Jeptiška

I přes poutavý projev Pauline Etienne je Jeptiška suchopárným a zdlouhavým filmem, z něhož jsem si toho příliš neodnesl. O nějakém vykreslení dobové atmosféry nemůže být ani řeč a to samé se dá říci o psychologii postav. Jediné, co upoutá pozornost, je režisérova utkvělá představa, že co abatyše, to nějakým způsobem zvrácená mrcha. 30% (23.09.2014)

Film Jeptiška je vyprávěn poměrně intimním způsobem. Žádné šokující ani vyhrocené scény, většina tvrdších momentů je spíše naznačena, ale takovým způsobem, aby měl divák o tom co zažívá hlavní hrdinka jasno. Film má v sobě zajímavou obrazovou uhrančivost, která umí upoutat pozornost stejně jako skvělé herecké výkony všech zůčastněných holek. Nejvíc mě odrovnala má oblíbená Louise. Tohle je její první dramatická role ve který jsem jí viděl a hned jsem z jejího výkonu naprosto unešenej. (05.10.2014)

Tak nějak chápu, proč je tento film v modrých číslech a proč je tu brán spíše do průměru. Jeptiška je totiž dost tichý film a skladatel Max Richter je evidentně výborný skladatel ticha, i když uznávám, hudbu k filmům skládá jinak naprosto skvělou. Nicméně tady to všechno museli vybojovat herci a především kamera, která si podle mě vysloveně zařádila. Užil jsem si skvělé záběry na francouzské kláštery a krajinu umocněné tichem, které filmu nebylo cizí. To všechno ve spojení se zpupnou jeptiškou, která na dnešní poměr pořád byla zpupná hodně málo. Nicméně co naplat, tehdejší doba z ní byla řádně v šoku a já nemůžu jinak, než dát čtyři hvězdičky, protože tahle katarze tehdejšího křesťanství mě prostě zaujala. (01.08.2014)

Velmi pomalý film, chatrný příběh o náboženském fanatismu. Šikana ve jménu Boha. Přesto jsem vydržel až do konce a svým způsobem se mě to nakonec líbilo víc než kdejaký trapný akční film. Jen by to chtělo lepší zpracovaní. Jako zarytý ateista stále opakuji: Veškeré náboženství je zlo. Samej pomatenec a dokonale vymytej mozek. Laska a víra se nedá koupit a vynutit. (23.08.2014)

Rodina, zruinovaná vyplacením věna dvěma starším dcerám, musí tu nejmladší šoupnout do kláštera, nedá se svítit. Ona nebožačka se po marných pokusech o vzpouru ocitá ve spárech dvou pošahaných matek představených. Nejprve je to bigotní sadistka, kterou po měsících šikanování vystřídá pološílená lesbičanka. Vše nakonec vyřeší deus ex machina v podobě bohatého markýze, dívčina pravého (a tajného) otce. Ještě že už končí baroko a pomalu nastupuje věk osvícenství, jinak by příběh nejspíš dopadl tragičtěji. Poněkud mdlá a nepříliš záživná televizní inscenace, tak trochu červená knihovna kombinovaná s antireklamou na katolickou církev, bez výraznějšího emočního náboje, ozvláštněná snad jen Isabellou H. v roli vilné abatyše, tedy v typu role, které jí sednou nejlépe. (20.03.2021)