Z makové hůrky

Pomalý, nekonfliktní a nedramatický - přízviska, která by jindy značila negativa, v případě druhého režijního počinu Goróa Mijazakiho představují slova chvály a konstatování znaků výjimečného díla. V překotné době, v kontextu hyperafektované japonské kinematografie a obzvláště pak v rámci tamní hysterické animované tvorby představuje "From Up on Poppy Hill" unikátní skvost. Obzvlášť když uvážíme, že se žánrově jedná o romanci a nostalgický film ze zlatých let dvacátého století a když jej porovnáme s jinými takovýmito filmy japonské produkce posledních deseti let. Zatímco kasovní trhák "Always - Sunset on Third Street" a jeho sequely i napodobitelé po vzoru "Vyprávěj" charakterizuje obsesivní ulpívání na detailech výpravy či titěrné oživování ikonických budov příslušné doby za pomoci speciálních efektů a až propagandistické vyzdvihování tradičních hodnot zosobněných pitoreskními figurami, projekt Studia Ghibli se drží decentně při zemi a historické dějiště si bere jen jako opodstatnění pro styl vyprávění o mladických nadějích. Že se jedná o historickou éru divák pozná až mimoděk z prvků v druhém plánu a konkrétní určení roku děje přichází až cca v polovině filmu v podobě plakátů na nadcházející olympiádu. Stejně tak i zdejší romance nejen že se vyhýbá genderovým schématům jinak v anime glorifikovaným a hypertrofovaným, ale zcela postrádá jakýkoli afekt, i strojenou cudnost. Vztah ústřední dvojice je naopak i bez přemíry slov úžasně hluboký a dramatický. Jen se stejně jako vše ve zdejším vyprávění odvíjí v decentních a velmi pozvolně se vyjevujících projevech. Jestliže režisérovy předchozí "Příběhy ze Zeměmoří" zatěžovaly ohromná přemíra děje a obšírnost světa a jeho mytologie, pak "From Up on Poppy Hill" je jeho důsledným protipólem - příběh, který by jinde vydal na jednu epizodu seriálu zde dostává veškerý prostor ke klidnému rozvinutí. Dějové zvraty zde mají podobu klidně konstatovaných a vyrovnaně přijímaných sdělení a dramatický vývoj nemá podobu strmé sinusoidy, nýbrž připomíná spíše vlnky na poklidném moři. Právě těmito postupy se podařilo vytvořit retro film, který diváka pohltí svou podmanivou atmosférou starých bezstarostných časů, ale při tom nikdy nesklouzne do melancholie. (21.04.2015)

Pozvolný lidský příběh, který se točí okolo studentské klubovny a mladé ústřední dvojice. Ač režii tentokrát neobstaral sám velký Miyazaki, ale jeho syn (pro kterého to byla režisérská druhotina), film se za mě zařadil mezi přední desítku Ghibli filmů. Oplývá klasickou ghibliovskou atmosférou, nenuceným a prostým, avšak příjemným a hřejivým příběhem, a také hezky vystihuje mladického ducha včetně patřičné dávky romance. Za mě nic nechybí a ráda se na film podívám někdy znovu. ~(4,3★)~ (30.04.2022)

I na druhé shlédnutí zůstává můj názor nezměněný - pěkný, poutavý a zábavný příběh jehož kvalita se v průběhu sledování neustále zvyšuje a vtahuje diváka více a více, na milou a dojemnou romanci zbylo prostoru víc než dost. Oproti tomu místní klubovna je vážně překrásně kouzelný bordel a její obyvatelé jsou ze značné části dokonalí pošuci :-) Animace občas nabízí opravdu krásné záběry a scenérie, studio Ghibli se prostě nezapře. Hudba ukazuje dvě stránky - ta instrumentální mne absolutně neoslovila (mistr Hisaishi to vážně není), ale zpívané skladby se velmi zdařily. Přes veškeré kvality tu ale chybí to něco nepopsatelného - to Goro nenabídne, Hayao je přecijen o trochu vyšší liga. 85% (30.04.2017)

Jasně, člověk cítí, že do absolutnosti některých Hayaových mástrpísů tam přecejen ještě kus schází, ale i tak je to zase a znova jako hřejivé pohlazení a já tenhle svět ve kterém si jdou všichni s úsměvem vstříc prostě podpořím kdykoliv a kdekoliv. "Radši tě doprovodím, náš filosof by tě mohl obklíčit..." :D (02.03.2015)

Ďalší z rady animákov, ktoré sú zbytočne animavané, pretože by mohli byť hrané, čo by spracovaniu príbehu aj viac sedelo. Štúdio Ghibli a Mijazaki opäť siahli po príbehu z minulosti - a je toho už veľa, akoby v súčasnosti sa nedali točiť zaujímavé príbehy. Japonská stredná škola je tak iná oproti napr. americkej, alebo našej - ako sa všetci spoja pre spoločnú vec, ako bez nárokov obetujú svoj nabitý čas a idú makať navyše - pôsobí to veľmi nevieryhodne. Do toho pokusy o humor, ktoré vyšli vždy trápne. Príbeh s telenovelovskou zápletkou v závere ma veľmi nezaujal. Chýbal podstatne silnejší dramatický prvok ako len zašlá strata jedného rodiča. Aj keď bol 'ghibliovsky' tradične silný v detailoch, animácie i deja. (23.10.2017)