Eva tropí hlouposti

Tenhle film je ze zacatku slusna jizda, ale bohuzel mu ke konci uz krapet dochazi dech. Je fajn, ze film neni zadna romanticka volovina jako vetsina takle starejch ceskejch filmu a i bez pritomnosti Buriana je to dost dobra komedie, tentokrat hlavne zasluhou Novyho a Gollove, ktery tady fakt jedou ve velkym. Ale bohuzel vseho moc skodi, takze ke konci neustaly padani Gollovy zacne bejt krapet otravny a filmu by prospela o 15 minut kratsi stopaz. Ale celkove jsem se dobre bavil. (03.10.2007)

„Prosímtě, nemohl bys říct Klotildě, aby taky vypila nějaký kokteil a vyskočila oknem? Ne? To je škoda. Jdeš taky loupit? A určitě už dnes nepřídeš? Zaplať pánbůh, teď konečně mohu jít spát“ (bežná konverzácia bez mihnutia oka). Keď som film videl v detstve, zapamätal som si romantickú scénku s "vlahým letným večerom", psychopatologicky sa lesknúce oči perfídnej pani továrnikovej a "haló" ozývajúce sa zo všetkým strán. Dnes ma fascinuje skôr to, ako tvorcovia uplatnili excentrickosť (pre crazy komédiu nevyhnutnú) aj tam, kde si to divák hneď nevšimne. Rozkošná storočná babička (vo filme zvaná teta Pa) vyzerá ako z roku 1839 a je tak dokonale zladená s okolitým biedermeierovským nábytkom. Oslavuje síce mladícku šesťdesiatku, ale vyzerá na môj dušu najmenej na sto. Tieto báječné detaily a Raoul Schránil prispievajú k tomu, prečo ten film tak bezmedzne milujeme. (21.05.2018)

Veseloherní filmová tvorba je nejčastěji rozvíjeným žánrem napříč všemi světovými kinematografiemi. Nejinak tomu bylo u nás, kde komedie patřily k nejnavštěvovanějšímu a privilegovanému žánru. Ovšem kvantita nezaručuje kvalitu, spíše naopak. A tak vznikaly většinou nenáročné filmy, které se snažily bavit diváky jednoduchými a osvědčenými prostředky. Zcela jiné pojetí komediálního typu zaujímal režisér Martin Frič, jehož snímky si pokaždé dokázaly udržet vysokou kultivovanost a netradiční pointaci děje. Když v druhé polovině roku 1939 hledal podklad pro svůj další film, padl mu do oka humoristický román tehdy sedmnáctileté autorky Fan Vavřincové. Vzájemné sympatie začínající spisovatelky a zkušeného rutinéra se nakonec protly do jednoho z nejlepších filmů domácí tvorby. Druhým experimentem bylo obsazení hlavní ženské role. Frič musel velmi pečlivě hledat představitelku, v níž by se spojoval dívčí půvab a inteligence jako záruka uličnické ztřeštěnosti a grácie dívčího mládí. To vše, spolu s citem pro pointování vtipu a se smyslem pro nadsázku, která komiku zvýrazňuje a nikoliv shazuje, se spojilo ve výkonu Nataši Gollové. Volba Martina Friče byla naprosto oprávněná, i když ne snadná a samozřejmá. Alespoň zdánlivě. Vždyť Gollová byla do té doby známá spíše jako představitelka sentimentálních něžných hrdinek. Její proměna v bláznivou a spontánní Evu jen potvrdila, že český film našel v Gollové velkou komediální umělkyni, jak to ostatně záhy prokázala v řadě dalších komedií. A je správné jmenovat i její herecké partnery, především nezvykle uvolněného Oldřicha Nového, vynikající Baldovou, Májovou, rozkošného Grusse, Schránila i znamenitou hudební složku reprezentovanou moderními swingovými melodiemi Kamila Běhounka a Jiřího Traxlera. Ha-halo, Eliško, já sem se vás chtěl na něco hrozně důležitého zeptat. Tady jsou totiž dvě možnosti, tedy buďto, že se vás zeptám anebo že budu mlčet. A proto sem se rozhodl, že se vás zeptám jako obyčejně, jestli byste si mě nechtěla vzít. Eliško, vemte si mě! (04.10.2008)

Jedním zhoupnutím spojí Eva Norová dva vzdálené světy – svobody a kázně, hřejivosti a chladu, pravdy a lži, pospolitosti a sobectví – a zahojí to, co se nechá. Jsou to právě jen ty hlouposti, které léčí, protože jsou plné radosti, důvěry a odhodlání žít přese všechna nepřátelství všedních dnů, a příběh napovídá, že bychom na ně neměli rezignovat. Nataša Gollová tuto moderní heroinu ztvárnila přesvědčivě a pobývat v její blízkosti může právě tak pobavit jako utěšit. Totéž lze říci i o Oldřichu Novém, jenž jako měsíc odráží „sestřin“ jas a v nejednom okamžiku přesvědčuje i o své „nepolepšitelnosti“. (20.02.2024)

Eva troupí hlouposti patří jednoznačně mezi ty nejznámější filmy pro pamětníky, přestože jeho popularita mi trochu uniká. Střeštěná Gollová se asi v týhle crazy komedii realizovala, ale mě víc zaujala angličtina podvodníků Nový - Schránil a taky poměrně vzácné účinkování Jiřiny Sedláčkový. Celkově však průměrný film, který nenabízí o moc víc než skákání z okna nebo do okna (podle toho, v kterém domě se zrovna odehrává děj). (28.10.2016)