Jméno

Tak tahle pětihvězda se ze začátku tvářila dost rozpačitě, ale za malou chvíli jí bylo jasné, že narazila na inteligentní konverzační klenot. Chválím originální námět, bezvadně vystavěnou konverzační konstrukci, která dosáhla ve finále dokonalosti hodné mistra a v neposlední řadě brilantní herecké výkony všech zúčastněných. Alexandre s Mathieuem o sobě dali vědět hned na poprvé, že umí, tak jen tak dál pánové, už teď se těším na váš další počin. Co by asi tahle parta řekla na to moje jméno? (07.12.2013)

Super situační film. Vlastně vrcholná Francie v té nejlepší současné podobě. Jméno je vlastně film, kde průběh celého filmu se vyvíjí z minuty na minutu hodně dobře napsanými dialogy. Nemůžu dát ale plný počet, protože v tomhle filmu pořád byly momenty, které mě chvílemi docela nudili. Hlavně tedy začátek. To to trvalo, než se otevřelo jádro pudla... (04.09.2013)

Komedie? No, řekněme, že s pořádně hořkou příchutí. Když se jednoho nedělního večera sejde skupinka přátel a strhne se malicherná hádka kvůli jednomu jménu, je to teprve začátek. Postupně se začínají nabalovat staré rány, skrytá tajemství a na povrch vyplouvají některé nepěkné charakterové vlastnosti zúčastněných, něco jako když na dobře udržované zahradě otočíte kámen a pod ním najdete něco ne moc líbivého na pohled. Nevím, jestli je to tím vysokým očekáváním co jsem měla, ale Le prénom je pro mně tak trochu zklamáním. Jistě, je to celkem kvalitní konverzačka, jenže kromě výborných herců nepřináší nic nového a chybí jí ona pověstná jiskra, která by mě uvedla do vytržení. Jen jsem si u ní uvědomila, jak moc je pro lidi jméno spjaté s osobností člověka. Alespoň mě se už párkrát stalo, že jsem si kvůli sympatiím k nějaké reálné osobě či literární postavě, bud' oblíbila nebo naopak znelíbila její jméno. Vím, je to iracionální a k samotnému jménu nespravedlivé, ale jeden si holt nemůže pomoci. (25.05.2013)

Taková nezajímavá rodinka. La Prénom je neskutečně povrchní, rádoby sofistikovaná (ve skutečnosti působí inteligentně pouze samoúčelnými nájezdy kamery na přeplněné knihovny a žvaněním o umění) a vyprázdněná konverzačka, která zcela předvídatelně a nahodile vytahuje kostlivce ze skříní nesympatických postav a tím vyvolává umělé konflikty, které jsou povětšinou k smíchu. Kdo by to byl řekl, že banda nesympatických pseudointelektuálů bude potřebovat k definici slova "egoista" naučný slovník. Od vzdělaných lidí bych rozhodně očekával mrazivější konfrontace s bolestivějšími a důsledněji mířenými ranami, než trapná tahanice o "Adolph(f)a" (ano, byl to velmi nevydařený žertík), narážky na homosexuály na úrovni týpků ze čtvrté cenové a to celé vypointované ultratrapným a velmi laciným románkem. Aby se to celé zakončilo mizerným, ale k takto mizernému snímku, padnoucím happyendem. Je mi z toho filmu zle, nejen ze špatně napsaných postav v jejichž společnosti bych nevydržel ani pět minut, ale i z nevýrazných hereckých výkonů. Film o ničem, ani komedie ani drama. Až se uklidním, možná půjdu s hodnocením ještě níže. A skutečně jsem šel... (10.07.2013)

"Adolphe byl Adolphem ještě před Adolfem." Adolf Larchet by jistě bylo celkem solidní jméno, které by budoucímu potomkovi přineslo nejednu zábavnou chvilku, ale tady jeden vtípek odstartoval nekonečnou hádku, která mě příliš nebavila. Nicméně jsem se dozvěděl, kdo je egoista, kdo je skrblík, je-li Švýcarsko teplé, kdo zabil psa, kdo dal dětem debilní jména, kdo se nestará o děti, kdo spí s čí mámou a ... spoustu dalších údajů, bez kterých bych patrně dokázal žít. Já jsem prostě chtěl vidět avizovanou komedii a místo toho jsem se zasmál jen jednou a to větě: "Kdo rozházel můj bordel?". Jinak se jen házela špína mezi přáteli a to já si prostě užít neumím. (23.05.2016)