Na divoké vlně

Absolutně netknutej příběhem Jaye Moriartyho jsem se podíval spíš na novýho Butlera v rudých číslech. Jaký zklamání bylo, že jediný, co bylo na příběhu hezký, je to, že to bylo jakože podle skutečných událostí. Když už bych si totiž tak nějak jako vybral příběh nějakýho člověka a byl by to příběh ne celoživotní, ale jednalo by se jen o nějakou etapu jeho života, buď bych jeho smutnou smrt ignoroval, nebo bych ji třeba jen zmínil v titulkách. Ten filmovej konec je prostě zazděnej, zbytečně hrající na city a přitom žádný emoce nevyvolávající. Obecně pak platí, že emoce z filmu nestříkaj tolik, jako ta slaná voda, ale zase to není ani žádný suchopárno. Po řemeslný stránce si dovolím tvrdit, že se jedná jen o průměrnej film, což absolutně hraje do karet tomu průměrnýmu filozofování. Tak. (02.03.2013)

Působivý příběh Jaye Moriartyho, který už jako malý chlapec propadl kouzlu vln a který svou pílí a houževnatostí dosáhl svého cíle zdolat Mavericks - jednu z největších mořských vln na světě. Film s dobrými hereckými výkony a plný krásných myšlenek, jehož posledních dvacet minut se mě asi nesmazatelně vryjí do paměti. "My, kteří jsme vzešli z moře se do něj také neustále vracíme abychom se někteří už nevrátili..." (24.04.2013)

Ostřílení harcovníci na režisérské židli nemusí být a nejsou zárukou dobrého filmu. Chasing Mavericks je klasickým životopisným filmem, tentokrát o surfaři, kteří si šel za svým. Je to klasické od začátku až do konce a bohužel i tak nějak staticky natočené, což je zrovna u filmu s touto tématikou zatraceně škoda. Kvůli mrzkému rozpočtu (za 20 mega už se dneska netočí ani romantické komedie, spíš je to honorář jejich hlavní hvězdy) se ale asi žádné zázraky nedaly čekat ani od takového kameramana jakým je Bill Pope. Možná by se pro tuto látku, která je příběhem tak archetypální pro daný žánr, že už to víc snad ani nejde, hodil nějaký mladý invenční tvůrce s ochotou riskovat a dát se víc mezi vlny. Chápu, že s tak omezeným rozpočtem všechny ty vlny asi museli být reálné a tedy výrazně omezovali možnosti umístění kamer, jeřábů atd., ale natočit kvalitní film o zdolání mýtických vln ze stometrové vzdálenosti taky nejde. Jonny Weston sice nehraje špatně, ale vyloženě sympaťák to není a tak trošku se ztrácí v záplavě svých "mtv cute" vrstevníků. Jediným hercem s přirozeným surfařským charismatem kterému to věříte od začátku do konce je pak tak trochu překvapivě skotský přivandrovalec Gerard Butler. Zkrátit to o půl hodiny, osekat zbytečné nerozvinuté a narychlo dořešené motivy, obsadit víc surfařsky špinanavých teenagerů a více agresivněji to natočit a nastříhat, mohla z toho být další surfařská pecka. Takhle to ale zaostává jak za (ne)surfařskými Legendami z Dogtownu, tak i za animovaným nářezem Divoké vlny. A žádní Pearl Jam? C´mon! (12.05.2013)

Trochu zklamání, Gerard mi tam vůbec nesedl, a ač miluju moře, týpky, co zbytečně hazardují se životy, bytostně nesnáším. Patří k nim celá skupina lezcū po čemkoliv a blbců, co se kdekoliv předvádí. Krátky život Jaye se dal bohužel očekávat, protože pocházel z prostředí, kde vládli sobci. Na prvním místě já, jen já, pak až ty. Je zvláštní, jak ho semlelo aby se do té role dostal. Tudíž, třetí hvězda je jen za kameru. (02.04.2019)

Honění Maverika je rozkokošný filmeček! Zvláště, pokud rádi dvě hodiny sleduje neoprenového cherubínka, cachtajícího se v příboji pod dozorem Žérarda Řiťlera. No žužu. Já už teda v životě sjel pár prken, ale asi jsem působil amatérsky, protože jsem až dodnes netušil, že aby v tom byl člověk dobrý, je třeba brutální nalejvárna Zen-buddhismu. Vždycky, když jsem dříve pozoroval všechny ty kůl surfery na nemilosrdně rozbouřené hladině Lipna, co přes mohutné panděro nemohli vytáhnout plachtu z vody, myslel jsem si, že jim prostě docházejí síly. Hovno. Bylo to tím, že spirituálně nesplynuli s deskou! Takže od nynějška, dokud nebudu za zvuků Dung čenu levitovat třicet čísel nad zemí, na žádné prkno nevlezu, jedině bude li vystuženo silikonem. Film je to nudný, kýčovitý, patetický a xblití, nicméně musím připustit, že posledních dvacet minut je excelentně natočených a vcelku strhujících. Jinak si ale raději příště skáknu na víkend do Chorvatska, kde budu do zblbnutí čumět do přílivu, žvýkat řízek a za neustálého omílání Om mantry sem tam sjedu nějakou plochou Němku, co nebude dělat moc vlny. Vrátím se jako lepší člověk, zdatnější surfař a určitě nebudu tolik otrávený. (22.02.2013)