Andělský podíl

Není všechno surový diamant, co se netřpytí. Pár dobrých vtípků, originální, byť ne povedený amalgám žánrů (sociální drama / komedie / heist), dokumentární styl a anglický ekvivalent toho, čím se hovoří ve „Slovácko sa nesúdí“. Že se některé žánry roubovat nemají (a možná ani dost dobře nedají) kdysi hezky ilustrovala hříčka Woodyho Allena „Melinda & Melinda“. Chyba není v režii ani hereckých výkonech a možná ani námětu, chyba * alespoň pro mě a pro slečnu, která seděla vedle, opilecky zakláněla hlavu a přehazovala nohu přes nohu tak často, že připomínala nůžky * je v mimořádně naivním, tuctovém scénáři a postavách tak nevěrohodných a idealizovaných, že výsledek hraničí s pohádkou. Chvályhodný záměr představit tu světlejší stránku recidivistů, o níž není pochyb, že ji mají, se místy zvrhává až k blbosti – třeba když hlavní hrdina, neštěstím stíhaný příležitostný násilník a dosud-budižkničemu propadá studijní vášni a diváci jsou nuceni cca dvě minuty sledovat, jak si vypisuje z literatury a záložkuje si stránky s rutinou vysokoškolského mazáka těsně před diplomkou, nebo když starý social worker žije těžce profesionálně se svými svěřenci i o víkendech. To devalvuje hlavně dramatickou část. Naneštěstí scénář kromě prvků naivních sytí i neodpustitelné množství klišé. Jeden se diví, že filmaře ještě neomrzelo oblažovat diváky takovými novotami jako „z geniálním nápadem přijde vždy nejpitomější člen bandy“, „miminko jako podnět pro změnu životního stylu“, „buranský Američan v kšiltovce nepozná cihlu od ementálu“. Výsledkem je v podstatě hollywoodská pitomina (což není samo o sobě špatná věc) maskující se nezávisláckou formou, zakládající na podezření nekalého záměru chtít dát festivalovému divákovi to, co má tak rád, aby se před sebou zároveň nemusel stydět. Poměrně vysoké hodnocení filmu napovídá, že to vlastně vyšlo. (20.10.2012)

Ač považuju whisky za něco odpornýho, při sledování jsem měl nutkání si jednu dát. Prostředí (veřejně prospěšné práce) a jazyk jako vystřižené z Misfits, už ně tolik zábavné, říběh spíš průměrný. Z mého pohledu je to sociologická úvaha nad tím, jestli mladý člověk, který se dostane mimo ýákona chová se jak debil, má právo na „normální“ život a jestli je takový, jak se občas chová. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 ' hudba 5 ' humor 2 ' akce 2 ' napětí 1 ' pustil bych si znovu 5 (04.11.2012)

Anjelský podiel je dosť neujasnený film. Začína ako závažná sociálna dráma, kde sledujeme mladíka, ktorý pri snahe o návštevu svojho novonarodeného syna dostane poriadnu nakladačku od svojho svokra. Nemá prácu, vyšiel z basy a zopár týpkov ho má na muške. Postupom času sa k nemu vďaka scenáru pridá zopár podobne ladených indivíduí, s ktorými si svojou prostorekosťou padne do nôty, takže môžeme veselo prebehnúť ku komédii. Potom naši hrdinovia dostanú skvelý nápad, ako rýchlo počas finančnej krízy v zavšivenej Británii zbohatnúť a tak dostáva priestor klasický lúpežnícky film a z bývalých kriminálnikov sa stávajú Robbieho parťáci, respektíve Robbieho štvorka. Mal som pocit, že film je dosť prestrihaný, že istá dôležitá zaangažovaná postava sa objavuje v deji nie podľa vlastného logického myslenia, ale podľa potreby plynulosti deja. Lenže ono to celé veľmi príjemne plynie a vďaka Loachovej režijnej zručnosti funguje, takže ak budete film brať ako zámerne nereálnu oddychovku z ostrovov, odpustíte mu aj tých zopár nedostatkov. (19.03.2013)

Typická britská komedie s recividujícím kriminálníkem v hlavní roli. Vše je přítmno - výrazný akcent, důraz na národní znaky, vyšinuté postavy, ozvláštnění (v tomto prípadě whisky), rodinný aspekt, drama atd. Problém je v tom, že nic nefunguje. Ze všech postav je vtipná jen jedna a je na ní dáván příliš velký důraz. Epizodky (setkání s napadeným chlapcem, rozbrojky s gaunery) nerezonují, nikam nevedou a ani nefungují samy o sobě. A hlavně charisma, na kterém podobné snímky stojí, postavám chybí. Vtipný začátek i konec vystupují z filmu jako jediná povedená místa. (02.07.2012)

Mám hold slabost pro britské komedie a excentrický humor navazující na eallingovské tradice. Čtveřice hrdinů mě bavila i dojímala, plán na získání "andělského podílu" z nejcennější whisky všech dob se vtipností vyrovná legendárním Zlatým věžím. Vůbec jsem od filmu nečekal sociální výpověď, ani syrové vykreslení systému veřejných prací a přijal jsem režisérův smiřlivý a laskavý pohled na malou komunitu outsiderů. Pro mě byl film ve festivalové vřavě tím samým jako loni tragikomický Le Havre - velmi příjemná oddychovka, při níž jsem se od srdce zasmál a z níž ve mě zbyl velmi pozitivní pocit, jež mi dodal síly do festivalové cílové rovinky. Vím, že Loachova cesta od krutých sociálních dramat ke smiřlivým komediím, jež postrádají i satirický prvek, není zrovna kritickou obcí velebena. Ale není nad to si jednou za čas dát skutečně vtipnou komedii, která alespoň na tu hodinku a půl umožní zapomenout na problémy každodenního života. V tom případě mi je jakýkoli přesah či dlouhodobější otisk u šípku. (06.07.2012)