Za černou duhou

THE BIGGEST MINDFUCK I HAVE EVER SEEN!!! Tohle mi kolovalo hlavnou hned po skončení filmu. Zajímavé, že se jedná o debut syna režiséra George P. Cosmatose, který spíše proslul nepříliš náročnými filmy jako Rambo II, Cobra, Přejezd Kassandra, Leviathannebo Tombstone. Synek, ale jde cestou úplně jinou. Nutno říci, že po vizuální, hudební a atmosférické stránce je to na velmi vysoké úrovni. Kombinace barev, interiérů a doprovodné hudby nutí člověka jen zírat na obrazovku. Ale z příběhu jsem nepochytil absolutně nic, v podstatě co chvíli mi přicházelo na mysl "Co to sakra je?". Scénář je opravdu velkou slabinou, kdy by to celé mělo mít asi o 30 minut míň a hlavně finále je už něco z absurdní komedie srážící předchozí děj o něco níž. Na debut je to opravdu zapomatování hodné. Doufám, že Panos Cosmatos natočí další filmy, ale už by to s tím uměleckým záměrem neměl nepřehánět. A velká škoda, že soundtrack nevyšel. Ten bych mohl na rozdíl od filmu si pouštět pořád spolu s povedeným trailerem. 6/10 (31.10.2012)

Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně zdlouhavé sci-fi drama / psycho thriller, jehož děj by se zkratkovitě vešel do 12-minutového kraťasu, místo toho je neúměrně natáhnut na téměř dvouhodinovou stopáž. Tohle minimalistické představení pro pár postav, několik místností a skoro žádný děj však nevyvolá svou zvláštností nějaké napětí či depresi, ale pouze stav neutuchající nudy. Závěrečné WTF pak nechá zadupat do země i těch pár hezkých obrazů, které mohly zůstat v paměti. Debut nedebut, tohle mě zkrátka nasralo. (18.03.2012)

HA! Tak tohle je neuvěřitelná záležitost.. Náročný test diváka, který tuhle hypersofistikovanou hru může vyhodnotit jako onanistické dno žabích sraček, stejně dobře jako transcendentální zkušenost, podle toho jak mu to mysl zrovna vyzrcadlí. Jsem přesvědčený, že tenhle film moc dobře chápe jak divák funguje a podle přesných vzorců dráždí jeho imaginaci a boří očekávání. Rafinovaná hra se styly a žánry která ví, že některé otázky jsou tak závažné a velké, že na ně nelze odpovědět jinak než vtipem. (18.02.2018)

Nebudu lhát. Za prvních 10 minut bych bez váhání napálil tomuhle filmu čistých 5*, protože ten rozjezd byl sakra dobrý. Jenže pak Cosmatos začal echt experimentovat, navzdory celému ději a počáteční atmosféře a začalo to jít celé do háje. Vizuálně to sice je zajímavé pořád (i když by to chtělo ubrat někdy na barvách), ale všechny ty bezdůvodně úmorně dlouhé scény, ve kterých postavy jenom tiše čumí, nebo ty, ve kterých jen něco blikalo, ach jo... A to neustálé zabírání toho jehlanu už časem spíš otravovalo. Samotný příběh je zajímavý, jenže opravdu vystačí na takových 30 minut, Tady je prostě uměle natažen na dvě hodiny, asi to mělo vyvolat atmosféru, ale mě to docela minulo a nudil jsem se. Vadil mi i ten konec, který jako by vypadl z nějakého béčkového sci-fi hororu. Takhle sám o sobě by mi nevadil, ale ve spojení s tím hodinu čtyřicet (zhruba) dlouhým experimentováním a vymykáním se klišé to prostě nešlo dohromady. Cosmatos ten konec evidentně moc ujasněný neměl, tak zvolil poněkud zbabělou formu. A nebo měl natočit normální film bez nějakého experimentování. Třeba by to i líp dopadlo, ale možná taky ne. Těžko říct. Každopádně Za černou duhou mělo podle mě velký potenciál, který se bohužel nepodařilo projevit a tak z toho je jen utahaná nuda. Lepší 2* (01.07.2020)

Snové, halucinogenní, tajuplné, uhrančivé. Argentovy barvy, Kubrickův vesmír, Scottovy vetřelčí vize a duha, co zčerná. Zfilmovaná báseň o cestě, kterou si lze vyložit po svém. Sterilní chlad laboratoře a příroda venku. Hvězdy jak mlčenlivé průstřely temného plátna. Detail, celek, pokřivená perspektiva, touha, smrt. Odcizená, ale místy výtečně atmosferická hudba je drsně rozříznuta skladbou Angel Dust (Venom), s titulky přichází éterické zklidnění od SSQ (skladba Anonymous). Typická divná Kanada sedne jen skupince fajnšmekrů.... (31.12.2018)