Velká nádhera

Vstrebať všetky odkazy a myšlienky z tohto filmu na jednu šupu je snáď nemožné. Obsahovo hlavne abstraktný snímok je natočený opantávajúcou režisérskou zručnosťou. Plný kúzla, ktorá pramení z kombinácie kamery, strihu a hudby, rovnako správne načasovanej reflexie. Je pravda, že film je dlhý, ale atmosféra jednotlivých scén v tomto prípade vyžaduje pomalú plynulú stopáž, žiadne náhlenie. Prelínanie vážnejších zamyslení a výsmech talianskeho snobizmu zvládnutá bezchybne. Večierky, slepá bezstarostnosť a životný hedonizmus versus chudoba, bázeň a rešpekt pred duchovnými hodnotami bola pre mňa najsilnejšie podaná cez hudobné spracovanie, ktoré je samo o sebe klenotom filmu. V neposlednom rade zo zástupu figúrok a celebrít Toni Servillo zahral svoje to najlepšie čo som od neho mala možnosť vidieť. Skratkovito film artový, dlhý, s abstraktným presahom pre náročnejšie divácke očko. Treba správnu náladu, pokoj, rozvahu a veľa času na vzhliadnitie, uchopenie a vstrebanie. (18.01.2015)

Sžíravá kritika povrchní společnosti, konzumního způsobu života, neschopnosti naslouchat (druhým) resp. neukojitelné touze plkat za každou cenu, důležitosti kořínků resp. kořenů a (pozdní) hledání sebe sama, to vše zasazeno do pulzujícího Říma, kde den nekončí západem slunce, ale naopak začíná, alespoň tedy pro hlavního hrdinu Jepa Gambardellu a jeho přátele resp. noční parťáky. Pozor, nejde však o žádnou filmařskou prvoplánovou manýru sebestředného režiséra a už vůbec ne vyprázdněnou povrchní pózu.Vnímavě odpozorované, nekompromisní, zároveň však s nadhledem a potřebnou sebereflexí odvyprávěné, hravé, s velkým přehledem a citem zahrané, laciných gest prosté, v nejednom případě humorně glosující, umně střídající ironii, sarkasmus, cynismus s upřímností, (audio)vizuálně opojné a navracející se k samotné původní podstatě (myšlence), tj; velké plátno resp. návštěva kina (milou) povinností. La grande bellezza je snímek, který si sice musí prožít každý sám za sebe, ale zároveň zasluhuje (festivalovou) atmosféru podobně naladěných resp. smýšlejících vnímavých diváků, přičemž osobně bych se nezlobil, shlédnout jej z nočního osvětleného Piazza del Campidoglio promítaném na provizorně nainstalované velké plátno Palazzo Senatorio. Tím nechci nijak snižovat tu přátelskou atmosféru kina Aero, včetně útulného bárku, kde se snímek následně příjemně v hlavě dohrává a rozebírá. [Obavy z přepálené stopáže byly naprosto lichými. Nejsem si vědom jediné nadbytečné scény a naopak bych min další hodinu „Velké Nádhery“ přivítal. Pokud mě i (brzká) opakovaná projekce v tomto utvrdí, o čemž momentálně nepochybuji, soukromá filmová topka po delší odmlce dozná změn. V případě té režisérské resp. herecké, se tomu děje právě teď a pokud by byla k mání i ta kameramanská, dá se lehce odhadnout, kdo by okupoval první příčky. Tolik k samotnému technickému zpracování snímku]. 100% s dovětkem, podobnost s Felliniho Sladkým životem resp. 8+1/2 není náhodná, přesto “stejné a přece tak jiné”. Edit: po třetí (kino)projekci nemám výhrad. Ten film zraje. Po té naplánované čtvrté (v rámci holešovického adventu Bio Oko) si stejně jako Rob Roy dáme s filmem několikaletou pauzu. (11.11.2013)

Epizódky z života rímskej smotánky, ktoré sú samé o sebe filmárskym glamourom. Obrazový klienot, abstraktný nielen vizuálne, ale i obsahovo. Na jeden raz sa to vstrebať nedá, to množstvo myšlienok a reflexií vyžaduje opätovné zhliadnutia. A aj keby ste ich opätovne stále všetky nepobrali, zostanete atmosférou a eleganciou filmu omámený. Súhra kamery a strihu, nad ktorou zostáva rozum stáť. Sorrentino je mimozemšťan. Úvodná diskopárty Veľkej nádhery schováva celého Veľkého Gatsbyho do vačku. (05.07.2013)

Bol som naozaj zvedavý na tento oscarový film, ktorého názov sa mi dosť plietol s taktiež nominovaným filmom - Najvyšší nabídka, ktorý ma milo prekvapil. Dráždila ma myšlienka, že v čom môže byť Veľká nádhera tak účinná , že dokázala vyfúknuť oscara takým tromfom ako Hon, alebo spomínaná Nejvyšší nabídka. Veľká nádhera má v prvom rade nádhernú a dokonalú formu. Príbeh staršieho a znudeného pána nie je to hlavné. Som si istý, že tento film zďaleka nie je pre každého a vo svojom okolí nepoznám nikoho, komu by som film odporučil. Napriek tomu ma zaujal a ja som tu kvalitu našiel. Možno i tú oscarovú. Každý záber vo filme pôsobí vznešene a všetko je tak technicky dokonalé, až vám musí napadnúť, že sa s týmto niekto skutočne vyhral. Každý detail i slovo z úst hercov mi pripadalo starostlivo pripravené. I na scény, ktoré film nikam neposúvajú, ako tanečné párty či diskotéky sa dá udivene pozerať. V zádumčivých scénach hrá božská hudba a najviac ma to chytilo v záverečnej scéne, kde sa po schodoch s posledných síl plazí ikona dobroty. Či už je oscar zaslúžený alebo nie, isté je, že film si užijú hlavne tí, ktorí to s filmom myslia vážne. 80%. (12.04.2014)