No

Absence vztahu mezi reklamou a produktem. Nezáleží na tom, co reklama tvrdí: výrobek nebo politik ty vlastnosti vůbec nemusí mít. V Českém snu produkt vůbec neexistoval, přesto kampaň proběhla úspěšně. Říká Vít Klusák o filmu No v Lidovkách. Nejen o tom je NO. Také o nerovném vztahu diktatury a opozice. A o jednoduchou, ale jasnou linkou načrtnutém vztahu hlavní postavy s bývalou ženou a se svým ambivalentním šéfem. Skvělé jsou dobové klipy z kampaně. Přímočarý scénář jen radost pohledět. V Chille vznikl film, jakých u nás už mělo vzniknout X. Jako Pouta. No prostě nutná návštěva kina nebo povinný domácí filmový klub. Zvlášť pro lidi, kterým by mohla selhávat paměť nebo rozum... (29.05.2013)

Hrdinská epizóda mediálnych dejín, o ktorej som nič nevedel, ale vďaka tomuto filmu som dostal hotovú podrobnú učebnicu aj s autentickým vizuálnym ponorom do 80. rokov, ktorý pôsobí, akoby ste to sledovali v priamom prenose a boli priamym účastníkom referenda ZA alebo PROTI Pinochetovi. Propagandistická vojna reklamnými prostriedkami. Bravo! (29.08.2017)

Vetchý generál je poražen, kola v prášku je již připravena na import a náš hrdina je hrdinou. Ale já toho starého chudáka chápu. Vyvolat rudý puč a udržet sovětskou standardu vztyčenou po mnoha let je kumšt, avšak reklamní služba udělala svou a lid má tu svou kolu od amerikánců. 73% (14.10.2015)

15 minut slávy pro ANO, 15 minut slávy pro NE. Vážení tribunové propagace, na chilském dvorci reklamních kampaní odborníci, pošlete před kamery NE v kreativní kompozici. ANO druhé strany s radostí pak na šibenici vyprovoďte. Vážení přátelé, voliči, řekněte ano našemu NE. (10.01.2016)

Chilean Mad Men! (11.05.2013)

Politicky ladený snímok o referende, ktoré malo rozhodnúť o osude čílskeho generála Augusta Pinocheta. Veľmi sa mi páčila tá "vintage"/documentary-like kamera, ktorá len pridávala na dôveryhodnosti. Neviem ako to ten chlap robí, ale Gael Garcia Bernal je snáď v každom filme dokonalý! Pre ľudí zaujímajúcich sa politikou určite odporúčam, ale páčiť sa to môže komukoľvek. ;) (26.06.2013)

Bodově: * - nenucený příběh * - úkazka síly reklamy * - boj za svobodu, * - vtipný podtext. (17.07.2013)

Poctivé dobové drama. Tvůrci feeling zdůraznili TV vizuálem 80. let, který člověk doslova přenese v čase a zároveň dostatečně dbali o příběh,. Ten je prostý a přitom velmi silný. Vlastně nejde ani tak o politiku, jako o přijímání nových věcí, boj s vlastním egem a přiznáním si, čeho chceme dosáhnout. Gaelův boj se salóními revolucionáři, kteří si chtějí hlavně cintat pentli je tiše strhující a pozadí s Pinochtem, tajnými, rodinou situací, tomu dává velmi plastický dojem. Prostě tomuhle chlápkovi rozumíte, fandíte, bojíte se o něj, taky vás serou socani v sáčku, co nechápou a manželku nechápete - přesto chápete, že ji stále miluje. Doufám, že se podobného snímku o vyrovnávání s minulostí a ukázkou o co našim některým disidentům šlo nejvíce dočkáme někdy i u nás... 90% (17.03.2013)

Naprosto odporný a hnusný obraz, který nejen, že nedodával jakousi autentičnost, ale naopak mi způsobil 2 hodiny utrpení, které se násobily tím, že jsem za toto utrpení zaplatil. U příběhu samotného ani nebylo nějak moc znát jestli za výsledek voleb mohla převratná kampaň, nebo by to prostě dopadlo stejně s původní kampaní... Rozhovory jako by vypadli z filmu Drive, tzn. naprosto o ničem a ještě šíleně natahované. No pořád přemýšlí za co vůbec dát tu 1*, ale přece jenom u jsem viděl větší hovadiny a film jako celek dával i smysl, takže asi za to :) PS: pro Dominol, stejně jako v Drivu, ma i tady hlavní "hrdina" naprosto příšernou bundu, sakra dejte jim už někdo normální softshieldku! (17.07.2013)

Hodně zajímavé téme. Bernal na pohodu, skejt potěšil, je vidět, že pohodoví lidi mají dobré nápady. Určitě se jedná o pěknou marketingovou studii, které v podstatě v nezměněné podobě funguje doteď. Sametová revoluce na chilský způsob. (11.10.2014)

Příběh tvoří kampaň a kampaň tvoří příběh. Nic víc, ani nic míň. Lehké zklamání z absence dramatu a hlavně určitého pohledu na situaci. Dramata nejsou dokumenty, co jsem tak slyšel. Abych se přiznal, nevím, jak moc si NO vzalo z reality krom námětu, ovšem i tak snímek působí víc jako dokument než jako drama. (09.12.2013)

Nejprve jsem se zděsil, jak mohou v kině pouštět kinorip. A ono se jedná pouze o originální zpracování. Film jistě kvalitní, ale asi už ne pro širokou veřejnost (kam se řadím i já); přiznejme si, kdo z nás středoevropanů toho dokáže o Chile říct více, než dvě věty? (03.04.2013)

Film je natočený veľmi autenticky, povedal by som až dokumentárne. Zaoberá sa pre mňa už vyčerpanou tematikou totality. Príbehovo je príliš ťažkopádny a mal som problémy ho dopozerať. Napriek tomu si myslím, že stojí za to vidieť stvárnenie postavy Reného Saavedra v podaní Gaela García Bernala. (05.01.2014)

Víc takových filmů. (09.01.2016)

Tvůrcům se pozoruhodně podařilo navodit ducha, barvy a detaily doby. Tak, že to skoro bylo jako dobový dokument, tak, že mi to připomnělo éru dokonávajícího komunismu u nás. (11.01.2016)

Na začátku jsem tomuto filmu moc nevěřila, ale postupně, jak se dostával hlouběji, úplně jsem ho sežrala. Jednoduše ale vkusně natočený film na velmi citlivé téma. Zajímavá je také celá historie televizní, filmové a reklamní produkce v Chile, která se sem tam ve filmu ukáže. Už jenom ty přehnaně barevné videoklipy, tradiční tance a melodramatická složka, které byly alespoň na začátku v Chle přítomny prakticky v každém filmu, seriálu, videu.. (24.03.2013)

Ježíš kdysi říkal, "Tvá řeč ať je ano/ano, ne/ne". Jasné a zřetelné vyjádření svého názoru, bez jakýchkoliv kliček. A před podobnou volbou stáli i občané Chile v roce 1988, na sklonku vlády A. Pinocheta (což tehdy ale nikdo pochopitelně nevěděl). Filmař René Saavedra se po několika letech v zahraničí vrací do své země a snaží se zdejší reklamní průmysl přizpůsobit tomu, který podle něj funguje nejlépe na světě (tedy tomu z USA). Brzy se však zapojuje do politické kampaně (na straně opozice), kterou tvoří 15 minut na státní chilské televizi, kde je onen čas vymezen na obhajoju a artikulaci zájmů při všelidovém referendu, v němž je možno zvolit dvě možnosti, a to "si" a "no", jež je spjato s další vládou chilského generála A. Pinocheta. Film je nádhernou ukázkou politického marketingu, kdy k úspěchu sice vede cesta skrze jasné představení svých zájmů a politických cílů, nicméně to vše musí být úhledně zabaleno do pozlátek plných radosti, štěstí a příznivých zítřků. V podstatě tak lze tento způsob marketingu aplikovat na jakýkoliv politický souboj, který je zároveň veden i v mediální rovině (což už je dnes prakticky každý), i český divák si v této souvislosti jistě vybaví nedávnou prezidentskou volbu. Autenticita filmu je ještě navíc umocněna použitím obraku 4:3 a zvláštních filtrů (U-Matic), které jakoby vyvolávají dojem, že daný materiál skutečně pochází z konce osmdesátých let, což ještě zvyšuje použití původních záběrů (a předěl lze poznat jen málokdy) a i angažováním autentických postav. Vzato kolem a kolem, je No režiséra Larraína pozoruhodný zážitek, který má sice pomalý rozjezd, ale silný pocit dobového dramatu to snadno vyvažuje. (13.06.2013)

Snímek odhalující pozadí příprav na vyhlášené referendum o budoucnosti země a snaze přesvědčit lid je vytvořen formou časosběrného dokumentu a jeho trefená autentičnost až zaráží. Reálnost všeho dění je velice příznačné a opravdu to celé vypadá, jako skutečné dění se skutečnými protagonisty. Zásluhu na tom nemá jen režisér, kterému se tohle podařilo vše ukočírovat či civilní herecké výkony všech herců, ale hlavně dobře zvládnutá kamera, dávající tomu onu zázračnou živost a vizuální uvěřitelnost. Zkrátka se jedná o naprosto dobře odvedenou filmařskou práci. (10.02.2016)

Poctivě přiznám, že mé chatrné povědomí o chilské historii končí u shazování komančů z vrtulníku, nicméně film s úderným názvem No pobízí diváka říct si něco jako: "No, to by snad stálo za zvážení si to trochu víc naštudovat, toš." S pochmurnou minulostí se vyrovnává mnohem lépe než jiné shluky kamerových záběrů a ono natočit film o tak významné předvolební situaci je samo o sobě velmi delikátní nápad a vskutku vděčné téma, je krásné vidět odkryté pozadí politické kampaně se všemi těmi prasárničkami a nutnými ústupky, které mi - jako člověku, který se sem tam k nějakým volbám nachomýtne - přišly mnohdy více než povědomé. Je spravedlivé říct, že s entusiasmem, s jakým se mnozí páni politikové vrhají do co nejlepší prezentace sebe sama, by takový film krásně profiloval i v mnohých jiných krajinách, jmenovitě třeba v té naší (ne každý je jako Ukrajina, která něco podobného natočí ještě dřív, než volby vůbec začnou) krásné zemičce, ostatně fiktivní postava Reného Saavedry v podání roztomilého Gaela García Bernala je v podstatě kapku levicovější Mára Prcal, kterého ovšem naštěstí žádný Patricio Aylwin nelíbá. Ono ostatně jde i k názvu vítězné strany přidat jedno áčko a máme zde jistou naši stranu, nutno však říct, že ze slova Ano si jde v Chile dělat akorát tak doslova prdel a ona ostatně jeho místní alternativa Sí k němu mnohem víc sedí nejen významově - pomiňme jemné rozdíly mezi diktaturou a oligarchií a snad i tím, že jeden se komunistů velmi vybraně zbavoval a druhý s nimi v mládí spolupracoval. Poselství je nicméně jasné, nejen ta naša drahá patria by si nějaké to zfilmované předvolební drama, kde jde o všechno a kde se odkrývají prasárny i emoce zasloužila, snad jen s nepatrným rozdílem, že namísto dramatu by z toho mohla být vskutku vypečená černá komedie. Tak rychle svobodní tvůrci, než nebude koho volit (nutný apel na strach na konec chaotického komentáře, není zač). Pokud náhodou vedete volební kampaně, pak by měl být tento chilský poklad vaší učebnicí (zvlášť tehdejší videa z kampaní užitá ve snímku a dostupná na YT jsou klenotem, na který se současná PR tvorba jen těžko hrabe - z Chile, la alegría ya viene prostě nelze nechytat vibes); pokud teprve pojmenováváte název nové strany, pak se tomu vyhněte nejen proto, že jedna z alternativ už je zabraná. (29.03.2022)

Vzácnou příležitost spatřit v Žabovřeském kině Lucerna film z Chile využilo v prémiérovém uvedení pět diváků. Mediální masáž Lidových novin nepadla na úrodnou půdu. (28.05.2013)