Jodorowsky's Dune

Fantasticky dokument o snu jednoho ambiciozniho umelce bojujicimu s filmovym prumyslem o realizaci sveho filmoveho snu. Tohle mohlo byt nadcasove sci-fi veledilo, epicka knizni predloha, Giger art, Pink Floyd hudba, reziser, ktery do toho vkladal komplet vsechno, vcetne sveho syna. Bohuzel to nevyslo, ostatne stejne jako nasledny Lynchuv boj s producenty, ktery skoncil nepopularnim strihacim fiaskem a Duna tak zustava masterpiecem pouze v literarni sfere. 9/10 (24.08.2014)

Dune od Jodorovského by som si po zhliadnutí tohoto dokument z radosti pozrel. Sám tvorca načrtol scény a podrobne rozobral obsadenie hercov, kosými, príbehy a dianie okolo toho všetkého. Bolo to výborné ale v mojej mysli sa miešajú dve pocity. A to pozitívny a negatívny. Vizionársky pohľad na sciene-fiction okorenený filozofiou a metafyzikou by bol úžasný ale nemyslím si že by to v tom roku (1976) vyzeralo tak ako by to on sám chcel. Myslím si že to bolo od Jodorowského troška naivné že si myslel že mu MGM alebo iný Hollywoodsky filmový vydavateľ poskytne obrovské milióny na surrealistický film. Herecké obsadenie ma vyviedlo z miery. David Carradine, Orsol Welles, Salvádor Dalí či Mick Jagger to je najabsurdnejšia ale zároveň aj najprekvapujúcejšia zostava akú som kedy videl. Ilustrátor H.G Giger a Dan O´Brain takisto ukázali to najlepšie. Neskôr spolupracovali na dnes už legendárnom Votrelcovi. Najúžasnejší bol koniec keď si nahnevaný Jodorowaký vytiahol s kapsy balík peňazí a začal doslova kričať že toto, bez emócií bez mysle, rozhoduje o všetkom, iba štus papierov.. A má pravdu. (12.07.2014)

Raping Frank Herbert with love. Vzácně vyrovnaný dokument, který můžete dle osobní náklonnosti k neortodoxním chilským surrealistům sledovat jako: a) zábavný doklad toho, že Jodorowsky je šílenec a megaloman (nikdo jiný by do jednoho filmu neangažoval takové egocentriky jako Welles, Dalí a Jagger v domnění, že se projekt nerozsype před první klapkou); b) smutný doklad toho, že skuteční vizionáři budou v lepším případě doceněni až s mnohaletým zpožděním. Obě roviny se nevylučují, jedna není upřednostňována na úkor druhé a paralelně se díky tomu dozvídáme nejen to, jak mohl vypadat Jodorowského čtvrtý celovečerní film, ale také, kdo vlastně Alejandro Jodorowsky je. Zábavnou složku programu obstarává především on sám, dopouštěje se na angličtině téhož, čeho se chtěl dopustit na Duně (kterou, zřejmě jako vícero zúčastněných, prý ani nečetl). Pavich ponechává Jodorowského výroky v plném znění, jeho sebeexcesivnější myšlenkové výrony necenzuruje, nesnaží se ho prezentovat jako prozřetelného génia, který vždy přesně ví, co dělá a říká. Absurdní rozměr příhod, připomínajících fóry, kterými se navzájem udržovali ve střehu surrealisté (vícekrát jsem si vzpomněl na Buñuelovu autobiografii Do posledního dechu), nenápadně podporuje doprovodný obrazový materiál. Anabáze s přemlouváním Dalího, jež údajně probíhalo postupně v Los Angeles, Paříži a Barceloně, je pro naše docenění Jodorowského abnormálního odhodlání ilustrována záběry ze zmiňovaných měst – a minimálně v případě LA si přitom tvůrci dali tu práci, že navštívili stejný podnik, v jakém měl proběhnout rozhovor obou surrealistických šprýmařů. Rekonstrukce toho, jak Jodorowského Duna mohla vypadat, se oproti tomu nese v naprosto seriózním duchu, čemuž výrazně napomáhá podmanivý hudební podkres, oživující Moebiusovy storyboardy. Opravdu působivé. V závěru, kdy je doloženo, jak odvržený projekt přeci jen různými bočními cestami pronikl do Hollywoodu, dokonce dojemné. Povinnost pro všechny milovníky filmů, kteří chtějí zakusit intenzivní pocit, že z první ruky poznávají dílo, které nikdy nevzniklo… a (právě) díky tomu se z něj mohla stát legenda. 90% (25.06.2014)

Jodorowsky rozhodne nepatrí medzi mojich obľúbených režisérov, videl som od neho len jeden film (zo šiestich celovečerných, hraných ktoré za 40. rokov natočil), ten najznámejší The Holy Mountain z roku 1973, ktorý však považujem za slušne povedané „umeleckú sračku“. Odhliadnuc od toho ma tento dokument veľmi príjemne prekvapil svojou vyrovnanosťou. Jodorowskeho zaslepene neprezentuje ako nepochopeného génia, ale ani nad tým kriticky neláme hůl ako nad starým bláznom. Áno, je to umelec srdcom aj dušou = čiže v podstate v tomto svete taký svojský šialenec. Ale šialenec prekvapivo veľmi sympatický, schopný rozumných myšlienok, ktorý vie presne čo robí a do najmenšieho detailu vie rozumne popísať svoju víziu (pre ktorú nemá problém obetovať ani vlastného syna :). Dokument sa nikomu a ničomu nepodriaďuje a v podstate až do záveru príjemne neutrálne vykresľuje cestu jedného skutočne ambiciózneho, avšak nikdy nezrealizovaného projektu. Chápe obidve strany – či už Jodorowskeho nadšenie alebo odmietanie štúdii (je si potrebné položiť otázku, či by do niečoho podobného akokoľvek vizionárskeho niekto vložil vlastné peniaze, keďže návratnosť v podobe nadšeného priatia verejnosťou by bola viac ako otázna). Obidva pohľady sa primárne nevylučujú, ani jeden nie je kritizovaný. V svojej podstate však tak smutná vizitka toho, že skutoční vizionári, ktorí sa nepodriaďujú aktuálnym trendom ostanú večne nedocenení, resp. aspoň počas ich života. Pôsobivý, netradičný, nestranný dokument pre každého filmového/sci-fi fanúšika, ktorý sa o filmy zaujíma aj trocha hlbšie. V závere už trocha silene všetkými možnými, nasilu vynútenými cestami prezentuje ako Jodorowskeho odkaz prenikol do rôznych ďalších filmov (Matrix, Alien, Blade Runner, Gordon atď.), nie v každom prípade sa však musí jednať o inšpiráciu jeho Dunov (teda aspoň ja s tým v niektorých prípadoch nesúhlasím, vynútený „odkaz“ sa dá nájsť všade). Akurát neviem čo je lepšie. Ak by tento projekt skutočne vznikol (a ja by som si ako v prípade Holy Mountain s Jodorowskeho réžiou zase raz nepotykal, prípadne by z toho vzniklo sci-fi béčko s nepochopeným spirituálnym odkazom v závere) alebo pokiaľ si ho na základe Jodorowskeho rozprávania a úžasných Moebiusových storyboardov poskladá každý v hlave sám podľa vlastnej fantázie. Mám pocit, že tá druhá forma je vlastne lepšia. CELKOVO: 4* (8/10) PS: a idem dohnať resty v podobe Fincherovej Duny, ktorú Jodorowsky síce zniesol pod čiernu zem, ale zato veľmi inteligentne a neurážlivo (04.07.2014)

A možno je to takto lepšie... že sa to nenatočilo, že Jodorowsky následne napísal komiksy, aké napísal (že najlepšie hard sci-fi na svete!), že Ridley Scott zdedil Jodorowského tím a natočil najlepší sci-fi horor na svete... Ambície naplnené v predstavách je jedna vec, ich realizácia druhá. A realita sa neserie. Celý čas ma popri sledovaní tohto dokumentu prenasledoval neodbytný pocit "to by nevyšlo, to vyzeralo príliš dobre, to by nevyšlo, ani keby im to odklepli, to sa podariť nemohlo, ten pretlak tvorivosti, tá miera zápalu (a možno až arogancie) v takom neistom podniku ako je film - to nie, to by bol pád"... a nemali by sme ani Dunu, ani spomínané žánrové skvosty. (Ale ten scenár so storyboardmi, prípadne spracovaný do komiksu, ten by som rád!) (29.01.2018)