Kuře na švestkách

Příběh, kde originální a orientální jsou synonyma. Hezky se na to koukalo, na ty drobnůstky a detaily v záběrech, potěšila hudba, animace i celkově snový svět (anděl smrti Azrael měl famózně nízkorozpočtový a přitom efektní kostým :-)), ale bylo utrpení sledovat houslového virtuosa, který si ani nedovede dát nástroj pod bradu, antož aby správně tahal pravačkou. Šmitec. :-) (05.09.2016)

Sympatie k hlavnímu hrdinovi sice občas pokulhávají, ale dechberoucí režijní nápady, nenápadný humor, absurdní vsuvky i dojemný finiš dávají dohromady film, jaký tu asi ještě nebyl. Jako příznivec houpavých francouzských příběhů i kouzelných vyprávěnek jsem u téhle perské pohádky zvědavě sledoval zklamaného Nassera Aliho i zkormoucenou Faranguisse s blaženým pocitem, že netuším, co mi přinese další minuta. (26.11.2012)

Hned od začátku víte jak to skončí, dramatická linka je zpřeházená a nefunguje, rádoby vtipné podání to nezachraňuje. CHtěl jsem z kina hodněkrát odejít, protože mě to prostě nebavilo, nenapínalo, emočně nechytalo s postavami se mi nechtělo sžít. Kdyby, alespoň ghlavní hrdina uměl hrát mistrovsky na housle! Ale ani to se nekonalo a žádný koncert z kterého by se dostavila husí kůže se nekonal. To se dostaví, když si pustím na youtube tu moderní houslitsku, která ve sněhu a na ledu, skáče metr do výšky točí se tancuje a přitom všem hraje úžasně na housle a to je panečku něco! Ne tendle divný týpek, který párkrát zavrzá. A když to je film o houslích, tak by měl hrát mocně. Největší radost jsme měl z Jamel Debbouze, který je tam nějméně a hraje nejlépe a bez něj bych asi vážně odešel. (13.12.2012)

Film ovlažený dávkou Murphyho zákonov s nápaditou réžiou , podobnej Jeanovi Pierrovi Jeunetovi. Humorne smutný , alebo smutne humorný , v každom smere civilný a dramatický. Jediná výraznejšia chyba bola niekedy až príliš precitlivená kamera - čo ma však prekvapilo, pretože pri Mr. Nobody bola rukou Christopha Beaucarna dokonalá. Inak ma to oslovilo . (01.09.2013)

Koukám, že až mezi íránské emigranty na francouzském území pronikla sláva filmu Wese Andersona Taková zvláštní rodinka (2001), aby se tento filmový skvost stal více než inspirací k tomuto plagiátu. Satrapiové nelze upřít mimořádnou vizuální nápaditost. Anderson si rád pohrávà s pestrými barvami, ona se uchyluje ke hře světel a stínů, ve výsledku téměř evokujících černobílou kameru. Vizuálně mistrné dîlo však nemůže zakrýt obrovský nedostatek, čili svoji nepůvodnost. Dokonce i ta legenda o smrti, která dohnala kupce, je notoricky známá. Andersonův původní snímek je mnohem vtipnější, všechny odbočky k vedlejším postavám jsou mnohem vymazlenější a z každého zàběru čiší hravost. Neznám komiks z roku 2008, tskže nevím, zda alespoň tam nepřiznala Satrapiová autorství minimálně námětu Andersonovi, ale film se snaží tvářit, že se jedná o původní dílo. No nejedná. Za velice povedený vizuál jednu hvězdičku dám. V případě přiznání, že se jedná o remake Andersonova původního filmu, by to bylo i na slabší tři, v konkurenci s Andersonem tahle kopie ale prostě nemůže obstát. (02.01.2020)