Jackpot

Táto málo známa nórska "ritchieovka", ktorú Jo Nesbø - obrazne povedané - vytiahol zo šuflíka, ma svojim spôsobom zaujala. Netreba v tom síce hľadať žiaden hlboký zmysel, ideu či napríklad, dajme tomu, nejaké tie prevratné filmárske metódy, no aj tak ma to relatívne slušne pobavilo. Jasné, s tými pôvodnými britskými ritchieovkami (nemyslím všetky, ale tie konkrétne od Ritchieho, ktoré spomínaný subžáner sformovali :-)) sa to rovnať nemôže, keďže príbeh nie je až tak prekombinovaný a prepletený rôznymi inými vychytávkami či detailmi, no a sem-tam mi dokonca pripadalo, že zbytočne až moc tlačia na pílu a skĺzajú do akejsi nepríjemnej parodujúcej a trápnej polohy, avšak na druhej strane, tieto svoje nedostatky príjemne vyvažuje typickým severským čiernym humorom, ktorý miestami fakt stál za to. Škoda len už spomínaných faktorov, za ktoré som musel nejaký ten bodík ubrať - to by bol ten jeden, no a druhý som strhol za slabučký záver, ktorý sa mi zdal príšerne odfláknutý a tým pádom aj do značnej miery skazil celkový dojem, aký vo mne tento film zanechal. Napriek tomu som sa však pri pozeraní nenudil ani chvíľku - stopáž našťastie prepísknutá nebola (tá bežná severská hodinka a pol mi začína vyhovovať stále viac a viac), a tak Arme Riddere môžem s kľudným svedomím zaradiť medzi akési solídne "jednohubky", ktorými viacmenej nie je čo pokaziť. 3/5 (16.01.2015)

Taka ciernohumorna Ceonovka z Norska o stryroch debiloch, ktori vyhraju kopec penazi a v momente sa maju delit, tak sa ich pocet zacne postupne riedit az nakoniec zostane len jeden. Nic svetoborne to nie je, ale ma o kratku stopaz, obcasnu slusnu akciu, nejaky ten ciernohumorny vtip je celkom vydareny a samozrejme nemôze chybat ani prekvapiva pointa. Proste prijemna krvava jednohubka. 5/10. (26.02.2016)

Stylove podobny film jako toci G. Ritchie (Sbal prachy a vypadni, nebo RocknRolla) a krvavosti to ma zase blizko k Tarrantinovi (Fargo ...). Podobnych filmu jsem od dob, kdy Ritchie natocil Sbal prachy … videl mnoho, ale vetsinou se ani zdaleka nepriblizily Ritchiemu. Arme Riddere se na stejnou uroven sice nedostava, nektere cernohumorne sceny zas tak zabavne nejsou, originalni na tom neni nic, ale je dobre a urcite lepsi, nez vetsina poddobnych kousku. (20.05.2014)

Pulp Fiction po Norsku. Tak nějak když se podíváte kolem a kolem, víte, co asi můžete čekat. Dostanete se totiž od scénáře k nejznámějšímu autoru kriminálek současnosti. A pokud znáte i jeho tvorbu, zjistíte, co čekat. A tak nějak to dostanete. Kriminální příběh v celku s originální zápletkou, která se klasicky zvrtne a vy jenom sledujete sdělení příběhu, který občas dostane i nečekaně vtipný a humorný konec do scény. To vše i v rámci nějakého toho zvratu. A vy jenom čumíte. Neznámí a nenápadný film, kde ale scénář hrál obrovskou roli a díky tomu se stal pro mě neuvěřitelným překvapením. Osobité, originální a s námětem přímo mně na míru. Škoda nevidět a škoda nedát šanci. (01.10.2019)

V dnešní době už to nebude znít tak cool, jako kdysi ale norské "Arme Riddere" je typická Tarantinovka, bez Tarantina. Alespoň na mě film po celou dobu tak působil. Ať už stylem vyprávění, úvodními titulky, násilím i některými dialogy. Každopádně Tarantino je pouze jeden a tento snímek se po celou dobu drží při zemi a ani jednou nepřijde s ničím výraznějším nebo odvážnějším. Přesto pobaví. (14.04.2013)