31 konců/31 začátků

Co je to umění? Co šťastný život? Máme potřebu ovlivňovat druhé, mít vztah (k městu, zemi, identitě)? (...) - Pokud vás takovéto otázky zajímají, má smysl si tento film pustit. Trochu jsem se bál, že to bude podáno nesrozumitelně jako v Socialismu, ale naštěstí se to blížilo spíš vynikajícímu a myšlenkově / vizuálně plnému filmu Sním či bdím? (tady má ale divák díky předělům i čas na vstřebání). Formu má film neobvyklou, ale rozhodně ne nestravitelnou. (05.01.2013)

Film se snaží říct mnoho, ale neřekne nic. Tvůrčí záměr formální stránky, ač jsem o ní přemýšlel sebevíc, mi zůstal skryt. Určitě v tom bude mnoho lidí hledat něco, co v tom vůbec neni. Spíš bych pánům doporučil, aby si někde dali pár lekcí o stříhání a filmové skladbě. Pseudoumělecká agitka s všeobecným podtoném "hele co kdyby jsme udělali film". (02.08.2012)

rafani vytvořili nový druh filmu - jakýsi splácanec mezi pseudodokumentem a filmovou esejí. výsledkem je jakési tušení, co tím asi chtěli říct, nicméně k nadšení nebo potěšení to má daleko. první polovinu se díváme na lidi, jejichž výběr nechápeme, nechápeme, proč je výpovědí právě 31 a ani se to myslím nedovíme. také nevíme, na co ti lidé odpovídají, irituje nás, proč jsou jejich výpovědi nepochopitelně usekávány. to je prokládáno tuctovými záběry z Prahy z různých lokalit. v další polovině posloucháme popis Prahy, jakýby dokázal napsat asi každý druhý a který nic nového nesděluje. rovněž záběry nejsou nijak zajímavé. zcela kontraproduktivně jsou do tét druhé části vkládána čísla a jména lidí z první poloviny. film (?) má asi dvě vrcholy: odpovědi Milana Saláka, který je neskutečně zábavný svou nechtěnou karikaturností sběratele, který už ani neví, proč to sbírá a už z toho ani nemá radost. jinak je nutné ocenit vysokou obrazovou kvalitu, která asi většinu přesvědčí o tom, že to není amatérský film. bohužel je. jeden z možných poznatků toho filmu je, že výtvarníci jsou retardovaní pošuci. )) (12.12.2011)

Užívateľ paanka tu o umeleckej skupine Rafani napísal: "Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou." Súhlasím. Sú to výtvarníci, ich akcie sú silné, zapamätateľné performancie, no do podoby, keď by mali niečo zmysluplné povedať slovom, zatiaľ nedorástli. Slovná vata z úvodu i konca je za hranicou znesiteľného patetizmu, ide o poetizujúco bľabotajúci monológ o periférii z pohľadu vizualistu, ktorý sa rozhodol prehovoriť. Au! Presahy umelcov z druhého brehu bolia temer vždy a tento film mi len potvrdil tézu, že výtvarníci stoja vo väčšine prípadov kvalitatívne i výpoveďou o stupienok nižšie za umelcami, ktorých hlavnou devízou je slovo (spisovatelia, básnici, scénaristi...). Os tvoria monológy balancujúce na hrane nudy a egomaniactva vyššej kategórie. S výnimkou Slačálka a Viewegha nič zaznamenaniahodné, len otrepané frázy. Kde aké filozofujúce myšlienky? Užívateľ mi_X_o o filme napísal, že ide o "neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok." No, ak je zvyšných 29, či koľko naozaj intelektuálny underground dnešných dní, tak ja dlhodobo, hrdo a rád kráčam v masovom strednom prúde. (26.06.2012)

má recenzička pro AFO 2012: 31 konců / 31 začátků - Collect them all! Nálady, zákoutí, myšlenky, osobnosti. Protřepat, nemíchat, vstřebat. I tak by mohl vypadat návod na sledování dokumentu provokativní umělecké skupiny Rafani. Ta vznikla roku 2000 v okruhu studentů AVU. Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou. Podobně jako Praha zachycená ve filmu 31 konců / 31 začátků. Statické záběry okrajových zón města střídají centra uměleckých snažení. Hledání cest. Odpovědi na nevyslovené otázky prostřednictvím fragmentárních výpovědí jednadvaceti českých osobností (mj. Vladimira 518 či Martina Kohouta). Konce očekávají spolupráci diváka, znalost umělecké scény. Hrají s ním hru. Začátky mnohé odhalují, přesto stále ne tolik, aby se staly dostupnými komukoliv. Skupina prochází periférií všeobecného úspěchu, místy v patetickém, místy dekadentním rozpoložení. 31 zcizení / 31 sebereflexí. Posbírejte je všechny! (01.06.2012)