P.K.

Na tohle jsem se mega těšil, protože patří Aamir Khan mezi mé nejoblíbenější herce vůbec a ve všech těch možných žebříčcích Bollywoodských fláků to bývá často nejvýše. A už to bylo asi moc, mimozemšťani, náboženství, tanec, romantika. Fest mi to nesedlo, škoda. Jak se Bratr Bajrangi snažil o náboženskou smířlivost, tohle do víry šilo až nepříjemně moc a to jsem kovaný ateista. 5/10 (02.06.2020)

Má to určitý a dosti významný odkaz,ale to, jakým způsobem je to podáno - je mi fakt na hony vzdálené. Zezačátku mě to i celkem bavilo, bylo čemu se smát,ale po polovině jsem byla uondaná a měla pocit, že na to čumím už pět hodin. Ne všechno je pro všechny. Amir Khan je borec, vypadá tedy hodně mladě....aspoň něco. (28.03.2017)

Keď sa z hmly vynoril Aamir Khan, tak som prevrátila očami. Keď zanôtili prvú pesničku, prevrátila som očami druhý raz. Tretí raz, keď som sa pozrela na stopáž filmu. Do polovičky sa to dalo v pohode pozerať, ale od polovičky to bolo fantastické. A na konci ma to chytilo tak, že dávam 5 hviezd. Dostali ma ... no a čo. (29.01.2015)

„Pákistán... jaký Pákistán?“ – „Mami... je jenom jeden Pákistán.“ Střelené, zábavné, absurdní, naivní, odzbrojující…prostě indické. Odpovídá tomu i žánrová nabídka, film se pohybuje od komedie přes drama až po romantiku, zápletka má sci-fi základ a zároveň v něm lze vysledovat dominantnější postavení hudby, díky čemuž snímek místy přechází až do muzikálu (několik čísel společně s taneční choreografií-kupříkladu chlápci v turbanech). Už úvodní „zpívaná“ romantika mě pobavila a film byl úsměvný po většinu svého času, někdy více, jindy méně (jednodušší, křečovitý humor). Přesto těch vtipných (jakkoliv předvídatelných) scén více méně převažuje, ať už jde o prohledávání v porodnici, oznámení úmrtí čerstvé nevěstě, návštěva vězení, obírání slepce („Něco jsem sehnal v tančících autech a něco od gentlemana, který je nabízí celé dny na mostě. Dal mi víc, než jsem potřeboval“.) a řadu dalších. A samozřejmě celé to zastřešuje představitel mimozemšťana, což je neuvěřitelný zjev a pohled na něj se jen tak neomrzí (zvláště asi dámské části publika, člověku se snad ani nechce věřit, že tohle už bude brzy padesátník!). Překvapilo však postupně neustálé řešení náboženství, to mě moc nebavilo, i když je fakt, že to pohybování na hraně se tvůrcům docela dařilo. Zklamal mě ale výbuch, typický zabiják pohodové atmosféry, a pak trochu i natahovaný a nepříliš vtipný závěr (snahu ukončit příběh za každou cenu komicky sice chápu, ale v té načaté dojemné rovině se film držel vcelku dobře, takže mi to přišlo jako zbytečnost). Tak či tak převažují kladné dojmy a já posílám Opilému slušné 4*. „Někdo říká, že zvířata nepáchají sebevraždy. Tohle je Nikku, pes doktora Sweetie Singha z Ramesh Nagar v Dillí. Za poslední měsíc se pokusil o sebevraždu třikrát. Zkusil skočit ze střechy, snědl prášky na spaní a skočil do ohniště. Proč tohle dělá? Je nějak psychicky nemocný?“ (02.02.2015)

Většinou bolywoodu nedávám plnou palbu, ale tohle mě jako bezvěrce oslovilo, další film, co mě utvrdil, že náboženství je jen nástroj k ovládání davů, a že to někdo před tisíci lety někam sepsal a davy tomu začali věřit, je jen výmysl člověka k jeho prospěchářství. Kde chybí racionální vysvětlení, tam je víra, ale čemu má dnes člověk věřit, proč je tolik věřících a každý věří něčemu jinému, naučit se vzory našich předků, čemu věřili oni a předali to dál a dál, až se z toho stane fanatizmus. Víra, co to vlastně je? Bytí je jen jedno, tak se snažím víc být než nebýt. (19.01.2017)