Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou
-
Zycie jako smiertelna choroba przenoszona droga plciowa
-
Život ako smrteľná choroba, prenášaná pohlavným stykom
-
Life As a Fatal Sexually Transmitted Disease
Drama
Polsko / Francie, 2000, 100 min
Režie:
Krzysztof ZanussiHudba:
Wojciech KilarObsah
-
Šedesátiletý lékař Tomasz je cynik a pragmatik. Přivydělává si při natáčení filmu o svatém Bernardovi, který zachránil zloděje před rozvášněným davem a slíbil, že ho vírou v Boha připraví k přijetí rozsudku smrti. Poté Tomasz pomůže jistému pacientovi ukončit utrpení zvýšenou dávkou morfia. Po čase zjistí, že i jeho zasáhla smrtelná nemoc. Bývalá manželka mu poskytne značnou částku na léčení v Paříži, ale jeho rakovina plic je již neoperovatelná. Tomasz se vrací k práci na klinice a jeho ateismus začnou nahlodávat otázky posledních věcí člověka. Při hledání odpovědí se nevyhne ani zvažování smyslu víry. Připuštění její existence mu poté zabrání uniknout před bolestí sebevražednou dávkou léků. Průvodci jeho dilemat jsou kolegové, známý kněz a zejména medik Marek, kterého hluboce vzrušují etické aspekty profese spjaté s tajemstvím života a smrti. Zadanou pitvu Tomaszova těla Markovi usnadní vědomí, že zesnulý přijal smrt jako přirozenou hodnotu nepomíjivého bytí. (oficiální text distributora)
Šedesátiletý lékař Tomasz je cynik a pragmatik. Přivydělává si při natáčení filmu o svatém Bernardovi, který zachránil zloděje před rozvášněným davem a slíbil, že ho vírou v Boha připraví k přijetí rozsudku smrti. Poté Tomasz pomůže jistému pacientovi ukončit utrpení zvýšenou dávkou morfia. Po čase zjistí, že i jeho zasáhla smrtelná nemoc. Bývalá manželka mu poskytne značnou částku na léčení v Paříži, ale jeho rakovina plic je již neoperovatelná. Tomasz se vrací k práci na klinice a jeho ateismus začnou nahlodávat otázky posledních věcí člověka. Při hledání odpovědí se nevyhne ani zvažování smyslu víry. Připuštění její existence mu poté zabrání uniknout před bolestí sebevražednou dávkou léků. Průvodci jeho dilemat jsou kolegové, známý kněz a zejména medik Marek, kterého hluboce vzrušují etické aspekty profese spjaté s tajemstvím života a smrti. Zadanou pitvu Tomaszova těla Markovi usnadní vědomí, že zesnulý přijal smrt jako přirozenou hodnotu nepomíjivého bytí. Komentáře uživatelů k filmu (28)
-
POMO
Psychológiu Zanussi vie, o tom niet pochýb. Ale to nič nemení na tom, že ide o absolútne nevýrazný film, hodný ČT2 v pracovný deň po polnoci.(3.4.2003)
-
Faye
….. „ Všechno co je příjemné je Bohem zakázané. – Výměnou za to, co je zakázané Bůh nabízí sebe. – Ale k tomu je potřeba věřit. A vy tvrdíte, že víra je láska. A co mám dělat, pokud mě ta láska míjí? – Tak je potřeba o ni prosit. – Ale já jsem šťastný, že mě ta láska míjí. Bůh nutí lidi do mnoha věcí, ke kterým vůbec nejsou ochotni. Například Bůh káže věnovat se jiným lidem. A toho já mám už dost. – A možná chcete aby se lidí věnovali vám. - Tak to bych už vůbec nesnesl. Bůh káže trpět, ale já nechci.“ Cynický lékař v pozici umírajícího pacienta, který se nechce vzdát, citlivý medik, který si není jistý svojí profesní volbou a nepříliš přesvědčivý kněz coby vysvětlovatel Boží milosti. A všichni, a každý ze svého pohledu, hloubají nad smyslem života, jeho pomíjivosti, láskou Boží a smíření se se smrtí. Na kterou je stejně každý sám, protože lidé se i cizí smrti bojí. P.S. Po zhlédnutí bonusu, jsem zjistila, že jsem to pochopila poněkud jinak než to pan režisér a scénárista v jedné osobě zamýšlel, takže můj komentář berte se značnou rezervou.(11.11.2006)
-
Morien
Viděla jsem to ve filmovém klubu na ČT 2 v rozhrkané malé televizi v penzionu pod hradem Rabí v době, kdy bylo jasné, že v mém životě dříve či později dojde k velmi fatální a bytostně bolestné události. Udělala bych cokoli, aby se jí dalo vyhnout, ale byla to taková ta událost, která se nedá odestát. V té době jsem si zvykala na to, že s tím nejde nic udělat. Že s tím nemůžu nic udělat. Všechno kvůli tomu bylo zvláštní a neopakovatelné, stejně jako ten rodinný výlet na Rabí. Nebo jako tenhle film. Viděla jsem ho jen tehdy, jen jednou, a určitě se na něj už nikdy nebudu dívat znovu. Vlastně ani nevím, jestli to, co se mě tak hluboce dotklo, byl ten film, nebo moje vlastní nitro. Nikdy to ale nezapomenu.(15.8.2010)
-
sportovec
Téma posledních - navíc ještě předčasných - chvil života je lákavé i odrazující zároveň. Ne každá příležitost je totiž také opravdu využitou šancí. V tomto případě však vedle skutečně mimořádného výkonu představitele hlavní úlohy (ateisticky smýšlejícího stárnoucího lékaře) se symbolickým příjmením Zapasiewicz sáhl Zanussi úspěšně do pomyslných rejstříků nejhořejšího patra svého nesporného umění. Počínaje úvodními sekvencemi z natáčení historického z pozdní antiky filmu o sv. Benediktovi - v tomto případě je tato křesťanská vložka funkčním obohacením děje i autorského záměru - se rozvíjí rafinovaně stupňovaný příběh statečného boje o život, do nějž jako do pomyslné lupy jsou vloženy jízlivé glosy na adresu polského postkomunistického zdravotnictví, jež vlastně jednoznačně rozhodnou o protagonistově předčasném skonu, průhled do podnikatelského prostředí symbolizovaného úspěšnou bývalou manželkou, nadanou navíc slušným chováním a sympatickou dávkou lidství; bez zajímavosti není ani hluboká sondáž do francouzského zdravotnictví a jeho možností. Někdejší vědecký pracovník v plném rozsahu dokázal zužitkovat svou životní zkušenost do zajímavého, existenciálně vyhroceného příběhu, jehož sarkastický dlouhý název přesně postihuje vnějškový cynismus názorů nejen hlavního hrdiny, ale i Zanussiho samého. Ve skutečnosti - právě to naznačuje benediktovská paralela - je to ochranné imunitní gesto-póza, za kterou se skrývá vášnivá láska k životu a humanistickým hodnotám.(14.7.2010)
-
Sarkastic
Dost smutný a depresivní film. Hlavní postava byla zahrána dobře, byla mi vcelku sympatická, uvěřitelná a rozuměl jsem jí. Příběh byl taky zajímavý, avšak upřímně, prvních cca 45 minut jsem se nudil, když už to režisér považoval za důležité pro následující děj, mohl to alespoň zkrátit do 20 minut. Navíc mi docela vadilo, jak se hlavní hrdina nakonec smířil s vírou; já se cítím být ateistou a s tímhle jsem prostě nesouhlasil (bylo však zajímavé, o čem Tomasz mluvil s tím knězem, obsah rozohovoru citovala uživatelka Faye ve svém komentáři). Navíc si nejsem jistý, jestli se film nesnažil být něčím hlubokomyslnějším, než ve skutečnosti byl (ale konec nebyl špatně udělaný, jak starý doktor, vlastně už po smrti, dokázal pomoct mladému lékaři s jeho psychickým blokem). Hodnocení se sice pohybuje mezi 3/4*, ale přikláním se k nižší variantě, film má pro mě moc ale.(27.8.2008)
-
WANDRWALL
Nezáživná zamotanina.(16.8.2010)
-
Slarque
Umírající člověk, který se vyrovnává s blížícím se koncem, je pohříchu častým námětem filmařů. Zanussi se naštěstí vyvaroval patosu a citového vydírání a natočil naprosto civilní drama, které se sice otírá i o otázky víry, ale nic divákovi nevnucuje, spíš otevřeně přiznává, že víra není pro každého. Výborný Zbigniew Zapasiewicz působí přirozeně, jakoby doktora Berga nehrál, ale byl jím. Stejně skvělá je i hudba Wojciecha Kilara (90%).(2.1.2009)
-
Aidan
[Detailní komentář ve formě odpovědí na otázky v "deníčku".](31.3.2011)
-
lena60
Cynický doktor Berg, jenž statečně čelí smrtelné chorobě, měl od začátku všechny mé sympatie. A Zbygniew Zapasiewicz si svým výkonem v jeho roli vysloužil místo v desítce mých oblíbených herců.(11.7.2009)
-
cinefob
Ja by som tak isto zaradil film do programovej ponuky ČT2 či STV2, pri voľbe času by som však bol určite zhovievavejší. Mám dokonca pocit, že tento film by si zaslúžil čas primetimeový. Určite neohúri rýchlym tempom, veľkými dejovými zvratmi ani dobrodružnosťou príbehu. Film viacmenej komplexne pojednáva o beznádejnej životnej situácii "obyčajného človeka", o jednotlivý fázach vývoja jeho choroby a tomu zodpovedajúcich cieľov jednania a chovania. Od prvotnej až zúfalej snahy o záchranu života, cez hľadanie ciest zmierenia sa so smrťou, ako neodmysliteľnou súčasťou ľudského života, až po poslednú etapu akceptovania neodvratnej skutočnosti. V dnešnej dobe, keď sa mladí filmári snažia zaujať predovšetkým nadmernou dynamikou deja či "exotikou" prostredia, v ktorom sa výsledky ich práce odohrávajú, mi tento pokojný film o všedných záležitostiach prišiel veľmi osviežujúci.(15.1.2010)
-
Skip
Skvěle natočené drama, pojednávající o jdednom umírání bez zbytečného patosu. Perfektně zahrané a zrežírované. Je to film, který přes závažnost námětu neuvede do deprese, citově nevydírá a otázky, na které se ptá snad každý, nechává bez odpovědi, což je jedině dobře, protože žádný smrtelník takovou odpověď dát nemůže.(20.10.2008)
-
anniehall
Pokora. To je slovo, které mi zůstalo v hlavě po shlédnutí tohoto filmu. Pokora před režisérským umem pana Zanussiho, který mne na (jeho) stará kolena už podruhé dostal. Pokora před tím, když někdo svůj part neodehraje, ale spíš odžije, jako tomu bylo v případě Zbigniewa Zapasiewicze. A pokora, která dolehne pravděpodobně na každého, kdo bude stát před posledními dveřmi do neznáma...(7.1.2011)
-
Rhed
Mě ve filmu zaujaly dvě postavy; chování francouzského lékaře, který se stále usmíval jako v kavárně nad šlehačkovým dortem. Druhou osobou byl mladý hřebec Madame doktorové. Naprostý konformista s neotřesitelným klidem.(1.9.2008)
-
mrksik
Milujem poľštinu, Poľsko, Poľky a poľské filmy.. ale tento film nezanecháva žiadnu chuť, pocit, nezanecháva čokoľvek. Možno je to už naozaj len príliš obohranou témou, smrťou sa zaoberali snáď všetci. A možno som už z toho len vyrástol.(27.8.2008)
-
mortak
Klasická filosofická křesťanská úvaha, jakých v tištěné podobě najdeme tisíce. Všechny dialogy jsou tu učebnicově modelové - nejvíce je to slyšet při rozhovoru v klášteře, který probíhá přesně dle církevní přiručky "Jak má kněz reagovat na nejprofláknutější argumenty individualistického vidění světa". Díky produkci Canal+ musel Zanussi do filmu zakomponovat Francii, takže na začátku Francouzi točí v Polsku kýčovitě barevný film o svatém Bernardovi (idealizované - přesněji řečeno vylhané - životy svatých tvořily jeden ze základních pilířů středověké výchovy), ve kterém je tráva zelenější než v kresleném filmu od Disneyho a všichni účinkující právě vyšli z modního salónu prodávajícího středověké kostýmy, a následně v průběhu filmu Thomasz cestuje několikrát do Paříže. Nevyhneme se ani největšímu klišé tohoto typu filmu - jeden život končí, druhý začíná. A ani levnému moralizování - bývalá manželka a její zajíček. Filosofie pro čtvrtý ročník gymnázia či pro Novou Akropolis. Ne že by to nebylo jistým způsobem pravdivé, ale klouže to po povrchu - to je ten rozdíl mezi uměním a filosofickou příručkou pro začátečníky.(8.6.2009)
-
d-fens
ocenenia : MFF Moskva 2000 - 1. cena(31.1.2012)
-
Elementál
Zajímavý film s celkem absurdní první čtvrthodinou, která sice později nabyla smyslu, ale nehodí se vzhledem k celistvosti zbytku. Na snímku zaujme cynický a uvěřitelný doktor a poetický styl vypravování, který hlavního protagonistu dovede logickou cestou až k Bohu. Nicméně film nenabízí "nic extra" a ani nic na co by se mělo vzpomínat. Týden po shlédnutí už si nebudete jisti kdo byl vlastně kdo a o čem že to celé bylo...(2.9.2008)
-
Raevan
Dobře, bylo to trochu obyčejné a obzvláště konec nepřinesl nic nového, ba dokonce starého, ale přes svoji stravitelnost a přes přízemnost hlavního hrdiny je film místy dost hluboký.Přes svou hloubku je zase nadmíru stravitelný, ne-li dokonce zábavný..(30.7.2007)
-
fNdEsIECLE
Ne že by mě film nadchl, přesto uděluji hned čtyři lehce karcinogenní bramborové slupky. Průběh byl očekávaný, škoda, že nebyl bonus v podobě zdravého těla, bylo by fajn. Bigotní katolicismus trochu otravoval, a ne katolicismus, spíše "klišé" vžité s umíráním, a třeba o žádný katolicismus nakonec nešlo… Cynický doktor bavil ve své životnosti více než gumák House (nic proti herci) a pár záběrů bylo fajn. Co mě ale dostalo, byla myšlenka, jak MŮŽU být sám sobě subjektem a sama sobě objektem zároveň. Vyřešilo mi to schizofrenii. (Po Dodatku lehce snižuji, schizofrenie přece jen není vše.)(27.8.2008)
-
Teabag
Už je to dlouho, co jsem tenhle snímek viděl. Prvně to bylo na LFS (na rok si nevzpomenu - asi 2007 - film uváděl sám autor), po druhé na ČT 2, potřetí když jsem si ho koupil na DVD. A pokaždé jsem si ho náramně užil. V komentářích tu čas od času zazní sympatie k polskému filmu. Nedivím se. Co ale nechápu je označování tohohle konkrétního za cosi nevýrazného, zamotaného nebo nezáživného. Osobně ho vnímám jako krásnou psychologickou sondu do duše umírajícího člověka, který se až na stará kolena učí, co je ono Schopenahuerovské "bytí k smrti". Je tu mnoho silných momentů a transcendentálních přesahů. Možná by to chtělo přestat k filmu přistupovat stylem "here we are - entertain us" a pokusit se s ním trochu vnitřně pracovat. Jinak by i třeba takový Amatér od Kieslowského musel dopadnout jako odpad. A to by přeci byla škoda. P.S. Pátou hvězdičku dávám za to, že se Zanussimu podařilo udržet nezbytný patos na uzdě.(1.2.2011)
