La Double Vie de Véronique
Podwójne życie Weroniki
Veronikas to liv
The Double Life of Veronique
Dvojaký život Veroniky
Režie:
Krzysztof KieślowskiKamera:
Sławomir IdziakHudba:
Zbigniew PreisnerHrají:
Irène Jacob, Philippe Volter, Halina Gryglaszewska, Sandrine Dumas, Jerzy Gudejko, Kalina Jędrusik, Aleksander Bardini, Władysław Kowalski, Jan Sterniński (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Krzysztof Kieślowski je patrně jediný režisér z postkomunistických zemí, který si svou tvorbou udržoval vysoký celoevropský a i světový kredit. U nás si ho ceníme od jeho slavného AMATÉRA (1979), ve světě se však důsledně prosadil až svým televizním DEKALOGEM a filmem DVOJÍ ŽIVOT VERONIKY (1991). Důsledně v nich pokračuje v originálních analýzách vnitřního světa člověka, kde zůstává vždy mnoho tušeného, nevyřčeného a kde se nahodilost a nutnost, rozum a city pohybují v určitých kruzích. Kieslowského spojení metafyziky a hlubokého zájmu o osud jedince se realizuje v působivé formě, vyznačující se přesností a zároveň i mnohovýznamovostí.
Zvláštní příběh dvou identických dívek, Polky a Francouzky, lze vnímat v nejrůznějších rovinách. Divákovi se záměrně otvírá nekonečný prostor pro úvahy a reflexe. Zatímco "polská" Veronika dává před láskou k muži přednost lásce k hudbě, a proto také umírá, "francouzská" Veronika volí zdánlivě "příjemnější" životní cestu. Obě ženy, které se náhodně setkají jen na dálku a na kratičký okamžik, trpí stejnou srdeční nemocí, mají stejná gesta, používají stejné předměty. Také vztah k otcům je velmi podobný. Zatímco první umírá pro lásku k umění, druhá nachází - jakoby v podvědomí poučena jejím údělem - životní lásku k muži, který je možná strůjcem jejich příběhu. Záhadné věci se tu dějí s neuvěřitelnou přirozeností a jednoduchostí.
Kieślowski pomocí dokonale propracovaných detailů vytváří strhující až mystický obraz, naplněný zvláštní emoční silou a vymykající se v mnohém současným kinematografickým trendům. Obrovský podíl na vyznění filmu mají kameraman Sławomir Idziak, hudební skladatel Zbigniew Preisner a především představitelka obou Veronik Irène Jacobová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (235)
Zlatá Palma - výběr ()
Mé porozumění tomuto těžce artovému počinu začíná a končí u citátu Ernesta Hemingwaye „Neptej se komu zvoní hrana, zvoní tobě!“ Nebudu předstírat opak a hned zkraje přiznám, že tento film jsem nepochopil. Nevím, co chtěl říct, zda-li měl co říct a proč to říkal skrze podobný příběh. (Může existovat snová detektivní hříčka o podobně vytříbených vizuálních kvalitách?) Ani přes plnou koncentraci a nejvyšší možnou snahou proniknout pod povrch všedních věcí, nedošel jsem k uspokojivým závěrům. Nedokážu Veroniku zavrhnout, odkopnout, pohřbít ve svých myšlenkách. Nedokážu to kvůli Irène Jacob, nedokážu to kvůli Kieslowského podmanivé režii. Nenudil jsem se, jenom nechápavě koukal. Asi špatným směrem. 70% Zajímavé komentáře: Faye, bogomira, Aidan, ScarPoul, joker2, Dero ()
Tohle je teda film. Mám ho v hlavě, dalo vy si říct záběr po záběru, četl jsem si zdejší komentáře, přemýšlím o tom co jsem viděl, abych se dokázal rozhodnout v jeho hodnocení, ale je to těžký. Geniální aspekty kamery a hudby o těch přemýšlet nemusím, to je fakt mistrovský kousek, když Veronika běžela ulicí Paříže měl jsme dojem, že je to absolutně reálný, tzv. "za plnýho provozu" a současně to bylo děsně filmový, jenže já pořád nemám jasno jak mám vnímat polskou Veroniku v kontextu s francouzskou, resp. vnímám jí v rámci dvou zde uvedených dramat drama - fantazie a to mně dělá v hlavě bordel. Zatím dál neutrální tři, ale nevylučuju v budoucnosti zvýšení, pokud si to sedne v mé mozkovně. ()
Velmi jednoduchá a přímá dějová linka není v případě tohoto snímku na škodu, protože režisér Kieslowski pracuje hlavně s nejniternějšími pocity jak hrdinů, tak i diváků. Celý film vystavěl na výrazném audiovizuálním vjemu, postaveném na mistrovské kameře Slawomira Idziaka (Černý jestřáb sestřelen) a nevtíravém, i když velmi působivém hudebním doprovodu Zbigniewa Preisnera. Toto téměř až snové skloubení mě v kině usadilo do sedačky a i přes svou relativně krátkou stopáž mi snímek připadal ještě kratší. Tak příjemně rozporuplná směs pocitů mě při odchodu z kina ještě nikdy nepřepadla ()
Pro někoho stěžejní filmové dílo polsko-francouzské kinematografie. Pro mě film, který je dobrý vždycky na konci té jedné odvyprávěné osy. Cokoliv, co je mezi tím je jedna příšerně velká a vleklá nuda. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $1,999,955║Tržby Celosvetovo $-║ ()
Krzysztof Kieslowski nikdy nebude režisér mého srdce. Jeho citlivé, zdlouhavé a stylizované obrazy ve mě nevyvolávají pocity, které by měli a stejně jako obsahově (příběh a postavy) je mi jako by vše jedno a film pouze sleduji aniž bych se do něj dokázal vcítit a nebo jej chtít ovlivnit. Určitě to celé má skvěle vymyšlené a z jeho pohledu jde o geniální mozaiku do sebe zapadajících kousků, které dohromady tvoří precizní celek. Mě takto bohužel film nepřišel a jen jsem čekal, co bude dál a doufal, že barevná a umělecká nuda nebude pokračovat celých 98 minut. Tyto pocity z filmu bohužel zastínili výkon Iréne Jacob, která je velmi půvabná a předvádí skvělý herecký výkon. Třeba příště. ()
Mystický příběh o dvou dívkách ze dvou různých zemí, jednou se zahlédly možná. Spřízněné jménem, gesty, talentem ke zpěvu a stejným tušením. „Mám zvláštní pocit.Cítím jako bych nebyla sama.“ A loutkáři, který zrovna píše knihu o dvou dívkách ze dvou různých zemí. „....Když byly obě dva roky staré a už uměly chodit......jedna z nich si spálila ruku na plotně.O pár dní později......druhá z nich sahala na kamna.....ale v poslední chvíli ruku odtáhla.Ačkoli nemohla vědět, že by se také spálila.“ Ta jedna z nich je jakoby nadpřirozenou silou varována před omyly té druhé. A dál si netroufám k této tajuplné nádheře doplněné stejně nádhernou hudbou nic dodat, snad jen, že Krzysztof Kieslowski těžko mohl vybrat lepší představitelku obou Veronik než Iréne Jacob. ()
Pro mě film o ženě, o její intuici, o jejím nadání rozumět, cítit a vědět co, přestože neexistuje proč. O jejím životě, jenž je jakoby žit podruhé, o čemsi jako zkušenosti, která přece nemohla být zažita. Film božského obrazu i zvuku, film, jenž i nás donutí hledat svoji polskou Veroniku. ()
V Kieslowskiho filmech je určitá vyjimečnost a v tom je jejich kouzlo. Dává divákovi maximální prostor pro jeho fantazii a emoce, které lze vnímat z téměř každého detailu a tady je ruka kameramana Slawomira Idziaka přímo geniální. Je to jedinečná vizuální perla a niterně procítěný pohled do životů dvou Veronik, kde je zcela jistě obrovským bonusem neznámá herečka Irene Jacob, která je nádherná nejen svým zjevem, ale i úžasnou přirozeností projevu. Té chvály a nadšení z mé strany je tentokrát víc než dost. Barevné ladění a hudba už jen dotvářely dokonale celou atmosféru příběhu, kde nic není takové jak se zdá a vy máte neustále mnoho otázek, kde může vaše fantazie proplouvat různými teoriemi a kde jasnou odpověď nikdy nedostanete. Ty momenty s průhlednou kuličkou, zasněnými pohledy, chvílkami milování, tajuplnou tkaničkou od bot a dechberoucí představení s balerínou, nemám slov............ ()
Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. ()
Dvakrát dvě hvězdičky... ;-) No nevím... I když Veronika(qe) byla půvabná až k pláči... Dobrý nápad a silné téma, rozmazané ovšem zbytečně přílišnými hereckými kreacemi... - - - P.S. Každopádně - ten dramaturgický tah čétédvojky - Resnais a Kieslowski - jeden den a za sebou - to je dvojí projekce o život... ()
Přibližný obrázek jsem si udělal už při úvodním semináři v kině Aero, kde nám bylo sděleno, že Kieslowski chtěl pro každé kino v Paříži, kde se měl film promítat, natočit jiný konec (celkem tedy prý 27). No a pak to přišlo v plné síle. Teda nevím jak pro jiné, ale pro mě právě tu sílu film naprosto postrádal. Veškeré sdělení žádné, děj velmi prostý, jak to mezi těmi dvěma je, je jasné po smrti první cca po 20 minutách a už jsem jen čekal, až to té druhé docvakne (celá úmorná hodina, uf). K čemu kamera, "křehkost emocí" a všechny ty rádoby oduševnělé řeči na adresu tohoto filmu, když celková hodnota sdělení se limitně blíží nule. ()
Pokud má film hudbu, ze které mi srdce krvácí, musel by se opravdu hodně a hlavně aktivně snažit, aby se mi nelíbil. Ale když má takovouhle hudbu, tajemnou hrdinku a ještě tajemnějšího loutkáře, je takřka nemožné, aby se mi nakonec nezadřel pod kůži a nezačal tam rezonovat při každém okamžiku, kdy mi ho něco jenom malilinko připomene. Asi začnu mít slabost pro filmy z roku, kdy jsem se narodila. Kdyby byly všechny jako Dvojí život Veroniky, byl bych utrašťastný člověk. ♥♥♥ ()
Fascinován snovým příběhem, obrazem-zvukem-hudbou, Iréne Jacob a především mistrovskou režií jsem si Krzysztofa Kieslowského a Dvojí život Veroniky okamžitě zamiloval. ()
Filmy pana Kieslowskiho mám docela zmapované a jeho tvorba na mě působí trochu jako sázka do loterie. Jen několik málo z nich se mně opravdu líbilo. A ani fylozofický nádech Dvojího života Veroniky mě neoslovil tak, jak bych si představoval. Asi mě unikla myšlenka, protože jsem tady nic intenzivního nenašel. ()
Nerád plávam proti prúdu, ale tu jednoducho nemám na výber! Mám rád metaforické vyjadrenia, viacvýznamovosť a náznaky, ale toto bol predsa len obyčajný dvojpríbeh istej Veroniky, ktorej každá polovička je iná, žije niekde inde za iných podmienok. Spája ich niečo, čo s úvahou možno pochopiť a to možno odkláňa film od obyčjnosti a robí ho iným. Pre niekoho viac, pre mňa menej. Prvá, poľská súčasť Veroniky ma vzala viac, rozbehlo sa to sľubne, no tým, že to bola časť kratšia, bol zvyšok len takým dožívaním. 55%. ()
Mám ráda Krzysztofa Kieslowského, ale Dvojí život Veroniky mne zcela minul. Nemůžu říct, že bych se nudila, spíš jsem čekala posleství, které nepřišlo. ()
Moje první setkání s Kieslowskim a hned na výbornou. Hudební téma filmu mi stále zní v uších, výtečná kamera a hlavní (krásná) představitelka filmu Iréne Jacob těšily moje oči a já můžu snad jenom říct, že i já mám pocit, že se tady někde touláme dva.. ()
Související novinky
Evropské kultovky jen na KVIFF.TV
KVIFF.TV, online streamovací platforma spřízněná s Mezinárodním filmovým festivalem Karlovy Vary, spojuje síly s dalšími čtyřmi VOD platformami ze zemí střední a východní Evropy, aby divákům v České… (více)
Dve ženy, takpovediac dvojičky, ktoré nie sú v príbuzenskom vzťahu, alebo to aspoň nevieme. Žijú na rozličných miestach, jedna vo Francúzsku a druhá v Poľsku, v rovnakom čase a v rozličných podmienkach. Z toho sa odvíja krásny a úprimný príbeh dvoch talentovaných Veroník, ktoré o vzájomnej existencii nevedeli, ale napriek tomu sa navzájom ovplyvňovali. Mystično celého príbehu umocňuje najmä to, že sa obe hrdinky, ktoré s prehľadom zvládla Iréne Jacobsová, cítili a verili v seba. Režisér nám zľahka otvára svet prvej Veroniky, ktorý vyznieva tajomne až mysticky. O nej sa dozvedáme len málo, menej ako o jej spriaznenej duši. Miluje spev, žije v malom mestečku a zažíva bežné osudové strasti. Má prirodzenú nevinnosť. V jej očiach je čosi záhadné a zároveň krásne. Je príkladom nádhernej ženy s obrovským darom, ktorý nevie alebo nemôže naplno využiť. Tým darom je hlboký, zamatový hlas, ktorým zatiaľ obohacuje repertoár miestneho speváckeho zboru. Veronika je takto šťastná, má všetko čo potrebuje. Život na dedine jej ponúka voľnosť, robí to, čo ju baví, z čoho má najväčšiu radosť – spieva a miluje. Jej priateľ a milenec ju potrebuje tiež, no ju to ťahá niekam, kde by mohla spievať naplno. Cíti totiž, že by sa o svoj spev rada podelila s väčším publikom. Kieslowski dáva do filmu veľa nehy, lásky a vášne. Vášeň je tu zobrazená netradične realisticky, emócie idú na povrch v súlade s harmonickým prostredím malomesta, ktoré oboch zaľúbencov obklopuje. Táto Veronika je zidealizovaná rozprávková bytosť, vo filme je na ňu kladený veľký dôraz, lebo podáva posolstvo. O láske, ktorá je akoby z iného sveta – láske k spevu a láske k mužovi. Nekonečná dilema, ktorá sa musí vyriešiť, aby dostala priestor tá druhá Veronika. Vášnivo zamilovaná, žijúca za kulisami reálneho sveta, vo svojom ideálnom svete, z ktorého chce odísť. Rozhodne sa pre Krakov, kde pokračuje v speváckej kariére. Vrodená porucha srdca jej strpčuje život. Z každej strany na ňu číha varovanie (cestou vo vlaku do Krakova sa pozerá cez priesvitnú loptičku na okolitú krajinu, ktorá je naruby, muž v plášti, prvý záchvat počas skúšky), no Veronika sa rozhodla uskutočniť svoj sen za každú cenu. Vzdala sa jednej svojej lásky, ale o tú druhú už nemieni prísť. Počas veľkého koncertu tak naplní svoj osud, spieva famózne, ale jej existencia sa tým končí. Režisér dáva teraz možnosť druhej Veronike rozohrať svoju osudovú hru. Nechce aby skončila ako tá prvá, dáva jej šancu na zmenu, a práve tak sa začína príbeh tej druhej. Na posteli svieti lampa a ju ležiacu vedľa svojho priateľa v tej chvíli niečo „osvieti“. Vtedy si niečo uvedomí, posiela ho preč a začína prehodnocovať svoj život. Ten podobne ako prvá Veronika, chcela venovať spevu. Pravdepodobne by zomrela, ale to Kieslowski nechcel. Tlmočil jednoduchú, hoci mysterióznu spojitosť medzi ich oboma životmi. Jedna musela umrieť, aby tá druhá žila. A ona tú nádej vytušila. V tomto momente sa život prvej Veroniky pohyboval medzi nadprirodzenosťou a odkazom zo záhrobia. To dáva jej životu neuveriteľne záhadný nádych a vytvára z toho až mrazivý pocit. Spolu s grandiózne pôsobivou hudbou Zbigniewa Preisnera, podáva komplexný pohľad na dve spútané ženské duše. Druhá Veronika si svoj život chce zariadiť po svojom. Žije v Paríži a začne vyučovať hudobnú teóriu, čo bol z jej strany kompromis, ako sa úplne neizolovať od spevu a hudby ako takej. Zdá sa, že sa vyhla nepriaznivému osudu, ktorý jej bol predurčený. A to vďaka žene, ktorá stále cítila, že niekto ovplyvňuje jej život. Vzdala sa profesionálneho spevu napriek nespornému talentu a zostáva sama. Kieslowski otvára psychológiu jej bytia a nebytia. Veronika jednak tuší, že urobila nejaký krok, ktorý jej život pohol niekam dopredu, no jednak nevie kam sa má uberať ďalej. Prichádzajú jej zásielky z Poľska s osobnými vecami prvej Veroniky, čo nasvedčuje tomu, že sa rozhodla správne. Čoraz silnejšie pociťuje silnú vôľu, ktorú mala tá spríbuznená bytosť. Tak ako sa vzdala lásky k spevu, tak teraz musí náhradnú lásku nadobudnúť. So svojimi žiakmi navštívi bábkoherné predstavenie, kde sa stáva divákom svojho vlastného osudu, prostredníctvom bábky, ktorá umiera na pódiu. Výmeny pohľadov Veroniky a bábkoherca zo zákulisia, sú najsilnejšími sekvenciami celého filmu. Dych vyrážajúca Preisnerova hudba a čarovne stvárnená Veronika, ktorú upútal mladý muž spoza malej opony, sú stelesnením Kieslowskeho impozantnej réžie a práce kameramana. Postupné zbližovanie dvoch ľudí, pre ktorých je umenie vášňou a zároveň osudovou voľbou, nasleduje hneď po mimozmyslovom citovom vzplanutí v divadle a mohutnie až do skutočnej lásky. Krzysztof Kieslowski vo svojom emocionálne presýtenom diele eliminoval bielu farbu a použitím rôznych remeselných techník namiešal zmes lásky, tajomna a fatalistického ponímania života. Hoci sa obe Veroniky stretli len raz, a to počas revolučných dní, kedy prvá Veronika navštevovala hodiny spevu a druhá tu bola na poznávacom zájazde, počas ktorého si ju vyfotila na pozadí s mimoriadnymi revolučnými udalosťami. Ten záber neskôr našiel až jej priateľ – bábkoherec, ktorý tým uistil Veroniku o ich vzájomnej existencii. Obe Veroniky nespájala len vrodená srdcová chyba, ale aj nadpozemská súdržnosť, ktorá sa prejavovala na ich spolupôsobení. Iréne Jacobsová svoju prvú Veroniku zahrala zmyselne, mala radosť zo života a stále túžila zrealizovať svoj sen. Druhá Veronika bola komplikovanejšia postava, ktorej i napriek tomu nechýbala mysteriózna zasnenosť tej prvej. Beztak sa do oboch hrdiniek neuveriteľne vžila a veľmi zosobnene prežívala ich emócie a strasti. Režisérovi Kieslowskemu sa podarilo v roku 1991 stvoriť klenot filmového „nadzmyslového realizmu“ a pod Preisnerovou taktovkou uzrela svetlo sveta neskutočne dojímavá hudba, pohybujúca sa na hranici orchestrálnych možností. () (méně) (více)