Život je pes

Jedna z nejlepších komedií Hugo Haase, možná až přespříliš reprízovaná. Jako partner Adiny Mandlové mě Hugo Haas zaujme většinou víc než salónní Oldřich Nový; snad si byli bližší i tím, že byli jeden čas životními partnery. Haas i zde ztvárnil postavičku muže, který se proklopýtává dost kostrbatě a neuměle životem, což je mně osobně blízké. Tenhle film je ještě trošku cítit počáteční fází zvukového filmu, kdy některé groteskní prvky vypadají dost primitivně, ačkoliv zámysl (viz inventura pod stolem) byl dobrý; bylo dost častým jevem v prvorepublikovém filmu, kdy jen nepatrná změna ve vizáži způsobila, že daná postava neměla být k poznání... Taková drobnost - v titulcích se objevuje Viktor Honzl dvakrát - jako strýc a synovec, přitom na svatebním oznámení má strýc jiné rodné jméno (myslím, že Antonín)... Ale mám ten film docela rád. (05.10.2014)

Srovnáním komedií H.Haase s filmy V.Buriana jasně vysvítá, že zatímco Burian byl typ Bohem inspirovaného primitiva přijímaného širokými lidovými vrstvami, komika H.Haase je mnohem modernější a sofistikovanější, přičemž některé dialogy znějí až „allenovsky“ (popřípadě "grouchovsky"). Čemu dávám přednost, je nasnadě. (26.02.2007)

Stále svěží komedie, která na svou dobu neuvěřitelně inteligentně pracuje s pointováním situací, návratnými motivy a hlavně slovním humorem, který bohatě čerpá s třeskuté dvojznačnosti. Navíc je děj podán dynamicky a graduje ve skvělém dvojnickém závěru. Haas ovládá plátno a Mandlová mu zdárně sekunduje, škoda, že Haasova škola z ní bez jeho přítomnosti vyprchala a znovu v ní musel talent dolovat až Vávra. Velmi příjemná byla i Svozilová v opravdu ulítlé roli milovnice vážné hudby a starších pánů. Výmluva typu "šla jsem po ulici a teď najednou začalo pršet a mně se srazily sukně. Já musela dělat malý kroky..." je jen jednou perlou z dlouhatánského slovního náhrdelníku. (25.11.2009)

Scénu s bláznivou podstolní výměnou jsem si zkresleně pamatoval z dětských let, kdy jsem film viděl na chatě. Hugo je skvělý, líbí se mi především jeho práce s jazykem, kdy hodně vět nedokončí, nebo některé myšlenky jen naznačí, pokoktá, prostě nádherně (a počesku) přemýšlí nahlas. Dost jiný, ale podobný způsob proslovu jsem vypozoroval u Normana Wisdoma, ačkoliv proti němu je Hugův projev a vystupování hodně suverénní. Přes využití některých na svou dobu jistě převratných filmových triků (dvojexpozice, "nepostřehnutelný" střih, zadní expozice) se film vyznačuje silnou inklinací k právě doznívající éře němých filmů, přesněji grotesek - schválně si všimněte - jsou tu dlouhé scény, ve kterých se vůbec nemluví, způsob pohybu, zrychlení a pozice kamery sklouzává velmi často k němé grotesce. (02.01.2015)

Hugo Haas byl nesporným komediálním talentem a já jeho tvorbu nemám vůbec zmapovanou. Po vynikajících filmech Ať žije nebožtík a Tři muži ve sněhu je tohle další Haasova vydařená komedie, kterou jsem viděl, i když mám pocit, že nedosahuje kvalit výše jmenovaných. Tohle je vskutku lehčí žánr, na který příliš netrpím, jelikož málokdy snesu takové ty bezproblémové, veselé a nekomplikované charaktery postav, jimiž se to v komediích tohoto druhu jen hemží. Na druhou stranu Hugo Haas si mne brzy získal a Adinu začínám nepokrytě obdivovat jako herečku mnoha tváří (v každém filmu co jsem viděl je úplně jiná). Pištěkova otcovská dobrota je již klasikou a tak výsledkem nemůže být nic jiného než velmi slušná zábava. 70% (21.04.2011)