Keyhole
Keyhole
Režie:
Guy MaddinScénář:
Guy MaddinKamera:
Benjamin KasulkeHudba:
Jason StaczekHrají:
Jason Patric, Isabella Rossellini, Udo Kier, Brooke Palsson, David Wontner, Kevin Macdonald, Tattiawna Jones, Darcy Fehr, Louis Negin, Tyhr Trubiak (více)Obsahy(1)
Starý dům s sebou nese vzpomínky, stejně jako to dělají lidé. Každý pokoj i předmět v domě má co vyprávět – o gangsterech, zapomenutých dětech, vztazích, které poznamenávají. Čas od času je ale potřeba vzpomínky uspořádat, ty zlé uklidit do bezpečí, ty opojné znovu prožít. I za cenu toho, že nebude lehké se v nich vyznat. Ale očistná cesta přece nemůže být pohodlná. I ve svém novém filmu nabízí Guy Maddin cestu podvědomím se všemi překážkami a překvapeními, která jsou zabalená do uhrančivých černobílých obrazů, jež uctívají i přetvářejí starou kinematografii. Snímek uchvacuje nejen velkou měrou nejednoznačnosti, ale i strhující obrazností, ve své „špinavé opulenci“ občas připomínající třeba dílo fotografa Joela Petera Witkina. Když se pracuje s univerzálními emocemi, nezáleží na tom, že je občas nesnadné se vyznat v jejich příčinách. Protože zjevná psychologie musí někdy ustoupit estetice. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (17)
KVIFF 2012. Zbaběle jsem nezdrhnul, i když jsem k tomu párkrát náběh měl. Ale na rovinu - vůbec jsem nepochopil, co tím chtěl tvůrce říct. Pokud v tom někdo vidí něco víc než jen slátaninu divných (pardon, uměleckých) záběrů na ještě divněji hrající (pardon, osobitě a sugestivně) herce, rád si poslechnu vysvětlení. Ale na druhou stranu, bez takových filmů bych ani neměl pocit, že jsem ve Varech :-) Filmovému festivalu 3x hurá, bylo to zase super. ()
Psychoanalytik by jistě dokázal mluvit o tomto filmu hodiny a hodiny a rozebírat různé metafory (ty základní jsou jasné - dům coby lidská hlava, labyrint uvnitř domu coby paměť, bažina coby svědomí, duchové coby útržky zašlých vzpomínek atd.), ale já myslím, že lepší je nebrat tento film příliš vážně a užívat si podvratný humor a režisérovu filmařskou ekvilibristiku. Formální stránka je prostě nádherná - skvělá práce se světlem a stíny, brutální střih, netradiční záběry kamery, střídání různých starých i moderní postupů a stylů. Ve výsledku psychoanalytický avantgardní film noir říznutý absurdní komedií. Spousta lidí to zajisté odstřelí coby "blbost pro pseudointelektuály", ale není to nutné, berte ten film s nadsázkou:) ()
47th KARLOVY VARY INTERNATIONAL FILM FESTIVAL 2012 - ANOTHER VIEW - Jiný pohled (Keyhole / KEYHOLE / Klíčovou dírkou) - Z mnou velmi očekávaného filmu se stal jen špatný vtip nebo jak to jinak nazvat (totálním prů.....?)... - 29. 6. 2012 - kino Městské divadlo - Karlovy Vary - 5% ()
Krásně režijně vedený thriller,který je občas na úkor sofistikovanosti trochu nevděčný ke svému divákovi,ale dal mi příležitost vidět na velkém plátně Isabellu Rossellini a díky krátké stopáží a stylovosti mě zvládl udržet v napětí po celou dobu projekce.Úspěšný start festivalu,který je vždy velmi důležitý. ()
Odpudí nebo ovládne, rozhodně však neponechá v klidu... Umím si živě představit rozpravu tuctu rozhněvaných diváků nad tímto Maddinovým dílem; s těch dvanácti bude přibližně pět mluvit v jinotajích, tři rezignovaně mávnou rukou, dva budou dštít síru a jeden tiše mlžit a tvářit se důležitě. Jsem dvanáctý, co řeknu? V první řadě nemůžu než obdivovat vizuální ztvárnění filmu, dostal jsem nadmíru intenzivní dílo, dokonale "filmové", byť toto slovo zkrátka nejde napsat bez uvozovek. Maddin je mistr v propojování zašlých kinematografických praktik, které dokonale "resuscituje". Od němé avantgardy může bez větších obtíží přejít k novodobé touze po podvracení/znejistění, aniž by opoměl romantické snění. Kompozice záběrů může připomenout desítky projevů, přitom je stále dnešní, čili nenapodobuje konkrétní styl, jen ho svojsky interpretuje. Myslet si o tom můžeme cokoli, minimálně to však prokazuje, že prvky zdánlivě navždy uzamčené v určité etapě vývoje filmu nejsou mrtvé, často jen "mrtvě" využívané. Maddin je bohužel (z mé strany, pro druhého třeba klad) fanaticky zaujatý pro svůj svět a diváka vláčí sebou. Na začátku by se klidně mohl objevit titulek s doporučenou literaturou k pochopení filmu a vůbec by to nevadilo. Těká se od výjevu k výjevu -> věta jedné z postav "Tak moc dveří. A všechny je musíme otevřít...!" je klíčem k filmu, klíčem k této přetížené hře. Krásně vyvedené, bohužel se obávám, že drtivá většina diváků si s filmu odnese pár obrazů (je jedno, zda krásných či obscénních), které stěží zařadí. Pět v jinotajích hovořících diváků mi řekne cosi o záměru, tři rezignovaní potvrdí a film odpálí atd... Domnívám se, že názory obou skupin mají svůj díl legitimity. Zvláštní dílo. Doufám, že jste poznali můj stav dvanáctého: mlžím;) (MFF KV 2012) ()
Reklama