Varúj...!

Každý nejako začína. A začínať po takom vývoji, s takými prostriedkami a v takej dobe určite nebolo jednoduché. Film ponúkol taký Plickovský obraz vtedajšieho Slovenska a asi nebol až tak ďaleko od pravdy. Hudba bola ohlušujúca, Paľo Bielik nenahraditeľný, česká výpomoc užitočnejšia, ako o pár desiatok rokov neskôr a celkovo sa nemusíme za tú premiéru hanbiť. Odloženie filmu do trezoru je hanbou vtedajších ideológov pápežskejších, ako pápež. (15.11.2021)

Ja naozaj netuším, či mal Jurovský posunutú hranicu sluchu, alebo si počas natáčania myslel, že diriguje operu, ale nenormálne mi skazil inak príjemný zážitok. Skutočne si to neviem inak vysvetliť, i na epickú stavbu je to nesmierne prepálené, viac než dobové afekty a hrdinské preslovy. Varúj! ako samostatný celok miesi poetiku s lyrizmom, istú naturálnu liaheň stredoslovenských zvykov, ktorým cestu krížili neblahé spoločenské časy. Kľudne by som si vedel predstaviť film aj v nemej verzii, tých zopár dialógov som mal problém (navzdory odviazanému spomenutému hudobnému doprovodu) poriadne počuť, ale povedzme, že som si vychutnával film z tej priamej spolupatričnosti a precitnutím starých vekov. Ďalší plus jednoznačne za také to prvotné a nepoškvrnené, to sa taktiež cení. (06.11.2016)

Prvý slovenský príspevok do povojnovej kinematografie rozhodne za českou tvorbou éry 1945-48 nezaostáva. Na základe motívov z literárnej predlohy Ivana Stodolu (na sfilmovanie po mnohých stránkach nie najvhodnejšej) tu za pomoci českých tvorcov Martina Friča a Karla Steklého vznikol scenár s veľmi silným podaním príbehu. Napriek pomalému rozjazdu deja v prvej polovici vyznieva film minimálne po umeleckej stránke dokonale, máme tu krásne scény s poetickým zachytením krás slovenskej prírody a výrazné ukážky tunajšieho ľudového folklóru. V kontraste k slovenskému kraju Tatier a krojov tu zajímavo stoja scény z prostredia amerických ulíc a kancelárie, cítiť z nich nielen veľký pokrok "ďalekého západu", ale zároveň aj veľkú cudzinu pre našincov, ktorí nakoniec vždy nachádzajú pravý domov iba tam, kde sa narodili. Postupne so zvyšovaním napätia pribúdajú prvky psychologického žánru aj temného hororu. Na scénu nočného zápasu horala s medveďom so sekerou a nožom asi žiaden divák nezabudne, rovnako ako na dosť klaustrofobicky zachytenú pasáž, v ktorej sa hlavný hrdina pomaly a dlho plazí v zasypanej bani blatom a kameňmi cez drobné otvory, až nájde tajný východ. Zamrazilo aj pri dokumentárne ladenom spracovaní boja na frontov 1.svetovej vony, najsilnejší moment prichádza ale až v samotnom závere. Ten sa od predlohy výrazne líši, čo rozhodne filmu prospelo. Šťastne a netuctovo sa uzaviera silný psychologický aj vzťahový príbeh s myšlienkou, vo filme režijne i herecky perfektne zvládnutom. Oplatí sa vidieť! 95% (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1948) (01.01.2018)

Velmi vlastenecký a bez diskuze životní film Paľa Bielika, který se na něm podílel, kde se jen dalo. Nebylo by s podivem, kdyby film posloužil tvůrcům jako Zachar, Ťapák, či Ciel k jejich budoucí tvorbě. Šel za štěstím a potkal smrt, vymanil se z jejich okovů, aby zjistil, že není pro co žít. I takový může být osud člověka, nicméně vždy je pro co žít, což je základní vyústění filmu, jenž po technické stránce trochu pokulhává a ve kterém je až příliš cítit nadšení z časů, přinášející naději...alespoň na chvíli. (07.11.2016)

Film "Varúj...!" je povzbuzením slovenského národního uvědomění, pro jehož zpevňování je občas zapotřebí přinést také intimní oběti. Legendy, bolesti a slabosti, bída a pot, temperament vzdoru a odhodlání, a koneckonců i ta nutná schopnost přežití, to vše definuje svéráz národní slovenské duše v dobré víře procesu uvědomování a vzájemného posilování. Martin Frič a Paľo Bielik vycházejí z akčního doletu slovenského hrdiny Jánošíka, aby se skrze píseň hutníka a hornickou baladu prorubali až k melancholii patosu okázalého utrpení a vlasteneckého zapálení. Slovenská hrdost má svůj největší přínos v obrazech, ve skladbě a uspořádání, v lyrické poezii, v krasopisu horského hymnu a v uvolněnosti lidové slovesnosti. Tím hrdinou filmu, akce a národního posilování je Ondrej Muranica (sympatický Paľo Bielik), bača, slévač, horník s amnézií a statný, zdravý symbol národní obrody. Uvědomění si prekérnosti intimní situace stojí za přilnutím k vlastenecké ideologii a do budoucnosti se hledí s nadějí. Hlavní ženskou postavou je Eva Muranicová (příjemná Jiřina Štěpničková), milující choť a starostlivá matka. Věrná a pracovitá žena se bez vlastní vůle dostává do stavu biandrie. Důležitou postavou je též Mišo (příjemný Július Pántik), Ondrejův nejlepší kamarád, jeho věrný druh americké anabáze a prostý slovenský pastýř ovcí. A rozhodující hráč intimně osobních vztahů. K výrazným postavám patří také Ondrejko Muranica (jako malý klučina Jaromír Garvold a jako mladík Štefan Sliuka), přirozeně inteligentní, zvídavý a nebojácný synek Ondreje s Evou. On je tou nadějí v lepší zítřky, impulsem a novou, obrozenou energií. Z dalších rolí: do posledního zbytku vůle doufající a čekající Ondrejova matka (Leopolda Dostalová), v lepší sociální zítřky věřící místní stařešina (Arnold Flögl), nekompromisní a maďarské moci panstva agilně poplatný panský správce (Andrej Bagar), či malá slovenská hrdost a hlavní důlní inženýr v Americe Gregor (Mikuláš Huba). Film Varúj...! je slovenským vykoupením možných hříchů, vždyť státem řízenou amnézií lze hravě předejít zbytečné negaci hrozícího vnitrostátního napětí. Je také bizarní osobní zkušeností v té křehké poloze niterné rozervanosti. Film je nejhodnotnější pro svou vizuální podobu. (17.06.2020)