Velká nádhera

Velká nádhera je jako leporelo. Některé obrázky jsou krásné(Řím je popsán jako krásné město), některé ne, u některých nevím co znamenají a u jiných co znamenají. Po stránce vizuální a hudební stránce je film dobře udělán. Jep Gambardella je charismatický a připomněl mi svým chováním mého otce, pouze částečně, ale připomněl. Překvapilo mě vysoké hodnocení filmu. Musím však přiznat, že i Grande bellezza když není úplně mým šálkem kávy, tak je to film se svými kvalitami. (18.01.2014)

Pokud bych si Velkou nádheru sledovala na obrazovce počítače, asi bych ji před závěrečnými titulky vypnula. Ucelený příběh v ní totiž člověk nenalezne a po většinu stopáže tak nejde o to, co se stane, ale o to, jak to Sorrentino natočil. Zatímco Flaubertovi se tedy napsat knihu o ničem nepodařilo, Sorrentino film (téměř) o ničem stvořil a povedlo se mu ho udělat tak audiovizuálně nádherný, tak vtipný a tak zajímavě prezentující odlišné typy osobností, že v kině tato dvou a půlhodinová procházka Římem působí úchvatně. (01.07.2013)

,,NAŠE ŽIVOTNÍ POUŤ JE ČISTĚ VYMYŠLENÁ. V TOM TKVÍ JEJÍ SÍLA. NARODÍME SE A ZEMŘEME. LIDÉ, ZVÍŘATA, VĚCI. VŠECHNO JE TO VYMYŠLENÉ.…“ /// Sedím a tupě zírám. Japonec chcípne při prohlídce památek za zvuku vážný hudby (srát na to, je jich jako sraček…), pak dýza, míchání zvuků – páč Jep má 65- a hromadná taneční scéna. Ptáci, Slunce, nahá ženská zabalená do plátna skáče do zdi za potlesku umění milujících, na louce sedících, hipíků. Filozofující Jep, kameraman i režisér. Příběh o stárnoucích snobech z vyšší společnosti, cejtících prázdnotu, o fantasmagoroidním umění, o … prostě o věcech, který nechápu a nevzbuzujou ve mně vůbec nic. Nic. KURVA NIC! Umění, ve kterým bych spíš našel známku punku, než filmařinu. Ale třeba to vo tom je. Nemůžeš rozumět filmu, když nepochopíš VELKOU NÁDHERU! (nádhero!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Federico Fellini a Michelangelo Antonioni. (Ne vole, to nejsou ti vod Fantozziho!) 2.) ,,Pička“ (ty seš dneska nějakou outlocitnej…) pro mě znamená jen páchnoucí obydlí starejch lidí. 3.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (16.11.2013)

Film jako esence výtvarného umění, snad srovnatelný jen s Kubrickovou Vesmírnou odyseou, se rozpadá do střepin ještě drobnějších, než Godardův Socialismus. A podmanivá hudba je poněkud méně podmanivá, než Lelouchův hudební doprovod kteréhokoliv jeho filmu. Až smyslně krásný vizuál nedokáže porazit absenci kompaktního příběhu, což lze Sorrentinovi odpustit snad jen tehdy, když diváka provádí coby něžný dokumentarista ulicemi Říma, kterých se kamera hebce dotýká, a dává nám dýchnout jejich vůně. Velká nádhera pro obdivovatele obrazu jako vrcholné formy umění. (21.12.2013)

Film má kopec vydarených scén, ale aj tých menej vydarených, ktoré mne ani nedávali zmysel .. a veľa zaujímavých myšlienok. A je možno strašne dlhý, ale mňa to od začiatku do konca bavilo .. úprimne. A jedno musím Paolovi uznať, a to je jeho skvelé estetické cítenie .. lebo natočil fakt veľkú nádheru. (01.06.2017)