VOD (1)
Epizody(8)
Obsahy(1)
Čtvrtá řada dánsko-švédského seriálu Most začíná šokujícím případem vraždy, kdy je šéfka úřadu pro cizince ukamenována a zahrabána do země. Kdo mohl něco tak brutálního provést? A jaký k tomu mohl mít motiv? To se opět snaží zjistit dvojice detektivů – Švédka Saga Norénová a její dánský partner Henrik Sabroe. Kromě samotného spletitého případu pak série nabídne také celou řadu pozoruhodných linek. Především Saga, jedna z vůbec nejpopulárnějších a rozhodně nejsvéráznějších televizních vyšetřovatelek vůbec, se musí popasovat s celou řadou pro sebe nezvyklých úkolů, kdy je nucena začít uvažovat o mezilidských vztazích jinak než doposud... Scenáristka Camilla Ahlgrenová a scenárista Hans Rosenfeldt v diskuzi pro Britský filmový institut uvedli, že se jedná o poslední řadu mimořádně úspěšného seriálu, který se dočkal i několika remaků. Podle Rosenfeldta je jen velmi málo seriálů, jež si udržely vysokou úroveň i po odvysílání čtvrté řady. A právě tvůrci a tvůrkyně Mostu nechtějí být podle vlastních slov těmi, co jen nastavují úspěšný koncept. Ahlgrenová pak zdůrazňuje, že Most nebyl nikdy pouze kriminálním seriálem; pro tvůrce byla vždy důležitá současná společenská témata. Ve čtvrté řadě se tak řeší migrace, předsudky a také to, jestli a případně jak lze obcházet pravidla, která tváří v tvář konkrétním případům nefungují. (Česká televize)
(více)Recenze (74)
Most jako symbol vztahu mezi lidmi, most mezi Dánskem a Švédskem, most spojující hlavní postavy s minulostí...vyberte si dle libosti. Tvůrci opakují už počtvrté stejný vzorec vyprávění a pořád jim to u diváka prochází. Ale tentokrát to vypadá, že je to naposledy. Každá řada se aspoň zlehka, bez velkého moralizování otřela o nějaký společenský problém. Tentokrát únosy dětí, přistěhovalectví... . Ale ústředním motivem je případ, který je opět velmi osobní. A tím se Most zásadně liší od většiny detektivních seriálů. Nesledujeme jen více, či méně bizarní, kuriózní, nebo komplikovaný případ. Jsme svědky poměrně dost překombinovaných útoků na vyšetřovatele samotné. Téměř bez výjimky motivované pomstou, s mnoha vedlejšími liniemi, které diváka svedou do slepých uliček. Po čtvrté řadě už Most nevnímám ani tak jako kriminálku, ale spíš jako příběh o jedné svérázné vyšetřovatelce a její cestě k vykoupení. Víc než kdo je vrah, mě zajímalo co bude se Sagou. I kdyby tedy bylo jediným pozitivem této řady, že se dočkáme epilogu...stálo těch 8 hodin za to. Navíc...tvůrci se s postavami nemažou, takže to klišé, že v seriálech hlavní hrdinové přežijí, tady tak úplně neplatí. Abych to vše uvedl do kontextu, rozhodně nejsem milovníkem kriminálek a přesto mě Henrik Georgsson, Rumle Hammerich, Hans Rosenfeldt, Camilla Ahlgren a především Sofia Helin přiměli několik hodin denně zírat, jak si Saga a ostatní povedou. To za hvězdu navíc určitě stojí. ()
Most šel v posledních dvou řadách neuvěřitelně nahoru. Tvůrci vyměněním parťáka chytře přehodili výhybku z "mentor" na "partner." I když v onom zvláštním vztahu dvou, řekněme si to na rovinu, psychicky narušených jedinců. Dozvíme se více o psychice Sagy a její konec je naprosto jiný, než jaký jsem čekal. Ono i v severském seriálu je často víc optimismus, než temnota. Ke konci určitě 90%, možná i víc. ()
Možná nejsilnější série, ale přesto tomu k dokonalosti něco schází. Potvrdil se ale naštěstí trend z trojky, že seriál přece jenom postupně nabral širší záběr a postavy konečně vykresloval komplexnějc a líp než v prvních dvou sériích - ale i po konci Mostu jde říct, že kvalit Killingu seriál aspoň podle mě nedosahuje. Drama se už sice odehrává i jinde než (téměř) jen v tý detektivkový linii, ale na druhou stranu jde pořád téměř výhradně o dvojici Sagy s Henrikem - osudy zbylejch postav jsou líčený jen podle potřeb děje. A kdybych chtěl bejt hnusnej, tak i tohle, ta nejzajímavější rovina seriálu, byla vlastně tak trochu převzatá z Killingu = problémová policajtka a její spolupráce s nejbližšim kolegou (to by mi ale samozřejmě vadilo ze všeho nejmíň - oba seriály na to jdou samozřejmě dost jinak). Líbilo se mi i to, že se tady objevilo pár zajímavejch nápadů, který mi přišly, že už konečně jsou nosný a že maj přesah (za mě narozdíl třeba od snahy Jense z první série vyvolat společenskou debatu poukazováním na podle něj nejpalčivější civilizační problémy), zas ale ne vždy byly dotažený - nápad s projektem utopicky komunitního Města, zajímavý postavy "ředitelky" města i občas trochu děsivýho a nevimcosioněmmyslet Franka, závislost "pomoženejch" Christophera a jeho matky na jejich (asi ne tak nezištnym) zachránci, ukázkový vytrestání a vyjebání s gangsterem/otcem tý holky v nemconici, problematická úloha policie jak v příběhu s do kouta zahnanym Tommym bojícím se o život, tak v situaci s do kouta zahnanym Tariqem ze všeho nejvíc děsící se deportace atd. Třeba linie se Sagou a její wtf matkou by si podle mě zasloužila víc prostoru, dobře uzavřená mi naopak přišla linka se zmizením Henrikovy rodiny - a to včetně (POZOR, TROLEJ) komplikovanýho Henrikova znovusbližování se s Astrid. Ze tří pro mě největších závazků tvůrců z předchozích sérií (vrah Gertrud z konce s02, inscenovaná vražda Saginy matky a zmizení Henrikovy rodiny ze s03) se tak se ctí vyřešila cca polovina - totiž Henryk a jakž takž Sagina matka; zato k vrahovi Gertrud se už nikdo nevracel a přesto, že samozřejmě neni třeba objasňovat vše, tak tady to na mě spíš než jako zajímavej záměr působí jako tvůrčí bezradnost a alibismus při vytváření provoplánovýho tajemna. Skvěle vybraný mi ale přišli herci - jak v celym seriiálu, tak předevšim v týhle poslední sérii (psycho pseudoaltruista Frank, kluk Christopher, vozejčkář Kevin, ale i ta ajťácká švédsko-dánská dvojka z policejní kanceláře...) - a to samozřejmě s dokonalou trojicí Saga plus Martin/Henrik v čele. Celkově je to super seriál, ale k aureole pomalu toho nejlepšího, co kdy vzniklo, to za mě má přece jenom daleko - ten smysluplně a hezky otevřenej konec mě ale v zásadě potěšil: Henrik začíná znovu budovat vztah s Astrid a Saga se byla konečně schopná postavit otázce, jestli se s M. syndromem matky náhodou nespletla - a osvobozená od týhle nejistoty uzavírá celou životní kapitolu (rodinnou a z ní vycházející i tu policejní) s tim, že se za Henrikem nejspíš vrátí... ale kdo ví, co bude. WTF moments: Nemůžu a nechci dát 5* sérii, ve který třeba k jednomu z hlavních průlomů ve vyšetřování dojde kvůli nevěře odhalený údajně díky barvě očí cca ročního dítěte (že barva může bejt v roce ještě neustálená, to radši pominu rovnou) - tvrdit s absolutní jistotou a už v první vteřině vizuálního kontaktu, že otcem ten nebo onen bejt jednoduše nemůže kvůli barvě očí jeho vs. dítěte a tečka, to je něco tak hloupýho, že u takhle vymazlenýho seriálu je to fakt na facepalm - zvlášť, když je to v seriálu umocněný roztomilou větou "Škoda, že lidi nerozuměj biologii". Škoda, no. (Reálná je v zásadě jakákoli varianta a dědičnost očí je kurva složitá a nejednoznačná - a to vim i já jako laik, nebiolog a negenetik). Jasně, když to nejdřív vypadalo jako menší scénáristická berlička, tak jsem si řkal, že je to jen zbytečný, ale dejme tomu, ale když se to tam pak propere ještě pětkrát a když to ve výsledku znamená skutečnej a pro celej policejní sbor nezpochybnitelnej průlom ve vyšetřování, tak to už je trochu moc. Další wtf bylo třeba mateřský znamínko toho inteligenta, kterej si vezme kuklu, aby ho nebylo poznat, ale nějak si neuvědomí(?), že má vlastně u nosu znamínko jako kráva, který mu čistou náhodou pokrejvá pětinu odkrytý části obličeje(??). Hloupě vyznívající zkratkou byla i situace, kdy gangster konečně sehnal protijed pro údajně otrávenou dceru, a jal se ho bez jakýkoli diskuze s doktorem (kterej byl od něj pár kroků) sám od sebe bodat dceři do břicha - bez pochybností, jak to udělat, kam to píchnout, kolik toho dát atd. atd. Zbytečně šroubovaný taky bylo prohlášení Sagy hledající Henrikovu rodinu, že se nedá nic dělat a že musí přestat, protože "Vyšetřování nikam nevede" (po tom, co jenom oslovila Anitiny mužský kolegy a tý jí po osmi(!) letech kupodivu(!) nic konkrétního neřekli) - nakonec se to bohužel potvrdilo jako účelový odložení kvůli tomu, aby na tom o pár chvil pozdějc mohla začít s o to větším patosem dělat znovu. Plus samozřejmě takový ty klasický detektivkový nešvary typu příhodnejch odhalení zrovna v době, kdy u zjištěnejch pachatelů je někdo z detektivů (Susanne Winter se Sagou, Henrik s Kevinem...) atd. () (méně) (více)
Čtvrtá série se nesla v duchu odchodu. Ale i přesto v celku epického. Nebylo to jen nějaké lehké odbytí postav a příběhu. I když si to spousta lidí asi vlastně myslí. Je zde nastolen případ, který se zdá být zajímavý a v celku dostává i rysy samotné knižní Nesbøvky. Sice to začíná trochu zhurta, ale vše se rozjede a v dobré obrátí. Můžete být opět ztracení, ale myslím si, že je jednoduché se zas najít, a co více, začít příběh obdivovat. Jede to i lehce na osobnější notu, což i konečně skvěle funguje, jelikož se s některými znáte od první sezóny, a jelikož i mladší postavy jsou sympatické, tak to funguje i u nich. Najdete zde zvraty, super zápletku, vyvrcholení, tak nějak všechno, co za to stálo. Most zde bude relativně chybět a titulní píseň sama o sobě taky. Jediné, co mne vyloženě nasralo bylo, že Saga neuzavřela svůj příběh s Martinem, kterého jsme vlastně od druhé série ani nikoho s ním spojeného neviděli. Což mne naštvalo asi nejvíce ze všeho, jelikož šlo o velmi sympatickou postavu, která si epizodní roli a vyvrcholení všeho jednoznačně zasloužila. ()
V komentáři ke 3. sérii Mostu jsem napsal, že mám dost sil a chutě zhlédnout ještě 4. návrat k podivínskému kriminalistickému švédsko-dánskému tandemu, ale už po dvou epizodách 4. série jsem cítil, že můj zájem rychle opadá a až na dřeň se odhalují všechny nedostatky projektu, které jsem dřív velkoryse přehlížel. Katalyzátorem ke změně pohledu na tenhle druh severských krimikonstruktů založených na absurditě, náhodě a zcela odtržených od reality bylo seriál Půlnoční slunce, kdy jsem si uvědomil, jak moc hloupé to překročení určité meze může být. Vydržel jsem jen půlku série a vzdal jsem další sledování. Ono se to příliš neliší od předchozích řad, jen se mi tenhle druh produkce přejedl a rozhodl jsem se věnovat svůj zájem realističtější a věcnější linii žánru. Hodnotit hvězdičkami nebudu, bylo by to pro projekt, který jsem měl v počátcích tak rád, dost kruté. Jediné, co mohu ocenit, je motiv pobytu ve vězení u Sagy Norénové, který ale bohužel tvůrci rychle opustili... ()
Galerie (155)
Photo © Danmarks Radio (DR)
Reklama