaké se jim zdají sny. Každopádně smysl to fakt nemá a hlubší význam taky ne a jde spíš o experiment, který pokládá všechna narativní pravidla na lopatky. Chvílemi je to nesmírně zábavné, ale jindy zas otupující a ubíjející. A v některých momentech se bohužel nedá rozklíčovat, kdy je ta podvratnost a nenávaznost ještě tvůrčím záměrem a kdy už jde o nechtěné chybování. (30.06.2018)

Tak zvaný film ve filmu, dokumentárně pojatý dialog. Bizarní groteska s bizarním humorem. Śvankmayer překračuje žánry od komedie po horor a styl včetně prvků fantaskní animace a loutkářství. Herci se mají chovat jako amatéři. Nekonečná představivost scénáře se starou ruční prací je obdivuhodná. A můj vkus se film až moc rozvolňuje. V závěru se drama zahušťuje. Režisér nechává na divákovi, jak si film vyloží a na závěr mu zmatenému řekne „Já jsem vám to říkal“. (13.09.2018)

Ako tu tak čítam komentáre, v pochvalných sa objavujú medzi inými dva dôvody prečo Hmyz chváliť. Prvým je. že ide o úplný svojráz, vymykajúci sa akémukoľvek filmu súdobej českej kinematografie. Tým druhým dôvodom je úcta k dielu, završujúcemu originálnu a umelecky bohatú dráhu surrealistu, výtvarníka, spisovateľa a režiséra. Oba dôvody chápem, no nemali by zohrávať žiadnu rolu pri hodnotení konkrétneho filmu. Pretože úplne mimóznych filmov je po celom svete spústa. Medzi nimi však mnoho len ťažko pozerateľných, pretože jednoducho napríklad zdĺhavých a nudných. Taký je aj Hmyz. Švankmajer mal pri všetkých celovečerákoch problém s udržateľnosťou deja a častým opakovaním sa. Vyvažoval to spŕškou skvelých animovaných nápadov a groteskno-odpudivých trikov. Tu je takýchto hravých (aj keď skvelých) nápadov minimum, prevažuje koncentrovaná nuda. Nuž a to, že ide o epilóg filmového diela významného tvorcu naozaj nemá žiaden súvis s tým, že by si vďaka tomuto faktu zaslúžil nejakú tú hviezdu navyše. Veď filmová história pozná spústy mimoriadnych osobností, ktorých posledné filmy boli, jemne povedané, viac než rozpačité. (15.08.2020)

Filmy Jana Švankmajera nejsou pro každého a bohužel já se k této skupince lidí řadím. Beru jej jako umělce, výtvarníka a animátora. Má osobitý styl a už je ze záběru na rozsypané zápalky na staré podlaze z prken poznáte jeho styl a vidění světa či reality aniž by jste věděli z úvodních titulků, že koukáte na jeho film. Mám rád tu krásu detailu, celek mi však často uniká. U jeho filmů mívám pocit, že si je točil pro sebe, aby něco niterně svého sdělil, aby uvolnil přetlak. To je práce všech umělců, záleží však jak srozumitelně to těm venku podají. U něj ne vždycky mám ten pocit, že jej chápu. A tak tu nebudu sázet řady hvězd a psát o vyvrcholeníé jeho tvorby tímto filmem jako jiní, kterým se to možná pochopit podařilo. Téma zpracování ďivadelní hry pánů Čapků bylo ale zajímavé i to, že jsme vlastně sledovali v rámci hlavního filmu i film o filmu... A trochu jsme měli možnost nakouknout do Švankmajerovy alchymistické kuchyňě, což také nebylo k zahození. Herci hráli parádně, hlavně pan Dulava se mi líbil. A pěkný byl i ten závěr, kdy se nikdo při zamykání domu nepozastavil nad tím, že ochotnictvo už není klompletní... Dávám tedy za 3 kuličky brouka potemníka. * * * (05.08.2018)