Renoir

Ten letní větřík pohrávající si s listy stromů mě vždy dostane. Tenhle film, to jsou přímo vizuální orgie! Nejde o příběh, za ty dvě hodiny se toho moc neodehraje, ale obraz a atmosféra, ta mě absolutně odzbrojila. Pomalu plující kamera zachycuje nádherné azurové pobřeží a neskutečné odrazy slunce at už u stromů, řeky, věcí, či nádherného těla mladičké poslední múzy velkého malíře. Je to tak barevné a kouzelné, že mě to udržuje v němém úžasu. Hra světel a stínu je dokonalá, ta nádhera dýchá z každého záběru. A to vše dokresleno příjemnou hudbou. Velmi, velmi silný estetický zážitek!......."BOLEST ODCHÁZÍ......KRÁSA ZŮSTÁVÁ" (11.06.2014)

Na základe spracovania mi jednoznačne vychádza, že ako tému filmu si tvorcovia zvolili motív generačnej výmeny, keď otec ešte umenie robí a syn ešte len začína. Film je teda o „predávaní štafety“. Skutočným tvorcom deja a hlavným hrdinom je štafetový kolík v podobe mladej modelky, takže to, že sa tvorcovia tak nápadne oháňajú Renoirovým menom mi pripadá až nečestné. Škoda, že ústredná postava nemá viac priestoru a že záujem mladého Renoira o kinematografiu nie je nijak vysvetlený, i keď paralela so svetlom v maľbách jeho otca sa priam núka. (17.02.2024)

Za dvě. Za prostředí a za Christu. Dle mého nejhůře zrežírovaný film z prostředí impresionistů. Pomalé tempo mi nevadí, jde o to, že se jedná o barevné, nafouknuté nic. Slabý scénář, nejasná linie příběhu, několik krásných, obrazových výjevů a to je vše. Bylo to více o staříkovi nebo o synovi? Nebo o druhém synovi? Nevíme. Dovídáme se něco zásadního nebo zajímavého? Nikoli. Co nám tímto snímkem chtěli tvůrci sdělit? To je mi skutečnou záhadou. Kdo Renoira nezná, tomu ho nepřiblížili ani trochu. Kdo ho zná, ví několikanásobek informací z knih o umění, ze životopisů a dokumentárních filmů. Renoirovo obrazy nesmírně obdivuji, ráda chodím do galérií, které jimi disponují, ale film mě zklamal. Takový velikán si zaslouží lepší poctu... (13.03.2019)

Sympatický vizuál nemůže zasuplovat Bourdosovu scenáristickou i režijní impotenci. Přehnaně rozmáchlý příběh si není jist, zda se chce věnovat Pierre-Augustovi, nebo jeho synovi Jeanovi. Takže se pro jistotu nevěnuje ani jednomu a stupidně klouže po povrchu. Tenhle film je jako prázdný džbán, mohlo by v něm být dobré víno, můžete v to doufat, dokud nenahlédnete, ale záhy zjistíte, že duní prázdnotou. Herce Bouquetova formátu je pro něco takového věru škoda. (10.04.2016)

Vizuálně krásné a zajímavé - ty barvy, provensálské slunce, moře a klima jižní Francie (jak rád bych se tam zase podíval!), ale příběh o ničem. Ve filmu se s trochou nadázky od začátku do konce nic nestalo. Ale jsem rád, že jsem si doplnil vzdělání (věděl jsem, že mezi malířem Renoirem a režisérem Renoirem je nějaká příbuznost, ale že to byl přímo jeho syn, to jsem nevěděl). (27.03.2013)