Hra na zajíčka

No dobře, 1* za opakujíci se sekvenci s nožem , která mne v kině opravdu silně rozesmála (samozřejmě v mírném alkoholovém opojení) + pár dobrých hudebních čísel ze začátku by Harassor, jinak totální, samoúčelná, nudná rádoby-art-exploitation hovadina. (19.02.2012)

Ide o riadne drsný, zvrhlý a surrealistický torture exploitation. Takmer dokonale realistický a autentický svojim obsahom, nie spracovaním, nám tu predkladá ten najbrutálnejší a najohavnejší teror. Na moje prekvapenie je tu pomenej fyzického násilia na ktoré som pri týchto flickoch zvyknutý. Skôr sa tu v plnej pekelnej paráde predvádza psychické týranie, ponižovanie a totálna neúcta voči ľudskej bytosti. Veru, miestami mi bolo tej peknej prostitútky aj ľúto. Celé toto zlo predvádzané kamionistom na prostitútke je zabalené do ťažko uchopiteľného surrealistického strihu, čo sa mne osobne nesmierne páčilo. Tomu bezzmyselnému mučeniu to dávalo grády. Nezávidím tieto úlohy herečkám ale tieto to zahrali na jedničku. Autentickejšie a lepšie zahrané utrpenie veru len ťažko nájsť. (15.03.2015)

Hnusná, šokujúca výpoveď, ktorá ma dostala rovnako ako rakúsky Angst. Narozdiel od neho však nezakladá svoju silu na živočíšnej pudovosti, ako skôr na topení sa v chlade a perverzií. Repetetívnosť záberov, dunivé bassy, krik, zbesilý strih a pesimistický ending kryštalizujúci v jedno "Monštrum negatívnej energie". Hej to je ten správny výraz. ZLÝ film. (Poznámka: chápem aj negatívne hodnotenia, film sa nikam nevyvíja a stopáž je prepálená, zato hviezdička dole) (Poznámka2: Veľké uznanie herečke v hlavnej roli, toto by nezahral hocikto) (03.02.2014)

důležitá poznámka pro potenciální diváky: K zkouknutí nepotřebujete titulky! Nejspíš i proto žádné české nejsou! Skvělá, opravdu perfektní kamera! Velmi dobrý hudební a zvukový podkres. Žádný zbytečný kecy (spoiler: ve filmu padne celkem asi 20 vět) a žádné zbytečné násilí!! The Bunny Game ale rozhodně není hororem, a ani nemá děsit nebo nějak extrémně šokovat. Nejde tu o příběh, o děj... ale o určitou výpověď... A zdejší hodnocení, to je fakt výsměch. Já dávám 85,9837410994 %. (03.08.2012)

Performerka Rodleen Getsic spolu s režisérem a kameramanem Adamem Rehmeierem natočila podle volného konceptu film, který dle jejich vlastních slov sloužil v prvé řadě jakožto jakási Rodleeina arteterapie. Ta si totiž údajně podobnou zkušeností sama prošla a rozhodla se s hrůzným zážitkem touto filmovou formou srovnat. Scény zobrazené ve filmu jsou tedy co do fyzické trýzně autentické. Nejedná se rozhodně o horor ani thriller, torture porn či gore. Protagonistka se nechala svázat, sexuálně zneužít a popálit, aby skrze umělecké simulakrum utrpení prožila katarzi a došla očištění (viz http://www.brutalashell.com/2011/02/the-bunny-game-an-ecstatic-vision-quest-of-torture-death-and-rebirth/). _________ Divák je terorizován spazmatickými černobílými záběry podkreslené kakofonním noisovým zvukem nebo hard coreovou hudbou. Dějová linie se omezuje na zážitky hlavní hrdinky, prostitutky a feťačky Bunny, točící se v sansaře sexuálních aktů a sjíždění lajn. Po setkání s hlavním násilníkem - parafilním truckerem Hogem, se snímek až do konce točí v hektickém kruhu. Epileptické scény se nikam nevyvíjí, nijak negradují, stagnují v nekonečném sebeukájení. ___________ Film nezprostředkovává transgresivní zážitky. Jako pokus o osobní autentickou výpověď selhává, neboť si příliš ujíždí na vlastní formě, která přitom není nijak zvlášť zajímavá ani dostatečně radikální. Proklamace autenticity snímku tak jako tak není příliš nosná, neboť operovat s ní v rámci situace, v níž umění pluje volnou sítí audiovizuálních proměn a vzájemně se zrcadlících napodobenin, je problematické. Film nelze pojímat ani jakožto hraniční percepční zážitek na způsob de Sada, jehož 120 dnů Sodomy díky nekonečně popisovaným variacím všech možných perverzí posouvá čtenářský prožitek na novou úroveň otrlosti. "Sadovská" otrlost vůči zobrazovanému obsahu nevzniká, samotný obsah bez ohledu ke konotacím nijak zvlášť šokující není. Divák je naopak iritován opakující se formou, je tedy možné, že tvůrci chtěli podvratně zprostředkovat otrlost vůči videoartu na způsob undergroundového "metalového" klipu, který běží ve smyčce. Nejde tedy o pornografii obsahovou, nýbrž o svého druhu pornografii formální. Jakoby nadšení z natočeného materiálu, který byl původně spíše terapeutickým prostředkem, bylo natolik velké, že bylo nutné je fanouškovsky sdílet formou umělecké pseudo-esenciální výpovědi. I když takto film nejspíše zamýšlen nebyl... (15.02.2012)