No
No
No
No
No
No
Režie:
Pablo LarraínKamera:
Sergio ArmstrongHudba:
Carlos CabezasHrají:
Gael García Bernal, Alfredo Castro, Néstor Cantillana, Antonia Zegers, Jaime Vadell, Pablo Krögh, Amparo Noguera, Pedro Peirano, Sergio Hernández (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1988 a René se vrací ze stáže v USA, kde se učil, jak dobře prodat coca colu, a hned se zapojuje do dění v rodném Chile. Povede totiž kampaň demokratických stran proti stárnoucímu despotickému generálovi. Snímek nominovaný na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film je lehkým, místy až groteskním pohledem na osmdesátá léta a především na to, že pravda je sice jenom jedna, ale abychom ji dokázali prodat, nesmíme ji lidem říkat úplně celou. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (58)
Chile, junta, Pinochet, rok 1988. Na jedné straně únosy a vraždy na pokyny režimu, který vládne již 15 let, na stranu druhou relativní ekonomický rozvoj a prosperita. A do toho oficiální referendum, zda takto pokračovat či ne. Fakt divná situace. Obě strany - SÍ i NO - mají měsíc na to, aby skrze televizní spoty přesvědčili voliče. Gael García Bernal se podílí na kampani NO. Mají se zobrazovat zvěrstva režimu? Nebo ukázat zářnou budoucnost? A má to cenu, nepůjde jen o legitimizaci generálů? Bude se hrát fér? Skutečně zajímavý vhled do událostí, které asi málokdo zná a to vše v oldschool podání, která doslova vypadá, že pochází z konce osmdesátek. ()
I politický názor se dá prodat úplně stejně jako Coca-Cola, jen je třeba to zabalit do správné omáčky a přidat chytlavé melodie. Zajímavý pohled na jedno z důležitých rozhodnutí v historii Chile. 60% ()
V tom nejlepším slova smyslu "obyčejný" film. Pobaví, poučí, vybídne k zamyšlení, aniž by nějak tlačil na pilu. Jeho myšlenka je nadčasová a přímo se nabízí paralely s českou minulostí i současností. Ani vizuální stránka mi nijak nevadila. Možná spíš naopak, bylo to takové přirozenější, dokonalý obraz působí někdy až příliš chladně a odtažitě. ()
Od první minuty divák pozná, že se nejedná o americký film (nejen dle jazyka, ale i tvůrčího charakteru). Co se týče kampaní, tak více mě oslovila ta pro NE a melodie Chile, přichází štěstí je velmi chytlavá. Což je ve volební kampani uřčitě žádoucí. Film No má něco do sebe, divákovi přibližuje taktiku jednotlivých stran a vzájemnou rivalitu a stojí za shlédnutí. Dávám 60% - tři hvězdy. ()
pravda, že obraz jak ze staré VHS, ale právě to dodává ději tu pravou atmosféru. velmi dobře je vidět, jakou práci dá povzbudit lidi, aby šli k volbám, aby si uvědomili, co se kolem nich děje, aby jim dodali odvahy. Naštěstí to není jen holý, nudný film o práci na kampani, ale vše je prokládáno špetkou dobrého humoru a zároveň napětí, zda se "klaďasům" něco nestane, zda se "dožijí konce". ze začátku působí hudba dost mimoběžně (i když je super), ale teprve v půli pochopíte, proč je vybraná právě tato (díky některým vtipným scénám to do sebe dobře zapadá). ()
Festival Banská Štiavnica 4 živly: Skvela ukazka co sa deje na pozadi kampani volieb. ()
Mám rád politické filmy i Pabla L., ale tohle vypadalo už dost archaické filmařsky i tématicky. ()
Tento film jsem "musela" vidět kvůli G. G. Bernalovi. Zpočátku jsem byla překvapená kamerou, která je hodně roztěkaná, až jsem posléze dospěla k závěru, že to byl záměr o autentičnost. Dobrá tedy, o kameramanský skvost se nejedná. Ale co se týče zobrazení pohnutek a tehdejších společenských dilemat, podání bylo přinejmenším velmi přesvědčivé. Nečekejte (díkybohu) žádné růžové idealistické obrazy, jak "vyhrát" kampaň. Tohle je spíše surová realita. ()
ale áno, dalo sa, 65 %..akožedokument, ktorý z môjho pohľadu len potvrdzuje, že tie ľavičiarske kecy o DIKTÁTORSKOM generálovi nestoja za veľa..polarizovaná spoločnosť nemá(la) príliš na výber medzi sí/no..viva Pinochet.. ()
(New York Film Festival, říjen 2012) Pablo Larrain zabodoval nádherným filmem o chilském pravzoru naší nenásilné "sametové" revoluce, vítězné kampani chilské opozice proti generálu Pinochetovi, který chtěl svou moc uchvácenou převratem legitimizovat v referendu. Přes nesporné ekonomické úspěchy své vlády si nesl stigma 3500 obětí převratu. Což je sakra hodně třísek i při kácení takového lesa jako byl Allendův bláhový socialistický experiment, který Chile přivedl do hospodářského a sociálního kolapsu. Pinochet měl v ruce všechny trumfy, kromě už zase fungující ekonomiky také ovládal téměř všechna média a televizní zpravodajství bylo jeho nepřetržitou kampaní. Gael García Bernal je skvělý v hlavní roli reklamního filmaře, který vysvětluje svým opozičním soudruhům, že jejich pravdivé nářky nikoho nezaujmou a že je potřeba pracovat podle osvědčených zásad reklamního byznysu. Účast významných chilských osobností v jejich kampani tolik připomíná Několiv vět... Režisér Larrain na newyorské premiéře filmu vysvětloval, že špatná kvalita záběrů je záměrná - evokuje videozáznamy na VHSkových kamerách, kterým nám v osmdesátých letech movití kamarádi natáčeli svatby a rodinné události, vzpomínáte? Film je skvělou ilustrací toho, jak ve volební kampani zazáleží tolik na programu a idejích, ale na profesionálním provedení. Však volby jako souboj reklamních agentur moc dobře známe i u nás. ()
Originální, zajímavé, přesvědčivé. ()
Související novinky
Zjizvená tvář potřetí
Když napsal sedmadvacetiletý Armitage Trail v roce 1929 román Zjizvená tvář, těžko ho napadlo, jak daleko to jeho dítko dotáhne. Tři roky po vydání přišla první adaptace – Zjizvená tvář od Howarda… (více)
Oscars 2013 - výsledky
Letošní udělování cen Akademie máme za sebou. Diváci i přímí účastníci slavnostního večera zřejmě přežili ostrý humor letošního moderátora Setha MacFarlanea. Kromě tradičního vzpomínání na ty, kteří… (více)
Oscarovým nominacím vládne Lincoln a Pi
Nikoho asi nepřekvapí, že se žádné překvapení nekoná. Letošní nominace na Oscary jsou opět nudně konzervativní a předvídatelné. Emoce opět budí spíš nenominování některých filmů – fanoušci Temný… (více)