Mazlíček

Komiku Hugo Haase jsem si postupem času oblíbil, i když se v mnoha filmech Haas celkem nenápaditě opakuje. V tomhle filmu zatím Hugo jen chytá formu, blýská se na časy, ale ty pravé pecky mají teprve přijít. První půlka Mazlíčka je ve znamení očekávání....druhá naštěstí není ve znamení zklamání, a děj chytá druhý dech. Z hlubokého průměru se nám závěr zvedá až na dost dobrou veselohru, přesto nevyrovnanost nelze pominout. Adina s Hugem ovšem fungují skvěle. Hláška filmu:" Pane doktore, ten sedminásobnej vrah si jde pro knížku!!!"....70% (29.12.2011)

Jeden z prvních kusů, ve kterém Haas hrál s Mandlovou, začátek spolupráce, která byla hodně podobná a zároveň v mnohém tolik jiná - on je nesmělý, nebo něčím hendikepovaný, ona krásná a ze začátku nedostupná, takže se do ní hned zamiluje a dělá vše pro to, aby dostupná byla. Mnohé staré filmy z předválečné éry stárnou, jiné jen málo, a to je přesně případ těch Haasových. Já, jako punner, si užívám hlavně jeho brilantní slovní komiku - a vzhledem k tomu, že některé vtipy jsou řečeny jakoby mimochodem, vyplatí se dobře poslouchat. Vše samozřejmě korunují Fričovy režijní nápady, situace, které připomínají němou grotesku a také scény, které reflektují i ostatní Haasovy snímky a tím pomrkávají i na diváka. A, CO BUDU ZPÍVAT! (18.01.2024)

Hugo Haas, Ferdinand Hart, a Stanislav Neumann = záruka v podobě tří velmi dobrých hereckých výkonů. Knihovník, sedminásobný vrah č. 69, a tichý nemluvící zloděj, na první pohled celkem nesmyslná kombinace ale v tomto filmu, což je podstatné, velmi dobře se navzájem doplňující a občas i pěkně improvizující. Václav Trégl jako soused, který stále něco chtěl, nebyl samozřejmě také špatný, jako spíš obvykle standardní. Hugo Haas jak dokázal dojmout tak i stejně rozbrečet. Sám pak by o tom mohl vyprávět ten veliký hromotluk, to že i on sám nakonec brečel. Hugo Haas byl vynikající, sám když měl zazpívat smutnou píseň tak začal raději improvizovat, s tím že prohlásil že mu není jak-si do zpěvu. Mimochodem to jste věděli..? Autorka jen jedné jediné role, jak už poznamenal uživatel Zloději kol, Ema Pechová byla ve skutečnosti skutečnou maminkou herce Ladislava Peška. Byla to spíše ochotnická a divadelní herečka, která se dožila vskutku požehnaného věku 97. let. Více jak průměrný film, ke kterému se stále rád vracím, a jehož scénář si Hugo Haas dokonce sám napsal. (17.12.2006)

***** za scénu: "Ále, co budu zpívat." (!!!). Frič tu odhaluje filmvové postupy, jimiž režiséři tvoří přechody mezi hranou částí filmu a jeho zpívanou vložkou. Mám podezření, že sem chtěl původně Frič opravdu píseň vložit a pak z toho na poslední chvíli z nějakého důvodu sešlo. Homur této scény mi totiž sedne tak do naší postmoderní doby, ale připadá mi neuvěřitelný ve 30.letech. (09.06.2004)

Velmi prostá klasická komedie o doktoru filosofie (spolehlivě roztomilý Hugo Haas), který je maminčin mazlíčkem i ve zralém věku a jen díky tomu, že se zamiluje do krásné Adiny Mandlové, dokáže do svého života protlačit i zcela nové prvky a hlavně se alespoň trochu osamostatnit. Z dnešního pohledu naprosto nepochopitelná až vytáčející starost maminky o svého jediného synáčka mně už někdy lezla krkem, ale protože mám slabost pro tyto staré černobílé snímky, dávám lepší 3 hvězdy. Ale jde spíše o podprůměr tehdejší tvorby. (03.01.2007)