Děs v opeře

Argento vytváří modelové situace, jakýkoli realismus ho nezajímá, ovšem neděje se tak kvůli efektům a exploataci. Scénář působí nevyrovnaně z podobných důvosů, jako se to někdy stává "uměleckým" filmařům, když se snaží něco zdělit a místo originálních obrazů zbudou nepůvodní koncepty. Argento však nechce sdělovat, chce rozhodně bavit či děsit, je nicméně pozoruhodné, nakolik seberelexivní jeho filmy jsou. To, že se často odehrávají v uměleckém prostředí, není rozhodně jen na efekt. POZOR budou možná následovat SPOILERY: Celý film zkoumá myšlenku, že umění je nebezpečné (jako ostatně i jeho jiné filmy už jen tím, že vraždění dopadá většinou na umělce/umělkyně). Vrah je fixován na pěveckou hvězdu, ta se ocitá v roli diváka, nucena sledovat akt vraždění - doslova nemůže odvrátit zrak (protože by si tím ublížila), zatímco vrah je neviděn, maskován (rýsuje se tu tak jistá analogie mezi vražděním a uměním, či lépe řečeno určité perverzní prolnutí obého). Naprosto účelně při násilných scénách nastupuje tvrdá hudba (která je opravdu šokující po poslechu operních árií) - oproti opeře, která má uklidňující funkci (alespoň pro hlavní hrdinku), zneklidňuje; ani v nejmenším však nejde o to, že by měla ilustrovat primitivnost vraha oproti vnešenosti opery nebo tak něco. Samotný operní režisér je bývalým režisérem hororů, nejde jen o narážku autora, ale když na konci spolu s vrahem umírá, je tak symbolicky zabit horor samotný, zůstává osamocená hrdinka ležící v trávě a konečně přichází klid. Poslední detailní záběr louky, květin a ještěrky, vyvolávající v hrdince opravdové pocity krásy, má však nebezpečně blízko ke kýči (narozdíl od naprosto bravurních scén napětí a úžasného způsobu snímání často přítomných krkavců) a silně tak relativizuje šťastnost konce a zároveň ospravedlňuje napětí a neklid jako nutnou součást umění (a tím i horor samotný jakožto žánr). Argento jistě místy nezvládá skloubit prozkoumávání těchto témat s tím, aby byl děj uvěřitelný a pravděpodobný, ale velice rád mu to odpustím. A mám-li něco napsat na závěr: krkavec je mi rozhodně bližší než ještěrka. 90% (15.10.2007)

Myslím, že v případě tvorby tohoto filmu byl Argento ve vrcholné formě. Ovšem film se zmítá mezi velkými rozpory, kde na jedné straně stojí výborná dusná atmosféra, napětí, velice dráždivé gore scény, operní hudba střídaná při "nástupu" zabijáka metalovou, naprosto úžasná kamera a velmi dobrá výtvarná stránka celého filmu. Na druhé straně ovšem stojí občas pokulhávající scénař a nelogičnosti, špatné herecké výkony, které by snad ani tolik nevadily, nebýt i dosti chabého hereckého výkonu hlavní postavy, herečky, i když velmi pěkné. Ta to prostě kazí od začátku do konce, hraje jen "jako by", nedokáže prožít svoji roli, vzhledem k tomu, co se jí celý film děje, je jako by pořád tak nějak v pohodě ... To mi vadilo asi nejvíc. Pár výborných nápadů a podle mě téměř nadčasově zvládnutá scéna průstřelu revolverem směr klíčová dírka - oko oběti - z hlavy oběti ven a do telefonu na zemi, kterým se hlavní hrdinka snaží přivolat pomoc. S přimhouřenýma očima ty 4 * ale dám ... (20.12.2007)

Argento je Frajer! Argento ve filmu použil děsivou,vynalézavou technologii kamery,gotickou atmosféru a vskutku drsné vražedné scény. Hlavně scéna s pistolí a klíčovou dírkou mě posadila na zadek! Příběh byl zajímavý, napínavý s perfektním hudebním podkladem,zde jsem fakt nadšenéj, po dlohé době Kvalitní oldschool flick! (08.11.2013)

Timhle mě teda Argento po hororový stránce rozhodně nepřevědčil. Děj je zbytečně natahovanej, i když nápaditej, vrah nijak děsivej a celkově to je dost mdlý, krom toho Argento až nečekaně málo používá krev a gore efekty, vlastně by se dalo říct, že tam, až na jednu výjimku, skoro vůbec nic takovýho neni, což je u něj navídaná věc. Nicméně tady se naplno projevuje Argentova kamerová genialita, kdy je každej záběr dotaženej k dokonalosti, hlavně opět geniální firstperson kamera, ať už vrahova a nebo havrana, je božská, stejnětak spojení hororu a operní hudby byl výbornej nápad a navozovalo to zajímavou atmosféru. Ale jak už sem řek, Argento má na svým kontě daleko lepší kousky, i když pravda, tenhle se řadí k těm nejzajímavějším. 3,5* - Director's cut (21.03.2008)

Tomuto mužovi až na pár výnimiek (Profondo rosso, Dèmoni) jednoducho nedokážem prísť na chuť. Väčšina snímkov mi príde absolútne na hrane priemernosti, čo zrejme spôsobuje forma spracovania, na ktorú už v dnešnej dobe človek skrátka nie je zvyknutý. Že je strih jak nožničkami na plech zrobený, to ešte ako tak prežeriem. No tie jeho primitívne, miestami neopodstatnené dialógy, mi v kombinácií s herecký výkonmi bez emócii, doslova pijú krv. Strašne mi to príde umelo nachystané, neprirodzené, akoby si dve tretiny zúčastnených aktérov len prišlo vyskúšať, aké je to byť hercom. Neveril som im vôbec nič, a to je pre mňa obrovský problém. Mám taký dojem, že keby sa v jeho snímkoch neobjavovalo tak solídne spracované gore, neštekol by po ňom ani pes. Za mňa za hranou .. (20.10.2017)