Číslo 5 žije 2

"Neboj se. Můj synovec byl Harley Davidson. Fakt." Johny pětka je zpátky! Je to krásný příběh! Jsem asi cíťa, neboť mi bylo Johnyho líto. Ať už to bylo, když si v knihkupectví koupil Frankensteina a Pinocchia či když ho rozmlátili. Působilo to na mně a věřil jsem, že má skutečné emoce. "Oskare, víš, co máte ty a mrtvé maso společného? Neutečete." Herci také ušli a nejvíc sympatický mi byl blonďatý obchodníček. Platí to co u slabší jedničky... Ať je vám 7, 30 nebo 90, v tomhle filmu je něco pro všechny. - 90%. (01.02.2018)

Nikdy jsem druhý díl, pokud mě paměť neklame, neviděl, až dneska, ale zklamán nejsem. Srovnání s prvním dílem se zkrátka nabízí: více akce, dynamičtější střih, méně osmdesátkového vizuálu, méně příběhu, jednodušší zápletka. Někde více, někde lépe; někde k lepšímu, někde k horšímu. Já jsem se ale bavil víc než u jedničky, takže spokojenost lehce nadprůměrná, byť stále dostačující pouze na 3*. (18.06.2016)

Strašný. Nejhorší je to na konci: krvácení robota, léčení raněného robota a oživování mrtvého robota – to už je vyloženě trapné. Lehkost jedničky zmizela. Nahradila jí prkennost. Za celý film asi tak dva průměrné vtipy k pousmání. Filosofické debaty o tom, zda je lidštější plechovka nebo člověk. Hlas robota o třídu horší. Opakování, co zaslechne v televizi, desetkrát horší. Dabing o třídu horší. Kaiserův Ind o hodně slabší než Bartoškův. Medvecká mnohem méně příjemná než Svobodová. Jen Štěpnička nezklamal (ty hlasy odhaduju). Chtěl jsem prubnout, zda jsem tomu jedním pentagramem před 15 lety neukřivdil. Takže neukřivdil. Symbolika: 23:15 – podivné podání ruky; 1:36:35 – 33. (24.09.2022)

První film, který jsem kdy viděl v kině. Nevím, jestli mě víc nadchl on nebo kino jako takové. Jinak než za 5 to ale nejde, protože dojmy ve mě přetrvaly a ten film si ještě pořád pamatuju. Moje mamka byla vždycky odpůrkyně kin, přičemž nám dětem argumentovala tím, že za rok ty filmy stejně budou v televizi. Vzala mě teda mamka kámošova. Děkuju jí za to, protože takový pocity v kině bych chtěl zase někdy zažít. Už to ale asi nejde, všechno je jednou poprvé a zároveň naposled, s jedinečnou atmosférou, která se vpije do srdce a občas je cítit její sladkobolnou vůni. Někdy si to pustím aspoň na počítači, už teď se těším :) (25.05.2012)

Ani pokračování mého oblíbeného robota nedopadlo vůbec špatně. Tentokrát už má i jméno - tedy Johny Pětka - a přivezl si spoustu nových vychytávek. Situování do New Yorku, kde musí být náš robůtek neustále pod dozorem, protože prostě miluje data(!), celkovému ději jen pomohlo. Paradoxně, část filmu vůbec není komedie, ale spíš velmi smutná úvaha nad nulovou nadějí těch odlišných zařadit se do společnosti, která je vždy krutě odmítne. V závěru je dvojka dokonce mnohonásobněji emotivnější a napínavější než jednička, a to také díky perfektnímu soundtracku. 70% (17.08.2010)