Děs v opeře
-
Opera
-
Terror at the Opera
Horor / Krimi / Mysteriózní / Thriller
Itálie, 1987, 88 min (Director's cut: 107 min)
Režie:
Dario ArgentoObsah
-
Mladá operní zpěvačka Betty (Cristina Marsillach) dostane ohromnou šanci: má nahradit slavnou operní divu, která měla nehodu, v novém avantgardním zpracování Verdiho opery Mackbeth. Po úspěšné premiéře však kromě vytouženého uznání a slávy přichází i hrozná noční můra v podobě psychopatického zabijáka, který jí nutí hrát šílenou hru. Betty se zoufale snaží odhalit zabijákovu totožnost, spolu s ní však zjišťuje i hroznou pravdu o vlastní rodině. (kosta73)
Mladá operní zpěvačka Betty (Cristina Marsillach) dostane ohromnou šanci: má nahradit slavnou operní divu, která měla nehodu, v novém avantgardním zpracování Verdiho opery Mackbeth. Po úspěšné premiéře však kromě vytouženého uznání a slávy přichází i hrozná noční můra v podobě psychopatického zabijáka, který jí nutí hrát šílenou hru. Betty se zoufale snaží odhalit zabijákovu totožnost, spolu s ní však zjišťuje i hroznou pravdu o vlastní rodině. Komentáře uživatelů k filmu (40)
-
Isherwood
Subjektivní potřeba, srovnat Argenta s Fulcim je neodbytná. Oba mají rádi krev a přitom úplně jinak. Argento dává přednost „decentnějšímu“ a méně samoúčelnému likvidování lidí, ale zároveň o to více pěstuje zabijákovu vynalézavost (špendlíky na lepící pásce). Bohužel zabijákův „kult“ není dostatečně vygradovaný díky neuvěřitelně tristnímu scénáři, který nejenom, že v podstatě nic neřekne, ale zároveň na sebe vrší jednu nelogickou scénu za druhou, které pak v kontextu s formou působí až trapně. Kamerová ekvilibristika démonických rozměrů je režisérovým hlavním trumfem, ale v případě tohoto filmu je poněkud zbytečná (avšak ne samoúčelná). Při zpětném ohlédnutí tak zřejmě nejvíce zaujmou vzpomínky na jednotlivé vraždy, k nimž hraje perfektní metalový doprovod, který scénu svým způsobem přitvrdí a zároveň odlehčí. Jako celek však Děs v opeře postrádá minimální kapičku napětí, protože jeho i ten nejmenší zárodek je zabit příšernými herci, které do filmu přivál zřejmě potulný spolek ochotníků. A přesto ten film má „něco“ do sebe, co mě nutí nejít s hodnocením níž(10.1.2006)
-
T2
║Rozpočet $8miliónov║(27.4.2009)
-
J*A*S*M
Opera, narozdíl od mnoha jiných italských hororů 70. a 80. let, měla něco do sebe. Scénář a především pak logické jednání postav jsou opět výrazně podprůměrné, herecké výkony taky za moc nestály, ale dalo se to vydržet. Přesto si snímek dokázal udržet obstojnou atmosféru a od starších Argentových filmů jsem cítil docela výrazný režisérský posun kupředu, dočkal jsem se několika dobrých nápadů a i působivých záběrů. Úplný závěr na mne sice zapůsobil jako hodně špatný vtip, takže jsem chvíli uvažoval o odhození jedné hvězdičky, ale nakonec na čtyřech zůstanu, poněvadž celkově filmem zklamán nejsem.(4.6.2008)
-
EdaS
Škoda přepáleného a natahovaného konce, jinak se jedná o vizuálně pozoruhodný a velmi atmosférický horor, který mě bavil hlavně díky práci s polétávající kamerou a operní hudbou (na tom Verdim opravdu něco bude). Padouch naopak charakterizovaný metalovými vypalovačkami byl taky dobrý nápad. Určitě si seženu i další Argentoovy pecky.(8.1.2007)
-
Shit
Timhle mě teda Argento po hororový stránce rozhodně nepřevědčil. Děj je zbytečně natahovanej, i když nápaditej, vrah nijak děsivej a celkově to je dost mdlý, krom toho Argento až nečekaně málo používá krev a gore efekty, vlastně by se dalo říct, že tam, až na jednu výjimku, skoro vůbec nic takovýho neni, což je u něj navídaná věc. Nicméně tady se naplno projevuje Argentova kamerová genialita, kdy je každej záběr dotaženej k dokonalosti, hlavně opět geniální firstperson kamera, ať už vrahova a nebo havrana, je božská, stejnětak spojení hororu a operní hudby byl výbornej nápad a navozovalo to zajímavou atmosféru. Ale jak už sem řek, Argento má na svým kontě daleko lepší kousky, i když pravda, tenhle se řadí k těm nejzajímavějším. 3,5* - Director's cut(21.3.2008)
-
Flipnic
Myslím, že v případě tvorby tohoto filmu byl Argento ve vrcholné formě. Ovšem film se zmítá mezi velkými rozpory, kde na jedné straně stojí výborná dusná atmosféra, napětí, velice dráždivé gore scény, operní hudba střídaná při "nástupu" zabijáka metalovou, naprosto úžasná kamera a velmi dobrá výtvarná stránka celého filmu. Na druhé straně ovšem stojí občas pokulhávající scénař a nelogičnosti, špatné herecké výkony, které by snad ani tolik nevadily, nebýt i dosti chabého hereckého výkonu hlavní postavy, herečky, i když velmi pěkné. Ta to prostě kazí od začátku do konce, hraje jen "jako by", nedokáže prožít svoji roli, vzhledem k tomu, co se jí celý film děje, je jako by pořád tak nějak v pohodě ... To mi vadilo asi nejvíc. Pár výborných nápadů a podle mě téměř nadčasově zvládnutá scéna průstřelu revolverem směr klíčová dírka - oko oběti - z hlavy oběti ven a do telefonu na zemi, kterým se hlavní hrdinka snaží přivolat pomoc. S přimhouřenýma očima ty 4 * ale dám ...(20.12.2007)
-
choze
Po průměrném návratu k giallům s TENEBRE a PHENOMENOU se Argento konečně vzepjal k formě, kterou měl v tomto žánru na začátku. DĚS V OPEŘE má ze všech Argentových giall vraha s nejzajímavějším modem operandi, když hrdinku jednoduchým sadistickým bazmekem (který se perfektně vyjímá na plakátě) nutí sledovat vraždy jím páchané, přičemž jeho řádění zřetelně smrdí potlačovaným sexuálním pudem (hrdince nadává do kurev, dává najevo sexuální dominanci a zbraněmi se jí dotýká na intimních místech). Zároveň Argento vizuálně čaruje a zpomalená scéna zastřelení oběti skrz kukátko ve dveřích je stejně epesní jako závěrečná autonehoda ve ČTYŘI MOUCHY NA ŠEDÉM SAMETU. Zkomplikovaná vražda kostymérky zase upomene na Hitchcockovu ZBĚSILOST, kde měl vrah podobný problém s ozdobným špendlíkem zapomenutým na těle oběti. A předtím Argento dokonce nechá oběť v půlce filmu vraha zneškodnit a odhalit jeho identitu (nikoli divákovi samozřejmě)! Zkrátka Mistr si hraje a to až do haluzového konce.(16.11.2011)
-
Faustka
Argento si zvolil prostředí opery,je to takový uzavřený svět jen pro opravdové milovníky a znalce tohoto žánru.Toto místo je už tak poměrně tajemné až démonické,jako i sama Verdiho hudba,která dokáže v lidech probudit hluboce zasuté vášně,ale taky touhy a naděje.Tak i stravující pocit odplaty.Bolest a utrpení ještě víc rozdmýchá vzrůstající vlnu zloby a krutosti,která svou nezdolnou bestialitou přetrvá až do nezvratného konce."Strhující dílo...Dario"!(13.4.2009)
-
HorrorVamp
Obsahuje SPOILERY.. Říkala jsem si, jestli jde opera s hardrockem dohromady, no a Argento to opět dokázal. Nebýt těch hardrockových vsuvek v průběhu každé vraždy, asi by mně z té operní hudby docela hráblo:) A opět jehličky kolem očí a jedno oko dokonce vyklovlé od havrana (chudáci moje oči) a vůbec gore scény tu vypadají docela realisticky. K dokonalosti tomu bohužel škodí nudnější části, při kterých jsem skoro usínala a pointa v samotném závěru také nic moc.(21.11.2008)
-
Webb
Není to sice nejhůře natočené, havrani jsou docela zajímavý a jehly zrovna tak, ale bohužel je to docela nudné a ta neuvěřitelná stupidita chování postav, společně s absolutně nehodící se hudbou a přímo otřesným herectvím tomu dost slušně dává na frak. [4/10](25.10.2009)
-
Bloody13
Velmi slušný Argento. Jak se u gialla sluší a patří, dočkáme se tajemného zabijáka a jeho krvavých mordů. Vraždí se dost, není tu sice takového množství gore, přesto je provedeno špičkově a bez pocitu samoúčelnosti. Větší pozornost však na sebe strhává samotný vrah, o jehož identitě a pohnutkách neznáme vůbec nic. Jeho jednání trochu připomíná hrdinčina pomateného fanouška, který jí nutí být svědkem všeho toho brutálního řádění a to velmi účinným způsobem: jehlami na očních víčkách. I díky tomu, že se tu vraždí celkem často, není místo pro sáhodlouhou nudu - tedy až na dialogy, které smrdí papírem. Velkým pozitivem je kamera, jelikož se dočkáme několika opravdu parádních kamerových hrátek (vystřelená kulka skrze klíčovou dírku). Více v mé recenzi zde: http://www.studna.net/filmy/1438/(26.7.2010)
-
arie
Veľmi nevyrovnaný Argento. Začiatok je pomerne rozpačitý, Argentovi sa nedarí budovať napätie a snímka ako horor zlyháva vo všetkých bodoch. Práve vo chvíli, keď som sa definitívne presvedčil, že táto snímka sa skutočne nevydarila sa Argento rozbieha nevýdaným spôsobom. Pôsobivé gore scény útočiace na divákove zmysly, atmosférická metalová hudba (oveľa lepšie zvolená ako napríklad vo Phenomene), či celková schopnosť upútať diváka. Áno, v týchto chvíľach sledujeme klasického Daria, snímku, v ktorej si havran pochutnáva na čerstvom vyďobnutom ľudskom oku, snímku, ktorá sa nebojí diváka šokovať. Nuž ale potom je tu posledných 10 minút, ktoré sa náhle zvrtnú do podivnej zlátaniny. Takto odfláknutý koniec som už dávno nevidel, nejdem tu teoretizovať kde sa stala chyba. Pre Argentových fanúšikov je to povinnosť, zvlášť ak majú pozitívny vzťah k opernej hudbe, ostatní o nič neprídu ak túto snímku vynechajú.(24.7.2006)
-
fcreading
Od majstra Argenta, som zatial videl iba Armáda démonov, Dve diabolské oči a Inferno pred 8 rokmi. Tento snímok ma hlavne zaujal v deji, vrah ktorý má zahalenú tvár, aby ho nikdo nespoznal a samotné spôsoby, ktoré používa na zahalenie stôp aby nezanechal stopy. Hlavná hrdinka bola fantastická, jej vystúpenie v operi bolo geniálne, jediné čo by som jej vytkol, herecký výkon uprostred a na konci. Dočkáme sa aj zaujímavých úmrti napr. havran vypátra vraha a pritom mu vyrve oko alebo tie ihly, ktoré mala na očiach hlavná hrdinka 100 percent.(11.2.2009)
-
seeker23
Argento vytváří modelové situace, jakýkoli realismus ho nezajímá, ovšem neděje se tak kvůli efektům a exploataci. Scénář působí nevyrovnaně z podobných důvosů, jako se to někdy stává "uměleckým" filmařům, když se snaží něco zdělit a místo originálních obrazů zbudou nepůvodní koncepty. Argento však nechce sdělovat, chce rozhodně bavit či děsit, je nicméně pozoruhodné, nakolik seberelexivní jeho filmy jsou. To, že se často odehrávají v uměleckém prostředí, není rozhodně jen na efekt. POZOR budou možná následovat SPOILERY: Celý film zkoumá myšlenku, že umění je nebezpečné (jako ostatně i jeho jiné filmy už jen tím, že vraždění dopadá většinou na umělce/umělkyně). Vrah je fixován na pěveckou hvězdu, ta se ocitá v roli diváka, nucena sledovat akt vraždění - doslova nemůže odvrátit zrak (protože by si tím ublížila), zatímco vrah je neviděn, maskován (rýsuje se tu tak jistá analogie mezi vražděním a uměním, či lépe řečeno určité perverzní prolnutí obého). Naprosto účelně při násilných scénách nastupuje tvrdá hudba (která je opravdu šokující po poslechu operních árií) - oproti opeře, která má uklidňující funkci (alespoň pro hlavní hrdinku), zneklidňuje; ani v nejmenším však nejde o to, že by měla ilustrovat primitivnost vraha oproti vnešenosti opery nebo tak něco. Samotný operní režisér je bývalým režisérem hororů, nejde jen o narážku autora, ale když na konci spolu s vrahem umírá, je tak symbolicky zabit horor samotný, zůstává osamocená hrdinka ležící v trávě a konečně přichází klid. Poslední detailní záběr louky, květin a ještěrky, vyvolávající v hrdince opravdové pocity krásy, má však nebezpečně blízko ke kýči (narozdíl od naprosto bravurních scén napětí a úžasného způsobu snímání často přítomných krkavců) a silně tak relativizuje šťastnost konce a zároveň ospravedlňuje napětí a neklid jako nutnou součást umění (a tím i horor samotný jakožto žánr). Argento jistě místy nezvládá skloubit prozkoumávání těchto témat s tím, aby byl děj uvěřitelný a pravděpodobný, ale velice rád mu to odpustím. A mám-li něco napsat na závěr: krkavec je mi rozhodně bližší než ještěrka. 90%(15.10.2007)
-
GodComplex
Jeden z top Argento kousku a krasne krvava tecka za zlatou 70's + 80's erou tohoto rezisera, po ktere uz to nikdy nebylo uplne ono. Opera ma hned nekolik trumfu - jednak samotne operni prostredi je pro horory skutecne vdecne a neskutecne mysteriozni, k tomu vyborna akcni kamera, ktera tentokrat nezustala jen u klasickych pohledu z oci vraha, ale kvalitne si zaletala diky havrani perspektive a hlavne je zde pomerne dost velke zahusteni lahudkovych a originalnich scen (jehly na vickach, ptaci teror, cisty prustrel..). Finale v Alpach je sice uplne mimo puvodni atmosferu, ale je mozne si stejne jako ve "Phenomena" uzit krasnou hororovou prirodu. Minus jsou (u Argenta docela tradicne) herci, v cele s hlavni hereckou, jakousi Cristinou Marsillach, se kterou mel Argento nejhorsi spolupraci za celou svou karieru, coz se mu vubec nedivim, protoze ja jsem mel chut ji jednu vrazit jen co se objevila na scene. 8/10(3.11.2010)
-
sidzej
Spolu so Suspiriou a Phenomenou, najlepšie Argentove dielo.(11.8.2011)
-
Tayen
Druhý horor, který jsem od Argenta viděla (první byl Phenomena) a dostal o hvězdičku méně. Je těžké hodnotit béčkové horory, protože si v nich režisér může dovolit taktovkou mávat méně přísně, aspoň já mám ten pocit. Phenomena mě dostala hudbou a vnesla do hororové části mého srdce chvění, kterého se u současných řezničin nedočkám. Ale to, co pro mně bylo u Phenomeny nové, mě už v tomto filmu rušilo, ač námět je úplně jiný. Bohužel se opakuje bezmocná hrdinka, kolem které všichni umírají, dialogy, které jsou mnohdy pronášeny jaksi unyle a bez emocí a jednání pro mně chladných a stereotypních postav, které pro mě mnohdy nemá hlavu ani patu. Ano, je to horor. Tady nejde o psychologické prokreslení charakterů, o herce a o vyšperkované dialogy, ale o atmosféru, působivou hudbu a do konce skrývaný děs. Pokud od hororu čekáte toto, je Děs v opeře skvělým dílem. Myslím ovšem, že příště mně unylost a nezajímavost postav a děj, napsaný podle stále stejné šablony, uspí.(25.7.2008)
-
darkrobyk
Atmosférický snímek s báječným gore, tak jak to Argento umí. Havrani, červená, nájezdy. Havrani jsou výbornou volbou a zde museli být pěkně vycvičení. Jejich útok na člověka je mrazivý, vytržené oko v zobáku odporné. Kamerové nájezdy beze slov za doprovodu hudby jsou mimořádně působivé, jedno zda jejím okem sledujeme dlouhou chodbu, rozlehlý byt, větrací šachtu či točité schodiště. Oblíbená červená je doslova na každém kroku - světlo, šaty, koberce, závěsy a samozřejmě krev. Zajímavým nápadem je vystřídání klasické hudby v momentě vraždění hudbou metalovou. Vrah v černé masce s černými koženými rukavicemi se zdá být snad všude, není před ním úniku. Herci sice za moc nestojí, dialogy jsou spíše vatou a napětí k zadušení se nedostaví, ale to už by režisérovi fanoušci měli očekávat. Silnou stránkou je divnost v zajímavém obrazovém vyjádření ( Argento se pomalu oprošťuje od rozbitých obrazových kompozic). Pozor, než se podíváte skrze kukátko dveří, dobře si zvažte, zda není lepší zůstat v nevědomosti...(10.1.2012)
-
gjjm
Zmatený komentář po prvním shlédnutí smazán. ||| Po druhém shlédnutí: Argentův pohled do operního zákulisí. Příjemně dekadentní argentovka s perfektní kamerou a i na poměry italských horrorů neuvěřitelně debilním scénářem. Úžasná scéna s hejnem havranů a scény s jehlami v očích, zato většina scén (zejm. ty mimo samotnou operu) je dost ubohá a postrádá onu typickou bizarní atmosféru. Opera se mi na první shlédnutí dost líbila, na druhé patří k těm slabším argentovkám.(18.12.2009)
-
kosta73
Monumentální výprava nezastře poněkud fádnější scénář. Fanoušek Argentova velkolepého vizuálního stylu ( např. moje maličkost ) se ale bude cítít v sedmém nebi. Má k tomu v průběhu filmu hněd několik důvodů ( parádní scény s krkavci, práce kamery, skvělá kukátková scéna atd... ). Za zmínku stojí i lehce úchylný závěr.(23.12.2007)
