Renoir

Film jako takový na ty 4* není, ale absolutně mne zaujal život tohoto velice slavného umělce. Chvílemi vás to možná trochu nudí, ale vy budete na konci mile překvapeni tím, co vám chtěli filmaři především zdělit. Myslím, že se jim podařilo natočit příběh Renoirova syna s modelkou a říci tím to, co jsme nevěděli. Přeci jen byl jeho život asi zajímavější ve stáří. (13.01.2015)

Ten letní větřík pohrávající si s listy stromů mě vždy dostane. Tenhle film, to jsou přímo vizuální orgie! Nejde o příběh, za ty dvě hodiny se toho moc neodehraje, ale obraz a atmosféra, ta mě absolutně odzbrojila. Pomalu plující kamera zachycuje nádherné azurové pobřeží a neskutečné odrazy slunce at už u stromů, řeky, věcí, či nádherného těla mladičké poslední múzy velkého malíře. Je to tak barevné a kouzelné, že mě to udržuje v němém úžasu. Hra světel a stínu je dokonalá, ta nádhera dýchá z každého záběru. A to vše dokresleno příjemnou hudbou. Velmi, velmi silný estetický zážitek!......."BOLEST ODCHÁZÍ......KRÁSA ZŮSTÁVÁ" (11.06.2014)

Velice milý a příjemný žánrový snímek, nebo také "Merde! C'est si bon!", jak řekl filmový Renoir, nebo také re-noir - jiný pohled na černou.Nebo také: Il est trop tard - už je pozdě: na milování i chození, zbývá už jen malování a pár rad, které si nikdo nebere k srdci. Neboli ženy nabývající v různých obdobích kvality modelka, milenka a služka, a které jsou také základem domova, Renoirova domova, kde bolest je přechodná a krása věčná. (07.02.2014)

Jako první budu pět chválu a to nečekaně na estetickou stránku věci. Ty nádherné odlesky slunce na kůži, tváři a ve vlasech... hra paprsků v listoví, trávě a hřejivé odlesky ve vodě.. to byl úplný světelný a prosvětlený orgasmus. Jedna z pravých podstat impresionismu - hra světla. Velmi povedený byl i záběr na ponoření štětce s barvou do sklenice vody... jak se barva rozpíjela ve vodě jako by žila svým vlastním životem. Co se týče pravdivosti filmu, tak když se to vezme kolem a kolem, je to založeno na pravdivých událostech, ale radši se v tom nechci moc šťourat, jestli ukazovaná díla sedí časově do období 1. světové války nebo ne.... jestli časově sedí ostatní skutečnosti a jestli tam v tu dobu mohly být tyto osoby... ale pro dobro filmu to nebudu řešit a budu tomu věřit (samozřejmě, že je to trochu přikreslené, aby z toho mohl být nedokumentární film). Líbilo se mi, že za modelku vybrali normální herečku, žádnou vychrtlinu, ono totiž takovou by Renoir nemaloval. Ale přesně takovou dcérku s bříškem a boky, i když na akty, jak jde vidět na jeho obrazech maloval dívky ještě plnějších tvarů (nevím, co je pravdy na tom, že by jim tloušťku přimalovával, jako to Andrée zmínila - že ji dělá vždy tlustou, ale zjistím, jak to ve skutečnosti bylo, dávám si to jako domácí úkol :D) Jinak ale vůbec ta Andrée aka Dédée byla pěkně vypočítavá. Taky nám tu bylo ukázáno pár technik Renoirem používaných jako nepoužívání černě - o čemž tu měl dlouhý monolog, o tazích štětci... ale jinak se z toho nečekaně vyklubalo od příjezdu Jeana milostné drama. Musím podotknout, že název je zvolen velmi chytře - pouze Renoir... protože ono to nebylo jen o Augustovi jako malíři ale i Jeanovi aneb co ho vedlo k režii filmů. Něco mezi 3 a 4* (opět)... je to pomalé, táhnoucí se.. ale vzhledem k té výtvarné stránce a poetičnosti, kdy má duše plesala, vítězí nad tím, že jsem se asi půlhodinu z filmu nudila. (15.12.2013)

Místy silný a dojemně působivý požitek pro mě vycházel z nádherné výtvarné stránky filmu, evokující přímo styl a atmosféru Renoirových obrazů, postavy mladého syna Jeana R. s čerstvou dramatickou zkušeností z války a inklinování k stále většímu okouzlením filmem (což dohromady krásně evokuje z pohledu děje teprve budoucí Renoirův filmový majstrštyk Velká iluze), a rovněž ztvárněním titulní postavy vyzrálým Michelem Bouquetem, který s léty našel v Renoirovi další zajímavou hereckou příležitost k pro něj dříve netypické poloze. Ono to vše zní krásně a v nejedné scéně skutečně krásné je, ale ve finále se nemůžu ubránit dojmu, že jako dvouhodinový životopisný film nabídl toho tento Renoir docela málo a také v tom málu zůstal často na povrchu. Vycizelovaná forma totiž silně dominuje nad obsahem, který se točí pouze kolem jediného období slavného malíře na konci života a ač mě v nejedné scéně forma uchvátila a více útržků ze života otce i syna mě oslovilo, bohužel vše se rozplzlo v povrchní romantice synka, nekonečně opakovaného motivu malování žen a v poměru vyprávěného obsahu a stopáže trvá dlouho. Škoda, otec malíř a syn režisér Renoirové si v podobně cíleném filmu zasloužili dohromady rozhodně víc. [65%] (24.05.2023)